skip to main content

MADe in China. Výstavu čínského aktivisty se ambasáda pokusila zhatit

V centru rudě vymalované místnosti stojí levná, sériově vyráběná postel jako ze studentské koleje. Místo měkké matrace, na které byste spočinuli, rám vyplňuje čtyři tisíce ostrých hrotů tužek „made in China“, namířených vzhůru jako kopí. Jednu po druhé trpělivě ořezal muž, který si říká Badiucao.

Čínský politický karikaturista, disident a aktivista, který je zejména v online prostředí známý pod tímto pseudonymem, dnes patří k nejhlasitějším protestním hlasům upozorňujícím řadu let na porušování lidských práv v Číně. Agilní třicátník, který svými aktivitami dokáže strhnout pozornost světových médií, dosud jako komunikační nástroj využíval hlavně Twitter.

Loni na podzim se rozhodl dosavadní tvorbu poprvé souhrnně představit v galerijním prostoru. Premiérovou soubornou výstavu mu uspořádalo muzeum v italské Brescii, její reprízu teď do Prahy přivezlo Centrum současného umění DOX, které má kritickou reflexi závažných společenských témat napříč uměleckými žánry dlouhodobě v hledáčku.

Také Badiucao je přesvědčený, že vzhledem k současným událostem ve světě bychom měli zrevidovat svoji představu o umění. „Mělo by přestat stačit vytvářet umění pro umění samotné. Umění by mělo reflektovat realitu a témata, na kterých záleží,“ prohlašuje muž, který z obav před represemi žije v Austrálii a až donedávna na veřejnosti skrýval tvář pod maskou – za což od západních novinářů rychle dostal příhodnou nálepku čínského Banksyho.

Expozice v pražském DOX je pak především zdviženým prstem namířeným proti aroganci a agresi čínské moci. Je tu k vidění například série 64 obtisků hodinek, vytvořených pomocí autorovy krve – mají připomínat hodinky, které úřady rozdávali příslušníkům ozbrojených složek jako „památku“ na potlačení protestů na Náměstí nebeského klidu v červnu 1989.

Reklama

Přestože je sám nezažil, právě tyto krvavé události byly pro Badiucaa iniciační. Před lety náhodně zhlédl tajně natočený dokument o masakru a to jej podnítilo, aby se pustil protestů prostřednictvím vizuálního jazyka. Nejprve na sebe upoutal karikaturami, které popkulturně ironicky evokují komunistickou propagandu, napodobuje její grafický styl, barevnost a tóny.

Výstava v DOX však ukazuje, že dnes jsou jeho výrazové prostředky širší – vliv na to bezpochyby měla i krátká spolupráce s Ajem Wej-wejem, kterému asistoval v Berlíně.

Další instalaci Badiucao vytvořil ze sušeného kojeneckého mléka – na černé plastové vaky využívané v márnicích vysypal obrysy dětských tělíček, která se v roce 2008 v Číně přiotrávila kontaminovanou kojeneckou výživou.

V DOX jsou taky vystaveny jeho Deníky z Wu-chanu neboli autentické denní záznamy obyvatel zřídla covidu-19, které vznikaly během prvního lockdownu. Badiucao obyvatelům Wu-chanu poskytl svůj twitterový účet, který pak sloužil jako jediný necenzurovaný kanál informující o dění v zavřeném městě.

Výstava tematizuje represe disentu v Myanmaru během vojenského státního převratu v roce 2021, násilnou kulturní asimilaci Ujgurů, potlačené protesty proti rostoucímu uplatňování moci Číny v Hongkongu, nejnovější práce míří za čínské hranice a týkají se války na Ukrajině.

Stejně jako v Itálii, i pražská výstava vyvolala nelibost čínské ambasády, která u vedení galerie požadovala její zrušení. To se samozřejmě nestalo. Naopak s umělcem se v DOX můžete osobně potkat a diskutovat na několika doprovodních akcích o víkendu i v příštím týdnu.