Kupovat dnes jen trochu specializovaný hardware je horor. Například u objednávek pokročilejších síťových prvků nebo telekomunikačních zařízení jsou dnes čekací doby v řádu dlouhých měsíců, a to i u evropských výrobců.
Jako bychom se mávnutím kouzelného proutku vrátili do dob dávno minulých. V praxi je to ale spíš působením covidových výrobních odstávek a následně válečné mašinerie. A vůbec největší úzké hrdlo se ukázalo ve výrobě velmi drobné, zato ale sofistikované a dnes bohužel těžce nedostatkové komponenty – mikročipů.
Z těch se dnes vedle nedostatkové komodity stala také oblíbená politická zbraň. Mocné geopolitické celky, jako jsou Spojené státy a Evropská unie, se proto chytají svůdné myšlenky toto odvětví zregulovat a stáhnout pod svoji kontrolu pod záminkou masivní finanční podpory.
Obzvláště v případě Evropy má krok určitou logiku. Nejvíce sofistikované čipy dnes totiž pochází ze Spojených států nebo Tchaj-wanu (před covidem 63 procent všech čipů), Jižní Koreji, Japonska a Číny, takže zde Evropa tahá za výrazně kratší konec provazu.
