Ten pocit, když vás helikoptéra vysadí na vrcholku hory a vy se díváte na hromady prachu a kamení pod vámi, to je neskutečný adrenalin. Co když se utrhne lavina? Zvládnete to? Víte, že musíte, protože doma na vás čeká manželka a tři děti. Tak popisuje Lukáš Schröder svůj nejoblíbenější sport – freeriding. Nejenže mu to v něm jde, ale taky jezdí výhradně na svém vlastnoručně vyrobeném snowboardu. Už 30 let.
Na celém světě je asi šest takto starých výrobců, přičemž v Evropě pouze dva. Jedním z nich je právě Schröderova firma LTB Snowboards z Velké Chuchle, která každoročně vyprodukuje kolem 300 kusů prken (v roce 1991 to bylo pouze 20), a 70 procent produkce se vyváží do Rakouska a Švýcarska.
„Naše prkna mají speciální tvary, které jen tak nikdo nemá, proto je vyhledávají hlavně profesionálové. Třeba freeride model Life Split se dá rozložit na lyže a vyjít s ním kopec nebo barevný Freestyle pro triky má zase nápaditou grafiku,“ ukazuje osmačtyřicetiletý podnikatel ve své kanceláři, která je zároveň jeho domovem a taky dílnou.
Lukáš Schröder a jeho skok ve volném terénu.
Lyžovat se naučil už ve čtyřech letech. Tenkrát jezdil pravidelně s rodiči do Špindlerova Mlýna a právě tady se zrodila jeho láska ke sněhu a sportu. Lyže mu přestaly stačit ve chvíli, kdy se mezi skejťáky na pražském Strahově objevil první snowboard. To bylo v polovině osmdesátých let, a protože Lukáše bavila práce se dřevem a řemeslo, rozhodl se, že si vyrobí své vlastní prkno ve stylu americké značky Burton, které viděl u kamaráda na fotce.
První LTB snowboard vznikl tak, že v garáži slepil epoxidem tři překližky s laminátem a na skluznici nalepil pruhy kofixu z lyží. Později si díky dobrým kontaktům v národním podniku Sport vyjednal balík široké černé skluznice. „Za úplatu jsem přemluvil dělníka u stroje, aby při řezání kofixu pás nedělil,“ popisuje začátky amatérské výroby vystudovaný řezbář a restaurátor, který ze začátku chtěl prkna jen navrhovat. Jenže se nedohodl s nikým, kdo měl technologii, takže se do výroby pustil sám.
Při tom studoval produktový design na UMPRUM. Ale nebavilo ho navrhovat věci, které se nikdy nevyrobí, proto většinu svého volného času trávil v garáži na Strahově, kde vznikaly věci, o něž byl zájem. Z prvních desek ještě trčely šrouby, na které montoval vázání a kožené řemínky. A ani boty nevypadaly příliš profesionálně. Vlastně to byly úplně obyčejné pracovní farmářky, až později se ze zimních bot na Aljašku a vložek do přezkáčů vyvinuly snowboardové boty.
První fotografie Lukáše Schrödera na snowboardu
Zlom přišel v roce 1987, kdy mu kamarádka přivezla z New Yorku magazín o snowboardingu International Snowboard Magazine a katalog firmy Burton. „To byla moje nová bible,“ říká Schröder, který se právě tady inspiroval tvarem prken a jejich jádrem ze zbroušených dřevěných hranolů. „Důležitá ale byla hrana, to, jak budou vypadat ostatní části, bylo vcelku vedlejší,“ říká s tím, že mu tenkrát hodně pomohli kamarádi windsurfaři, díky nimž získal na stavbu prken kvalitnější materiály.
A právě u surfařů hledejte kořeny snowboardingu. I Schröderova první prkna nápadně připomínala surfy, hlavně tím, že měla „ploutvičku“. „Vývoj šel postupně jako v USA. Občas sem někdo přinesl nějaký obrázek z Ameriky a od toho se pak odhadovalo, jak by ta prkna měla vypadat,“ vzpomíná Schröder, který až později zjistil, že se Američané, konkrétně Jake Burton, zakladatel značky Burton, učí vyrábět snowboardy asi 400 kilometrů od Prahy, v Rakousku.
„Jsou to takové paradoxy. Přitom si všichni mysleli, že když na sobě mají napsáno Made in USA, tak tomu tak i je,“ vysvětluje snowboardista, který, jak sám říká, navazuje na tradici poctivého evropského řemesla. „Všichni se diví, proč zrovna v Čechách, když u nás není pořádně ani zima, a já jim odvětím, že ta tradice tady je. Ostatně jsme byli s Rakouskem jedna velká říše.“
Průřez tvorbou 1986–1991.
Prodej snowboardů rozjel rok před revolucí. „Lepili jsme stále ještě v pronajatých dílnách a garážích. Od Národního výboru jsem měl povolení na design a poskytování služeb při studiu vysoké školy,“ vzpomíná Schröder na začátky podnikání.
V devadesátých letech založil firmu LTB Snowboards a od té doby funguje jako designér, výrobce, fotograf a zároveň si všechny své modely testuje sám na horách, kde se snaží být alespoň 40 dní v roce. „Díky tomu, že si vše vyrábím sám, jsem nezkrachoval jako většina firem, které začínaly v devadesátých letech.“ Měl i několik zajímavých nabídek na prodej společnosti, ale vždy od nich nakonec odstoupil. Rychlé zbohatnutí nedávalo záruku dlouhodobého vývoje značky a zároveň přinášelo zvýšené riziko ztráty firmy.
Prkna LTB stojí průměrně kolem 20 tisíc korun, pokud má ale někdo zájem o speciální tvar, na který je potřeba speciální forma, pak se může jeho cena vyšplhat až na 50 tisíc. To nejdražší, jaké kdy ve Velké Chuchli zhotovil, stálo 100 tisíc korun. Bylo z amerického ořechu, na vrchní části mělo speciální zlacení a monogram z diamantů.
Moderní design snowboardů LTB.
Lukáš Schröder aktuálně hospodaří s šestimilionovým obratem, proto si nemůže dovolit stroje za miliony. Proto třeba dřevěné jádro z topolového dřeva nakupuje od externí firmy, protože je to rychlejší i levnější varianta, než kdyby si ho vyráběl sám. Ze zahraničí, konkrétně z Rakouska, si pak nechává dovážet skluznice a vlákna. Tím, že jde 70 procent produktů do zahraničí, se nemusí bát, že by se prkna neprodala.
Od prvopočátků ve firmě zhotovili kolem 230 typů snowboardů, dohromady přes deset tisíc prken desítek velikostí a forem. Se značkou LTB je úzce spojena i výroba zimního oblečení na hory Salebra, které začal šít Lukáš Schröder na začátku devadesátých let doma na singrovce. Nešlo mu to ale tak dobře, aby se uplatnil na trhu, proto oslovil kamarádku Gabrielu Pecákovou, aby mu pomohla. Ze spolupráce je nakonec láska, manželství a tři děti, které už teď ve firmě pomáhají. Nejvíc šestnáctiletý Max, který si po vzoru svého otce založil vlastní značku oblečení, tašek a snowboardů z recyklovaných materiálů.
A na co se těší rodina Schröderových úplně nejvíc? Na to, až si společně zase vyjedou na hory a sjedou si nějaký ten kopec v prašanu. „Zatím jezdíme jen s manželkou a se synem, ale naše holky, kterým je 14 let, se už nemůžou dočkat, až se k nám přidají. Je to sice nebezpečný sport, ale zakazovat jim to nemůžu. Stejně by mě neposlechly,“ usměje se majitel nejstarší české snowboardové firmy, která je mezi jezdci uznávaná po celém světě.
