Původem rodačka ze Španělska působí dlouhodobě v Praze, kde má v Akademii věd vlastní výzkumnou skupinu. Vede laboratoř hematoonkologie, ve středu její pozornosti stojí kmenové buňky a razí heslo: Odemykáme tajemství kmenových buněk pro léčbu leukemie. Vědkyně, jež má zkušenosti například i z Harvardu, je také součástí Národního ústavu pro výzkum rakoviny.
Dotazník Meritxell Alberich Jordà
Co děláte? Jak byste laikovi vysvětlila svou práci?
Zabývám se studiem velmi vzácného, ale nesmírně důležitého typu buněk v našem těle, které se nazývají hematopoetické kmenové buňky. Jedná se o buňky, jež se nacházejí v naší kostní dřeni a jsou zodpovědné za produkci všech našich krvinek každý den po celý náš život. Můj výzkum se zaměřuje na pochopení toho, jak tyto buňky dokážou fungovat po celá desetiletí, aniž by se unavily nebo opotřebovaly.
To je fascinující a zásadní, protože když tyto kmenové buňky nefungují správně, může dojít k rozvoji závažných problémů, jako jsou leukemie a poruchy krve. Doufáme, že díky objevení mechanismů, které udržují tyto kmenové buňky zdravé a aktivní, najdeme nové způsoby, jak v případě potřeby zvýšit produkci krvinek, a vyvineme inovativní terapie pro určité klinické stavy.
Co je na vědě nejlepší? A nejhorší?
Nejlepší na vědě je vzrušení z objevování, zkoumání něčeho, co ještě nikdo nezná. Je to jako luštění hádanky nebo záhady, což je velmi vzrušující. Také se mi líbí flexibilita mého denního rozvrhu a to, jak mě věda spojuje s lidmi z celého světa. Těžké je to s tlakem: termíny, nutnost publikovat a neustálá výzva zajistit financování. A protože věda je opravdu pohlcující, je těžké se od ní odpojit, takže i na dovolené často přemýšlím o práci.
Proč jste se dala na vědeckou dráhu? Jak jste se k vědě dostala?
Původně jsem studovala biologii, ale upřímně řečeno, na začátku jsem se mohla vydat mnoha různými směry. Neměla jsem žádný jasný plán. Pak jsem strávila semestr v zahraničí v Nizozemsku v rámci výměnného programu Erasmus. Tam jsem poprvé stála u stolu, v laboratorním plášti a rukavicích, a skutečně prováděla experiment. A byla jsem fascinována. Tato zkušenost mi pomohla uvědomit si, že to je to, co chci dělat, a nasměrovala mě na cestu vědecké kariéry.
Kým byste byla, pokud ne vědkyní?
Upřímně řečeno, záleží na dni. Někdy si představuji, že jsem instruktorka jógy, jindy architektka a občas sním o tom, že provozuji malou kavárnu.
Jaká je vaše nejoblíbenější (odborná) kniha, případně váš nejoblíbenější vzorec?
Mojí oblíbenou vědeckou knihou jsou Základy buněčné biologie: Úvod do molekulární biologie buňky od Bruce Albertse a jeho kolegů. Byla to první kniha, která mě seznámila s vnitřním světem a tajemstvím buňky, a úplně mě uchvátila.
Posloucháte při práci hudbu? Jakou?
U laboratorního stolu by to šlo, ale u počítače je to katastrofa, protože místo práce začnu zpívat.
Máte nějakou profesní deformaci? Ovlivňuje vaše práce váš každodenní život?
Když pracujete jako vědec, vyvinete si velmi racionální a kritický způsob uvažování. Věřím, že to nevyhnutelně ovlivňuje můj přístup ke každodenním situacím a problémům. Mám tendenci je analyzovat, rozebírat a hledat řešení stejným způsobem, jako bych to dělala ve svém výzkumu.
