Mezinárodně uznávaná vědkyně v oboru cytogenetiky rostlin. Ve svém výzkumu se věnuje například tomu, jak se rostliny geneticky přizpůsobují různým podmínkám nebo jak pomocí takzvaných genetických nůžek rostliny vylepšit či upravit tak, aby byly například odolnější vůči změnám klimatu. Jak držitelka ocenění L’Oréal-UNESCO - Pro ženy ve vědě zdůrazňuje, výzkum rostlin je pro život na Zemi a naši budoucnost naprosto zásadní.
Dotazník Terezie Malík Mandákové
Co děláte? Jak byste laikovi vysvětlila svou práci?
Jsem rostlinná cytogenetička, zkoumám chromozomy v buňkách rostlin. Genetická informace každého organismu je uložená v DNA, kterou si můžete představit jako sbírku kuchařských receptů. Tyto recepty jsou uspořádány v kuchařkách zvaných chromozomy. A právě tyhle kuchařky čtu a porovnávám. Studuji, jak se chromozomy v průběhu milionů let přeskupovaly, slučovaly nebo duplikovaly – a jak tyto změny vedly ke vzniku nových druhů. Je to trochu jako genetická detektivka, jež odhaluje skryté kapitoly příběhu života.
V posledních letech se věnuji i výzkumu apomixie, rozmnožování bez pohlavního procesu. Právě tato schopnost by mohla být velmi užitečná v zemědělství, protože umožňuje fixovat výhodné vlastnosti z generace na generaci bez genetických změn. Studuji také DNA, která kóduje ribozomy – buněčné „továrny“, kde se genetická informace přepisuje do proteinů. Tyto struktury hrají klíčovou roli v tom, jak buňka funguje, a jejich výzkum nám pomáhá lépe porozumět dědičnosti i tomu, jak se geny chovají při křížení různých rostlinných druhů.
Moje práce tedy pomáhá nejen lépe rozumět přírodě, ale může mít i praktické dopady třeba při šlechtění odolnějších plodin, ochraně ohrožených druhů nebo vývoji nových biotechnologií. Rostliny jsou základem života na Zemi a jejich genomy skrývají odpovědi na otázky, jež se týkají i nás samotných.
Co je na vědě nejlepší? A nejhorší?
Na vědě je nejlepší svoboda objevování. Můžete se ptát na otázky, které ještě nikoho nenapadly, a hledat odpovědi, jež mohou změnit naše chápání života. Věda mi umožňuje nahlížet do mikrosvěta rostlinných chromozomů a odhalovat, jak se vyvíjely. Každý nový objev, třeba nečekaná fúze chromozomů nebo zvláštní způsob dědičnosti, je jako nalezení dalšího dílku do evoluční skládačky. Ten moment, kdy se vám pod mikroskopem nebo v datech objeví něco, co ještě nikdo neviděl, je naprosto fascinující.
Největší výzvou je časová náročnost. Výzkum vyžaduje soustředění, hluboké ponoření do problému, trpělivost a dlouhodobé nasazení, což se dá někdy jen obtížně skloubit s rodičovstvím. Věda se nedá dělat na půl plynu a zároveň nechcete být ani poloviční rodič. Najít rovnováhu mezi těmito dvěma světy je náročné, ale velmi důležité. A když se to povede, zjistíte, že schopnost přežít den plný experimentů i dětských otázek typu „Proč nemá dinosaurus ponožky?“ je superpower, která by si zasloužila vlastní grantovou kategorii.
Proč jste se dala na vědeckou dráhu? Jak jste se k vědě dostala?
K vědě mě přivedla fascinace rostlinami, organismy, které tvoří základ života na Zemi. Poskytují nám potravu, materiály, léky i kyslík, a přesto často zůstávají přehlížené. Už během studia mě zaujalo, jak proměny genomů a chromozomů ovlivňují vznik nových druhů. Věda mi umožnila ponořit se do mikrosvěta rostlinných buněk a hledat odpovědi na otázky, jež mají dopad i na naši budoucnost.
Moje motivace ale není jen akademická. Věřím, že věda má měnit životy lidí k lepšímu. V době, kdy čelíme globálním výzvám, jako je růst světové populace, klimatická změna nebo nedostatek potravin, je výzkum rostlinných genomů klíčový. Všechny naše potraviny pocházejí přímo nebo nepřímo z rostlin, a pokud chceme v budoucnu uživit deset miliard lidí, musíme porozumět tomu, jak rostliny fungují a jak můžeme zlepšit jejich výnos, odolnost i kvalitu. Právě proto jsem se rozhodla věnovat výzkumu rostlin a moje motivace stále roste.
Kým byste byla, pokud ne vědkyní?
Pokud bych nebyla vědkyní, pravděpodobně bych se věnovala nějaké jiné profesi, která má smysl a dopad, třeba práci v oblasti vzdělávání, ochrany přírody nebo vývoje inovací pro udržitelnou budoucnost. Od začátku jsem cítila silnou potřebu dělat něco, co může zlepšit životy lidí. Věda mi tuto možnost dává. Kdybych se nemohla vydat na dráhu vědkyně, hledala bych jinou možnost, jak porozumět světu a přispět k jeho pozitivní změně.
Jaká je vaše nejoblíbenější (odborná) kniha, případně váš nejoblíbenější vzorec?
Jednou z knih, které mě hluboce ovlivnily, je The Evolution of Genetic Systems od C. D. Darlingtona. Darlington byl jedním z prvních, kdo systematicky popsali, jak se chromozomy chovají během dělení buněk, jak se párují, přeskupují a jak tyto procesy ovlivňují dědičnost i evoluci. Jeho schopnost propojit cytologii s evolučními principy byla v době vzniku knihy revoluční – a mnohé jeho myšlenky jsou aktuální dodnes. Jedna z jeho myšlenek, jež mi utkvěla, zní: „Cell genetics led us to investigate cell mechanics. Cell mechanics now compels us to infer the structures underlying it.“ Tento citát krásně vystihuje, jak se věda vyvíjí – od pozorování k pochopení, od struktury k funkci. Ve svém výzkumu se k Darlingtonovým konceptům často vracím.
Posloucháte při práci hudbu? Jakou?
Hudbu si pouštím jen při manuální nebo rutinní práci, kdy mi pomáhá udržet tempo a příjemnou atmosféru. Jakmile ale potřebuji přemýšlet, analyzovat nebo psát, dávám přednost tichu – hudba by mě v těch chvílích spíš rozptylovala.
Máte nějakou profesní deformaci? Ovlivňuje vaše práce váš každodenní život?
Ano, a rozhodně nejen trochu. Poznám chromozomovou reorganizaci dřív než nepořádek v obýváku, což je občas problém, protože genomy si třídím s nadšením, ale hračky na koberci už méně. Když se dívám na pokojové rostliny, automaticky přemýšlím, kolik mají chromozomů, jestli jsou polyploidní a jestli by si zasloužily sekvenaci. Práce je můj koníček, takže i když mám volno, stejně mi v hlavě běží genomy, evoluční hypotézy a nápady na další experiment. A občas se přistihnu, že i při běžných domácích činnostech hledám řád, vzorce a příbuznosti – třeba když třídím dětské hračky podle tvaru, barvy… nebo snad podle fylogenetického stromu?
