Válka na Ukrajině změnila všechno. I pohled na zbrojaře. Obranný průmysl, jak si sám říká, roste nejvíc za poslední dekády. A s ním i Czechoslovak Group třicetiletého podnikatele Michala Strnada. Kdo se chce na byznys se zbraněmi dívat skrz prsty, měl by vědět: u továren na munici a zbraně se teď stojí fronty.
Červené jsou hasičské vozy pro německý bundeswehr. Ty pískové náklaďáky čekají na belgickou armádu a vzorně se řadí u zkušebního polygonu Tatry. Bude jich dohromady skoro 900. Mezi nimi jezdí a tvrdý terén zkouší obrněné vozy Titus, první z desítek, které už v těchto dnech začne přebírat česká armáda.
V rozlehlém areálu kopřivnické Tatry je živo, hotové či rozpracované náklaďáky a vojenské speciály stojí na každém rohu, továrna jede na plný plyn.
„A tohle jsou pandury pro Indonésii,“ ukazuje ve výrobní hale, obehnané ostnatým drátem a střežené jako kasárna, na rozpracované a zatím hodně syrově vypadající budoucí pancéřované transportéry nejmladší český dolarový miliardář a nejnovější člen elitního světového výběru nejúspěšnějších lidí světa.
Foto Anna Kovačič
Je mu třicet, vstává každé ráno v pět, jmenuje se Michal Strnad a pod jeho vedením už deset let šlape největší zbrojařská mašina střední Evropy.
Kdysi ji založil jako obchod se šrotem a vyřazenou vojenskou technikou jeho otec Jaroslav, dnes má obrat skoro šedesát miliard korun, provozní zisk přes sedm miliard a zakázky na sofistikované zbrojní systémy po celém světě. A hodně by se mýlil ten, kdo si myslí, že hlavní kvalifikací Strnada mladšího je fakt, že je syn otce zakladatele.
Michal Strnad vede celou skupinu už od roku 2013, od svých jednadvaceti, zpočátku bok po boku se svým otcem. Před pěti lety ji pak od něj převzal i vlastnicky a ve svém impériu zná každý detail.
Prochází kolem dokončovaných, lehce zlověstně působících, matně zelených Titusů a mezi řečí se obrací na výrobního ředitele Tatra Defense Vehicle. „Včera jsem mluvil s těmi dodavateli kabelů, dneska se vám ozvou,“ říká rozhodně.
Výrobní haly téhle firmy jsou utopené uprostřed ohromného areálu kopřivnické Tatrovky, která také patří pod křídla Strnadových firem Czechoslovak Group. Tam pár desítek minut předtím řešil pozdní dodávky převodovek a motorů z USA.
Když projíždíme kolem opravárenského leteckého hangáru v Mošnově, který patří jeho další firmě Job Air Technic, ukazuje, jaké letadlo se zrovna začne opravovat, ví o každé zakázce, z rukávu sype obraty a zisky svých firem, ať už vyrábí zbraně, brzdy pro lokomotivy, nebo hodinky Prim.
Zrovna znalosti o pandurech pro Indonésii se mu budou už brzy hodit. Poletí do Jakarty. Exotické ostrovy si ale moc neužije – jede na otočku. Šestnáct hodin tam, pak pár hodin jednání a šestnáct hodin zpátky. Dodá sem 23 obrněných transportérů Pandur.
„V tomhle byznyse jsou klíčové nejen perfektní produkty, ale taky dobré vztahy. A se svými zákazníky prostě musíte mluvit osobně a je jedno, kolik tisíc kilometrů daleko jsou,“ vysvětluje lehce zarostlý Michal Strnad, oblečený do lehkého tmavého kabátu. V letadlech tak stráví spoustu času, stejně jako návštěvami zhruba čtyřicítky aktivních firem patřících do skupiny CSG.
Ta se pod jeho vedením co do obratu zdesetinásobila, systematicky ji buduje po různých vertikálách, a podle Strnada ji čekají ještě lepší časy. „Zbrojařina je teď úplně plná, vyrábíme na maximální kapacity, víc nemáme. A tak to může být dalších pět, deset i víc let,“ myslí si.
Proč si to myslíte?
Je to jednoduché. Jen kvůli válce na Ukrajině se budou muset doplňovat zásoby munice a techniky, které se tam poslaly. Západní armády mají poloprázdné sklady a budou se chtít v zásobách dostat kvůli bezpečnosti na daleko větší čísla než před konfliktem. Zároveň se změnila bezpečnostní situace, spousta vlád a parlamentů odsouhlasila daleko vyšší výdaje na obranu. I my už máme dvě procenta z HDP na obranu v zákoně, jen to čeká na schválení.
Co je teď ve spojení s válkou na Ukrajině nejvíc potřeba? Po čem je největší poptávka?
Po dělostřelecké a tankové munici. Nestíhá se vyrábět. Ono by to i šlo, ale je nedostatek střelného prachu. Vyrábí se jen ve třech továrnách v Evropě, jedna z nich je česká Explosia, i když ta je menší. Jinak naše muniční továrny na Slovensku i ve Španělsku jedou na plnou kapacitu.
Dva příklady: Když jsme koupili muniční továrnu v Granadě, měla 35 lidí a živořila. Teď je tam lidí 300, vyrábějí munici pro tanky i děla a nevědí, co dřív. Cena tankových nábojů se po vypuknutí války zdvojnásobila, poptávka je ohromná a skoro se stojí fronta.
Foto Anna Kovačič
Stojí v ní i Češi?
Ano. Hned druhý den po začátku války nám volali z českého ministerstva obrany, abychom zajistili a rezervovali kapacity pro českou armádu. To jsme udělali. Jenže dodneška nepřišla žádná konkrétní objednávka. Když přišla stejná a rychlá poptávka z Polska, za 24 hodin následovala i jasná zakázka. U nás se to ale bohužel zdržuje. My opravdu jedeme na plné obrátky, letošní rok bude z hlediska zakázek a výsledků ještě lepší než rok 2022.
Zeptáme se možná hloupě: byznys roste, protože je ve světě průšvih…
Dneska ano, ale my jsme rostli i před válkou.
Jak berete to, když vám někdo říká: ale vy vyděláváte na prodeji zbraní?
Já si myslím, že to není nic špatného, zbraně jsou přesná strojařina, je to industry jako každý jiný. Naopak si myslím, že je škoda, že obranný průmysl byl v Evropě posledních třicet let silně podinvestovaný. Vlády nenakupovaly a my nemohli investovat zpátky do fabrik.
A dneska se to všem politikům vrací a špatně se to poslouchá. Já se vůbec nestydím za to, že prodáváme zbraně. My neprodáváme zbraně, aby s nimi primárně někdo někoho zabíjel nebo útočil, ale aby se bránil. My jsme obranný průmysl, ne útočný.
Ano, i v kolonkách statistik se to jmenuje defence industry. Ale ta percepce může být taková, spousta lidí si řekne, že váš byznys dramaticky vzrostl tím, že vzrostlo utrpení.
Za mě je tato definice nesprávná. Celý obranný průmysl akceleroval a začal se brát opravdu vážně po tom, co se stalo na Ukrajině. Protože si státy v čele s politiky konečně uvědomily, jak je obranný průmysl důležitý.
Naštval byste se, kdyby někdo řekl, že jste takový Nicolas Cage a Lord of War?
Nevím, jestli bych se naštval, asi by se mi to nelíbilo, ale já to prostě beru tak, že co člověk, to jiný názor. Já nikomu názor neberu. Vím, jak to je. My neděláme nic špatného, máme ve skupině v tomto oboru víc než jedenáct tisíc zaměstnanců, dáváme mnoha lidem práci, dneska jste se mohli tady přesvědčit, že do našich společností investujeme. Investujeme do nových produktů.
Ptáme se na morální rovinu tohoto byznysu.
