skip to main content

Málo mě znáš. Iveta je citlivou poctou zpěvačce, která neměla štěstí

Ten projekt provází od počátku velká pozornost. Životní příběhy slavných osobností zpracované do televizních minisérií jsou po celém světě znovu velkou módou a pouští se do nich i tvůrci v žánru takzvané quality TV, nabízející projekty s vyšší produkční i uměleckou ambicí.

V tomto ohledu se televize Nova skrze placenou platformu Voyo zjevně pustila do ofenzivy. Její sekce Voyo Originál poslala před pár týdny do éteru ambiciózní kriminálku Roubal a teď přichází titul z opačné strany žánrového spektra. Minisérie Iveta, vyprávějící příběhy „mladých let“ a kariérních začátků popové zpěvačky Ivety Bartošové, má publikum zjevně přilákat a přesvědčit ho k větší ochotě platit si za kvalitní obsah.

Jméno hlavní protagonistky i atraktivní téma příběhu její „první lásky a počátků hvězdné cesty“ pozornost nepochybně vzbuzuje. Nesnadná látka přitom přináší hned celou řadu potenciálních obtíží.

Předně, na Ivetu Bartošovou má snad každý člověk narozený před rokem 2000 nějaký silný názor. Popová hvězdička s hezkou tváří, průzračným sopránem a sladce nevinnou image, vzešlá z blýskavých osmdesátých let, hýčkaná normalizačními impresárii a následně všemocnými bossy nově vzniklých gramofirem a producenty komerčních televizních estrád…

A taky něžná blondýna s jakoby zamženým pohledem a princeznovskou image, věčně pějící limonádové songy o lásce (neboli O lásce), která pak v divokých devadesátkách sklouzla k muzikálům a coververzím svých největších osmdesátkových hitů – to nejspíš budou mírnější z těch názorů.

Diváci narození v novém miléniu si zas umělkyni, procházející od roku 2005 vážnou kariérní krizí a boji s nejrůznějšími osobními démony, samozřejmě za hojné asistence tuzemského bulváru, zase možná nebudou ani pořádně pamatovat. Připomeňme, že Iveta Bartošová ukončila svůj život sebevraždou v dubnu roku 2014. Je to už osm let.

Právě osm let po zpěvaččině tragické smrti přichází skupina generačně mladších tvůrců v čele s režisérem a scenáristou Michalem Samirem a producenty Majou Hamplovou a Matějem Chlupáčkem se svým pohledem na Ivetu. Všechno jsou to třicátníci, posledně jmenovaný dokonce ročník 1994 – a jejich pohled je sebevědomý, osobitý, odvážný – a překvapivě citlivý.

Vojtěch Vodochodský a Anna Fialová jako ikoničtí Petr Sepeši a Iveta Bartošová

Ve třech hodinových epizodách vypráví příběh úplného počátku zpěvaččiny kariéry, rámovaný jejím komplikovaným vztahem s talentovaným, pohledným, nicméně osobnostně mimořádně složitým Petrem Sepešim. Příběh jejího nesnadného dospívání a zrání probíhá v kulisách normalizační popscény a sleduje odchod z Beskyd do Prahy a následný prudký vzestup Ivetiny popularity.

Minisérie nabízí nejen silný a málo známý příběh Ivetina nesnadného vztahu s její rodinou (s níž tvůrci při vývoji spolupracovali), ale i řemeslně velmi solidně odvedenou práci. Po pomalejším prvním dílu navíc příběh ve zbylých dvou pokračováních příjemně graduje – ostatně i díky tomu, že divák Sepešiho tragický osud předem zná.

Reklama

Pozoruhodně zvládnutý námět navíc nesklouzl ke karikatuře, která v podobných případech často hrozí. O Knoflících lásky a éře normalizačního popu si můžete myslet, co chcete, ale o nich vlastně Iveta vůbec není. Místo toho nabízí v zásadě příběh jedné krásné holky s ohromným talentem, neuvěřitelným hlasem – a mimořádně špatně zamíchanými kartami.

Anna Fialová se velmi náročné herecké úlohy dívky, která dostala do vínku nevídané nadání, ale zároveň prostě neměla štěstí, zhostila výborně. I když si s Bartošovou nejsou fyzicky podobné, místy je na obraze od zpěvačky k nerozeznání nejen díky kostýmům, účesům a osobité retro stylizaci.

Fialová svůj part uhrála s velkou ctí a pokorou vůči zpěvačce, po níž tu ostatně zůstal i její dnes už dospělý syn. Velkou hereckou příležitost dostává Vojtěch Vodochodský coby ctižádostivý, ale mnoha běsy zmítaný Petr Sepeši, a castingu Maji Hamplové se povedlo i obsazení dalších rolí.

Velmi přesný je Ondřej Brzobohatý v roli světácky sebevědomého a zdánlivě všehoschopného impresária Ladislava Štaidla či Miroslav Hanuš a Alena Mihulová v roli zpěvaččiných rodičů.

Celý projekt navíc zdobí zvláštní, až návyková poetika, a tlumené barevné tóny, z nichž vystupují jen dílčí barevné akcenty a detaily: jediná třpytivá náušnice v Ivetině uchu při jejím prvním televizním vystoupení, červené kalhoty na castingu festivalu Mladé písně v Jihlavě, prošívaná vesta její sestry Ivany, která se v civilním pojetí Elišky Křenkové rozhodne průbojnějšímu dvojčeti i přes vlastní pěvecký talent ustoupit a podpořit ho v cestě za slávou.

Michalu Samirovi, Maje Hamplové a Matěji Chlupáčkovi se povedlo připomenout Ivetu Bartošovou emotivně, přitom však bez patosu a kýče. Zpěvačka ze svých počátků kariéry vystupuje i přes svůj oslnivý zjev a vnější pozlátko popové hvězdy vlastně stále nejistá, nesebevědomá, příliš naivní a nadto vybavená později až zničujícím sklonem obklopovat se nesprávnými lidmi.

Což jsou možná přesně ty vlastnosti, které ji o třicet let později nakonec budou stát nejen kariéru, ale i život. Po zhlédnutí minisérie Iveta je člověku té smutné holky s překrásným hlasem líto zase o něco víc. Během působivého finále, rámovaného jejím pozdějším velkým hitem Málo mě zná, se vysloveně nabízí i spekulace o možné další sérii.

Etapa zpěvaččina soužití s novým profesním a později i životním partnerem Ladislavem Štaidlem si ostatně o pokračování vysloveně říká. Kdysi velmi oblíbený historický seriál Tudorovci začínal citací „Myslíte si, že ten příběh znáte. Ale znáte jenom jeho konec.“ Minisérie Iveta tuto citaci připomíná.