Posadili jsme k jednomu stolu rektora VUT a dva experty na čipy a probrali s nimi vše od nanometrového výrobního procesu až po gigantická geopolitická rizika. Tak široké téma totiž polovodiče jsou.
Ten stůl je v krásné světlé kanceláři muže, jenž bohužel musí v polovině rozhovoru odejít, protože povinnosti volají a jeho diář je neúprosný. Rektor Vysokého učení technického Ladislav Janíček je nicméně velkorysý hostitel a nechá nás u něj v kanceláři celou debatu dokončit – i když se protáhne minimálně o další hodinu.
Za kterou on stihne tři jiné schůzky. Michal Lorenc a Karel Masařík, další dva zúčastnění, naštěstí ten den tak neúprosný diář nemají, a tak stihneme probrat 20 různých témat – a přece nepokryjeme celou škálu čipového průmyslu.
„Polovodičový ekosystém se strašně rychle vyvíjí novými směry,“ vysvětluje Lorenc, vedoucí projektů výzkumu a vývoje v Onsemi, rožnovské továrně na čipy, který tu dnes ale mluví primárně jako viceprezident Českého národního polovodičového klastru.
„Ať už to jsou nové procesorové architektury, jako je RISC-V, nebo přesah do kvantových technologií či do umělé inteligence, ať už ve smyslu hardwaru pro AI, nebo naopak využití AI pro design těch čipů… Změn je dost a jsou dramaticky rychlé,“ říká Lorenc. Tvrdá realita ovšem je, že v tom neustále proměnlivém a rostoucím polovodičovém světě Evropa zaspala – a budíček nebyl příjemný.
Evropa má jen asi desetiprocentní podíl na světovém trhu s čipy a polovodiči – a dala si závazek do roku 2030 tohle číslo navýšit alespoň na 20 procent.
„To by ale reálně vyžadovalo, aby Evropa nejméně zčtyřnásobila objem svých aktivit, protože svět nečeká a v mezičase se globální trh s polovodiči zase zdvojnásobí,“ podotýká Karel Masařík, kterého můžete znát ze stránek Forbesu jako zakladatele moravského čipového zázraku Codasip, on ale od jara sedí hlavně v čele nově vzniklého Českého polovodičového centra.
„Na jeho vzniku má mimochodem pan rektor Janíček zásadní zásluhy. Protože číslo přípravných mítinků se vyšplhalo k padesátce a většinu z nich organizoval pan rektor s tím, že se často konaly v neděli v lukrativních časech kolem osmé hodiny večerní,“ směje se bodře Michal Lorenc a podotýká, že takové nasazení není v českém univerzitním prostředí běžné a ve světě pravděpodobně také ne.
„Pro nás, jako přední technickou univerzitu v zemi, je spolupráce s partnery z průmyslu naprosto strategickou záležitostí. Věnuji těmto partnerstvím významnou pozornost, abychom společně mohli budovat ekonomiku postavenou na znalostech a inovacích,“ vysvětluje Janíček svoje nasazení.
Má evropský čipový průmysl šanci těch deklarovaných cílů dosáhnout?
KM: Než jsem přišel dělat ředitele sem, pracoval jsem dva roky v Codasipu na přípravě čipů pro datová centra a viděl jsem, jaké jsou lokální zájmy jinde v Evropě a jak tam fungují incentivy pro firmy a investory. Barcelona Supercomputing Center dostalo od španělské vlády několik miliard, dvanáct miliard do polovodičů.
LJ: Vidíme, že se polovodičový průmysl v Evropě velmi intenzivně rozvíjí. Teď to díky velkým investicím a ohlášeným projektům vypadá, že centrem polovodičového průmyslu asi bude Německo. Víme, že se tam budují tchajwanské zájmy.
ML: Německo asi nejvíce dělá pro PR svých polovodičových aktivit. Hodně se hovoří o investici TSMC v Drážďanech. A jenom pro představu, tady tato obrovská investice je z hlediska dopadu na dodavatelský řetězec srovnatelná s Onsemi v Rožnově. Oni mají v plánu vyrábět asi půl milionu desek ročně – jsou to samozřejmě 300milimetrové desky s nanometrovým detailem. Rožnov má kapacitu milion desek, dělá 150- a 200milimetrové pro výkonovou elektroniku, a k tomu tři miliony leštěných a epitaxních desek. A když vezmete počet zaměstnanců, zhruba dva tisíce a dva tisíce, vyjde vám, že reálný impakt takové německé továrny je naprosto srovnatelný s tím, co máme v Rožnově.
Ještě se dočtete:
- V čem má Evropa navrch nad zbytkem světa? Co nám naopak zoufale schází?
- V jakém segmentu polovodičového průmyslu je Česko lídr?
- Jak čipové závody souvisí s AI?
- Jaké materiály budoucnosti mohou proměnit čipový průmysl?