ekonomie
Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy
Nedávno se stala historicky nejmladší profesorkou Univerzity Karlovy, zároveň je jednou z nejcitovanějších českých ekonomek. Věnuje se metaanalýze, a jak sama říká, překládá stovky akademických publikací do výstupu, který je použitelný v praxi. Zabývá se tématy souvisejícími s mezinárodním obchodem, trhem práce či energetickou ekonomií. S výsledky jejích výzkumů pracují mezinárodní organizace jako OECD, Mezinárodní měnový fond, Evropský parlament, Evropská komise a další. Vědecké zkušenosti sbírala například v Berkeley, na Stanfordu a na Novém Zélandu.
Dotazník Zuzany Havránkové
Co děláte? Jak byste laikovi vysvětlila svou práci?
Překládám stovky akademických publikací do výstupu, který je použitelný v praxi. Tomu se říká metaanalýza: statistické shrnutí výzkumu na dané téma.
Co je na vědě nejlepší? A nejhorší?
Nejlepší jsou ty „heuréka“ momenty, kdy najdete řešení problému, s nímž jste zápasili rok či déle. Hned vedle toho je to kontakt s geniálními lidmi z celého světa. Nejhorší je peer-review proces při publikování, který je často zcela náhodný. A také, když se věda uzavře do bubliny, přijme jediný výklad jako dogma a přestane tolerovat pochybnosti.
Proč jste se dala na vědeckou dráhu? Jak jste se k vědě dostala?
Začínala jsem v soukromém sektoru a současně si dělala doktorát. Zjistila jsem, že s dětmi mi vědecká kariéra poskytuje více flexibility, takže jsem u ní zůstala.
Kým byste byla, pokud ne vědkyní?
Myslím, že bych působila zcela mimo mou profesi. Můj pradědeček byl truhlář a práce se dřevem mě baví. Dokázala bych si představit takovou řemeslnou profesi, jejíž výsledky dělají lidem radost na dlouhé roky. Také miluji malé děti, takže být učitelkou v mateřské škole by mě naplňovalo.
Jaká je vaše nejoblíbenější (odborná) kniha, případně váš nejoblíbenější vzorec?
Oslovují mě autoři Robert Sapolsky a David Quammen, kteří dokážou poutavě psát o biologii a chování lidí. Právě čtu Sapolského knihu Determined: The Science of Life Without Free Will, která je ale trochu depresivní – pokud bych její hlavní myšlenku měla přijmout doslova, pak byly veškeré mé dlouholeté snažení a dřina předurčeny a za svůj úspěch vděčím tomu, do čeho jsem se narodila, jak jsem byla vychována, s kým jsem se potkala, čemukoli, co mě mohlo ovlivnit, a náhodě. Minimálně to člověka přivede k pokoře. A místo jednoho vzorce mám ráda myšlenku, že život není hra s nulovým součtem a že spolupráce vede k lepším výsledkům pro celou společnost.
Posloucháte při práci hudbu? Jakou?
Když pracuji, potřebuji ticho, nekompromisně. Při běhu volím hudbu s tempem alespoň 180 bpm. Při tréninku boxu slyším hlavně na „zaber“ od svého instruktora pana Hanzlíka.
Máte nějakou profesní deformaci? Ovlivňuje vaše práce váš každodenní život?
Musím se přiznat, že jako ekonomka se pořád ptám na porovnání nákladů a výnosů. Čili: Zní to dobře, ale udělal někdo cost-benefit analýzu?
