Přes devět set tisíc lidí korzovalo za posledních jedenáct let v den 17. listopadu na pražské Národní třídě. A desetitisíce jich dorazí i dnes. Program akce Korzo Národní je bohatý, nabídka debat je letos největší v historii, s čímž souvisí i její motto „Máme si co říct“. Dotkne se více než kdy jindy tématu politických vězňů, ale také současného dění třeba v Srbsku nebo u slovenských sousedů. Soustřeďovat se chce na mezigenerační dialog.
Za akcí stojí nevládní organizace Díky, že můžem, kterou dali dohromady před více než deseti lety studenti a mladí lidé, jejichž cílem bylo a je neustále připomínat svobodu získanou sametovou revolucí a v den výročí zaplnit Národní třídu.
Poslední tři roky je v čele Díky, že můžem Bára Stárek, členka letošního výběru Forbes 30 pod 30. Mluvily jsme s spolu nejen o Korzu národní, ale i o tom, jaké problémy podle ní v Česku i po 36 letech od revoluce zůstávají.
A protože se spolu už pár let známe, dovolila jsem si jí tykat.
Jakým výzvám v dnešní době z tvého pohledu jako společnost čelíme?
Není toho málo. Rostoucí nerovnosti, klimatická krize, nedostupné bydlení, napjatá geopolitická situace jsou všechno výzvy, které bychom neměli ignorovat. Téma, které ale visí nad těmi všemi, je polarizace a narůstající neklid. V dnešní době hledáme rovnováhu mezi tradičními hodnotami a výzvami 21. století.
Mnozí lidé stále zápasí s přijetím rychlých změn, které přináší globalizace a digitalizace. Zároveň se otevírá otázka národní identity a hodnoty svobody, kterou si dnes už někteří lidé mohou vykládat různými způsoby. Tato různorodost pohledů na svobodu a na fungování demokracie vede k polarizaci společnosti.
Je právě tohle její rozdělení určitým varováním?
Určitě. Vidíme podrývání důvěry ve veřejné instituce. Znovu sledujeme, jak se objevují snahy ovlivňovat nezávislost médií, oslabovat roli občanské společnosti, omezovat činnost nevládních organizací a zpochybňovat hodnoty, na nichž stojí naše demokracie. Tyto tendence mohou sloužit jako varovná znamení, která bychom neměli ignorovat. Historie nás měla naučit právě to.
V organizaci Díky, že můžem rezonuje v nejrůznějších aktivitách téma svobody, demokracie a lidských práv. Co je vlastně vaším cílem?
Vzdělávat a aktivizovat v těchto tématech nejen mladou generaci. Chceme šlapat do rozšiřování našich zajetých a úspěšných projektů a hledat možnosti, jak mohou být mladí víc a víc slyšet ve veřejném prostoru. Ve vzdělávacích projektech se zaměříme třeba na Akademii Díky, že můžem – sérii pěti zážitkových víkendů, které pomáhají studentům najít silné stránky, pochopit dnešní svět a posunout se dál.
Akademii plánujeme rozšířit do dalších regionů. Chceme také dostat vzdělávací platformu Díky, že můžem vzdělávat na všechny střední školy, tak aby učitelé měli na výběr co největší paletu neformálního vzdělávání, ale i posílit příležitosti pro studenty na zapojení se do akcí v Česku.
Plánujeme zamířit za hranice s projektem Týden svobody, který momentálně rozšiřuje oslavy Dne boje za svobodu a demokracii o týdenní sérii kulturních a vzdělávacích akcí po celé České republice. Budeme nadále advokovat za témata a problémy mladých a ukazovat, že jako generace máme mít stejný hlas jako všichni ostatní.
Pamatuješ si svou úplně první oslavu 17. listopadu? Kde jsi byla?
Moje úplně první oslava byla přímo v roce 2014, kdy jsem šla s kamarádem zapálit svíčku k pietní desce na Národce. Z toho, co jsem viděla na ulici, jsem byla unesená – Národní třída, kam jsem od malička chodila na piano a která opravdu neláká davy, pokud nejde o cestu, byla plná lidí, barev a hudby, emocí.
I přesto, že jsem vždy byla milovník dějepisu a historie, v tu chvíli mi přišlo, že tu historii sama dýchám. Korzo Národní ve mně zanechalo obrovskou stopu a později jsem pak měla i příležitost se zapojit jako dobrovolník. Když se otevřelo místo ve stejnou chvíli, co jsem dokončila vysokou školu, bylo to pro mě jasné.
Pojďme na letošní ročník. Co všechno návštěvníky na Národní třídě čeká?
Protože se dlouhodobě věnujeme jak historii, tak aktuálnímu dění, je každý ročník ve své podstatě trochu jiný. Letos dáváme skrze náš program větší prostor v rámci historických témat politickým vězňům, Miladě Horákové či Josefu Toufarovi. Z aktuálních témat jsou to studentské protesty v Srbsku, dění na Slovensku či vězeňství, které se tak promítá do obou linek.
Letošní Korzo Národní je tematicky zastřešeno mottem „Máme si co říct“, i proto více než kdy jindy klademe důraz na mezigenerační dialog. Což se odráží i v nabídce debat, těch je letos nejvíc – šestadvacet a mají různá témata. Od české politické situace po dezinformace. Návštěvníky čeká neuvěřitelných 118 programových bodů, kde si opravdu najde to své každý, od participativních instalací a výstav po přednášky, diskuse a koncerty.
Jak dlouho ladíte s týmem program dopředu a jak jsou pro vás přípravy náročné?
Zjednodušeně řečeno – jakmile skončí jeden ročník, druhý den se prakticky začíná řešit nový. První krok je vždy vyhodnocení posledního ročníku tak, abychom dokázali pokaždé akci posouvat dopředu. Přes rok programový tým připravuje koncepci a návrhy na programové body, které se snažíme mít do léta hotové.
Důležitá pro nás ale je také aktuálnost – každý rok máme několik aktuálních témat, která se týkají svobody, demokracie a lidských práv ve středoevropském a východoevropském kontextu. Ty pak do programu propisujeme až v posledních několika měsících, tak aby byl co nejvíc on point.
Jakmile skončí jeden ročník, druhý den se prakticky začíná řešit nový.
Kolik lidí se do organizace celé akce zapojuje?
Na Korzu Národní pracuje přibližně sedmdesát organizátorů, padesát externistů a do programu se zapojuje téměř čtyři sta organizací a jednotlivců. Letos nám na ulici pomáhá ještě skoro tři sta dobrovolníků. Z toho máme obrovskou radost, protože zájem o dobrovolnictví každoročně roste.
Jaký je rozpočet a kde sháníš peníze?
Nutno říci, že Korzo Národní nabízí program bezplatně pro všechny bez rozdílu. Letošní rozpočet je okolo čtyř a půl milionu korun, což dělá nějakých 45 korun na jednoho návštěvníka.
Třetina peněz přichází z grantů veřejných zdrojů, třetina od partnerů – od nadací, soukromých donorů či firem; a poslední třetina od našich úžasných návštěvníků na ulici, kteří mohou dobrovolně přispívat do našich kasiček či online přes platformu Darujme.
Kolik lidí vlastně na akci zavítá? A co by si podle tebe neměli nechat letos ujít?
V minulém roce navštívilo Korzo kolem 93 tisíc lidí. A i když mezi oblíbené highlighty patří každoročně zpěv Modlitby pro Martu, Sametový brunch, jehož výtěžek putuje na organizaci Fandi mámám, nebo Obývák Václava Havla, doporučuju na Korzo dorazit už ráno a vychutnat si sváteční atmosféru. Nasadit si hrdě stužku a v klidu se s rodinou či kamarády projít od Národního divadla až po Jungmannovo náměstí.
Takové korzování vám umožní objevit vše, co náš pestrý program nabízí – rozhovory, podcasty, výstavy, hudbu, edukativní aktivity i instalace. Já osobně se těším na novou instalaci Tuzexu a všechny debaty.
Vezmeme-li organizaci Díky, že můžem jako celek, jak se jí daří?
Posledních několik let náš spolek narůstá na počtu projektů, tak i financí. Poslední dva roky se držíme stabilně na šestnácti projektech, na které klademe větší důraz a zvětšujeme jejich dopady. Naše financování pochází z pěti základních pilířů, tak aby bylo co nejvíce komplexní a nebylo závislé pouze na jednom zdroji – jsou jimi veřejné sbírky, nadace, veřejné instituce, soukromý sektor i významní čeští filantropové a podnikatelé.
Ve spolku jsi začínala před šesti lety, jak svou cestu v něm dnes hodnotíš?
Myslím, že největší výhoda a krása Díky, že můžem je právě v rozvoji a ve svobodě, kterou si snažíme do spolku vpisovat – snažíme se všem dát co největší prostor pro svůj růst a pro to být součástí decision makingu, ať už v rámci vymýšlení, či utváření projektů. Je to takový malý hub pro šikovné aktivní lidi.
Máme velké štěstí, že jsme obklopeni desítkami mentorů, odborníků a organizací, kteří nám pomáhají zlepšovat vlastní expertízu. Našich aktivit si všímají i mimo Českou republiku – letos jsme získali Cenu Karla Velikého za naši kampaň aktivizující mladé k volbám do Evropského parlamentu a za mou práci v Díky, že můžem jsem se dostala do prestižního programu Obama Leaders jako jediná Češka.
