V Praze rozjela špičkový výzkum, který je ojedinělý nejen v českém, ale i celosvětovém měřítku. Vědkyně Nikola Paillereau, která vystudovala lingvistiku na pařížské Sorbonně a právě tam se začala vědě věnovat, pomocí moderních neurozobrazovacích metod zkoumá, jak to funguje, když je dítě od malička vystaveno nejen jednomu, ale více jazykům.
Učí se děti z dvojjazyčného prostředí hůře jazyk? Nenaučí se pořádně ani jeden z jazyků? To jsou časté otázky, okolo kterých se stále objevuje mnoho mylných informací.
„Můžete být v klidu, nic takového nehrozí,“ uklidňuje rodiče Nikola Paillereau, která právě tuto oblast zkoumá. Žena, která patří do aktuálního výběru top vědkyň Forbesu, pro svůj projekt získala prestižní grant Junior Star a ukazuje, že i v Česku může probíhat výzkum na světové úrovni nejen v přírodních, ale i v humanitních vědách.
Takovou místnost by člověk v budově Akademie věd nejspíš nečekal. Přístup do výzkumné laboratoře v Psychologickém ústavu AV ČR totiž připomíná spíš dětský koutek nebo hernu pro děti se zázemím pro miminka. „Tady se mohou děti nejprve rozkoukat, rodiče je můžou nakrmit, přebalit, pohrát si s nimi tak, aby byly před samotným experimentem v co největší pohodě,“ popisuje v prostorné místnosti Nikola Paillereau.
Foto Michael Tomeš
O pár kroků dál je už samotné epicentrum jejího výzkumu. Menší místnost, která vypadá jako nahrávací studio. Tady už miminko dostane na hlavu speciální čepičku se senzory, které snímají jeho aktivitu v mozku. „Ještě musíme zkontrolovat, jestli všechny senzory fungují správně,“ popisuje vědkyně. Za chvíli už může rodič se svým dítětem vstoupit do malého prostoru za černým závěsem. Posadí se a dítě sleduje na monitoru například kreslenou pohádku nebo měnící se obrazce. Když je dítě klidné, může se začít se samotným testováním.
„Pouštíme různé zvukové nahrávky a díky senzorům při tom měříme, jak mozek dítěte reaguje na jejich poslech,“ říká vědkyně. Díky neurozobrazovacím metodám, jako je EEG, můžou vědci sledovat, jak se řeč zpracovává ve vyvíjejícím se dětském mozku. „Snažíme se pochopit, jaký vliv má na vyvíjející se dětský mozek zkušenost s jedním, dvěma nebo i třemi jazyky,“ říká jazykovědkyně.
Samotné testování trvá maximálně deset minut. I to je dlouhá doba pro udržení pozornosti malých dětí.
„Když to trošku zjednoduším, tak sledujeme, od jakého měsíce miminka poznají, zda na něj rodiče mluví jedním nebo více jazyky. Zatímco jazykový vývoj kojenců, jejichž rodiče mluví jedním jazykem, je relativně dobře popsán, u dětí bilingvních jde o velmi neprobádanou sféru,“ vysvětluje Nikola Paillereau, která díky úspěšnému získání grantu Junior Star založila vlastní výzkumnou skupinu LemonLab.
Pro projekt, který začal přesně před rokem, získala pětileté financování v objemu šestnácti milionů korun. Díky tomu mohla jak vytvořit vlastní skupinu, tak i pořídit moderní přístroje a vybavení pro laboratoř.
Ačkoli v Česku se to tak nemusí jevit, je právě bilingvismus globálně velkým tématem. Podle Paillereau se dokonce odhaduje, že bilingvních jedinců je ve světě už více než monolingvních a s narůstající migrací navíc bilingvních dětí neustále přibývá.
Přestože lidí, kteří vyrůstají v dvojjazyčném prostředí, přibývá, z vědeckého pohledu jde stále poměrně o neprobádanou oblast.
„Přes všechny dosavadní vědecké poznatky totiž pořád přesně nevíme, jak dětský mozek vlastně řeč zpracovává. Právě proto je náš projekt unikátní, protože jsme jedna z mála laboratoří na světě, která zkoumá vývoj jazyka u kojenců pomocí kombinovaných neurozobrazovacích metod,“ vysvětluje Paillereau.
Nyní používá metody dvě. Jednak EEG, které sleduje elektrickou aktivitu mozku. Nervové buňky spolu komunikují pomocí velmi slabých elektrických signálů, které jsou snímané elektrodami na čepičce. Podle údajů z měření se pak dá zjistit, jak mozek různé nahrávky řeči zpracovává.
Kromě toho využívá i další neurozobrazovací metodu fNIRS. Ta pomocí slabého světýlka snímá koncentraci okysličeného hemoglobinu a dokáže tak určit, která část mozkové kůry řečové podněty zpracovává.
Foto Michael Tomeš
„S touhle metodou jsem se seznámila před pár lety na univerzitě v Heidelbergu, jež patří mezi špičková pracoviště ve světovém měřítku,“ zdůrazňuje Nikola Paillereau. Právě centrum neurovědy této instituce je nyní jedním z klíčových partnerů její jazykové laboratoře LemonLab, která nezůstává uzavřená v českém vědeckém prostředí, ale naopak se hned od svého rozjedu soustředila i na intenzivní mezinárodní spolupráci.
Vedle německé univerzity v Heidelbergu, kam česká vědkyně pravidelně jezdí a konzultuje analýzy získaných dat, spolupracuje i s francouzskými univerzitami École Normale Supérieure, Lumière Lyon a Sorbonne Nouvelle, na kterých Nikola Paillereau dřív působila, a s italskou univerzitou v Padově.
Ačkoli je její aktuální projekt zaměřený na základní výzkum, ona sama si zakládá na tom, aby jeho výsledky měly dopad i do praxe a pro širokou veřejnost. „Výsledky výzkumu budou použity k vytvoření diagnostických nástrojů, které pomohou rozeznat děti s jazykovou poruchou, jež může být doprovodným jevem například u autismu. Ve výsledku tak budou moct tyto děti získat pomoc dřív než dosud,“ popisuje.
Ostatně s tím má vědkyně dobré zkušenosti už ze svého předchozího výzkumu, který se zaměřoval na osvojování řeči u dětí z rodin, kde se používá jeden jazyk. Ve spolupráci s pediatrickou klinikou FN Motol vytvořila monitorovací nástroj, který pomáhá s odhalením poruch jazyka u dětí od nejútlejšího věku.
Jakmile se ale Nikola Paillereau rozpovídá o bilingvních dětech, hned poznáte, že tohle je její srdcové téma. Dostala se k němu postupně a původně si ani kariéru vědkyně sama nerýsovala. Jak dneska skromně říká, vzniklo to spíš náhodou. Ale náhodou… jen si to vezměte: po absolvování dvojjazyčného církevního gymnázia v Plzni se rovnou zapsala ke studiu lingvistiky na pařížskou Sorbonnu.
„Vzali mě, stejně jako vezmou každého, kdo se přihlásí a splní základní požadavky jako znalost jazyka,“ říká. Z 600 zapsaných studentů jich ovšem po prvním ročníku asi osmdesát procent vypadne. Něco takového jí ale nehrozilo, hned v prvním ročníku se stala nejlepší studentkou.
Univerzitu úspěšně absolvovala a díky svým excelentním výsledkům získala prestižní stipendium pro postgraduální studium od francouzské vlády.
„Získaly ho dvě Francouzky a já,“ usmívá se skromně Nikola Paillereau. Právě tehdy se začala věnovat zkoumání toho, jak si osvojujeme cizí jazyk. „Vždycky mě zajímalo, jestli se můžeme naučit jazyk až v pozdějším věku a i tak mít přízvuk rodilého mluvčího,“ vysvětluje. A dodává: „Jde to!“
Odsud už to byl jen kousek k výzkumu řeči u dětí. Když se jí pak narodila dcera, která od narození vyrůstala v bilingvním prostředí, byl její střed zájmu jasný.
„To mě opravdu uchvátilo. U bilingvních dětí bývá často opožděný vývoj jazyka a je otázka, jestli to doženou, nebo ne a skutečně se jedná o jazykovou poruchu.
Problém totiž je, že neexistuje žádný pořádný screeningový nástroj pro odhalení jazykových poruch u bilingvních dětí v útlém věku,“ vysvětluje i osobní motivaci Nikola Paillereau. Doufá, že se brzy takový nástroj podaří vyvinout i díky jejímu aktuálnímu výzkumu podpořeného grantem Junior Star.
Když se dozvěděla, že prestižní grant, u kterého je šance na získání pod deseti procenty, získala, nejdřív jásala. A vzápětí se vyděsila, jestli se jí vůbec podaří v Česku najít potřebné stovky bilingvních miminek, resp. těhotných maminek. Testování totiž probíhá u dětí ve věku čtyř, osmi a dvanácti měsíců.
Nakonec se ale ukazuje, že obavy byly zbytečné a o zapojení do výzkumu je poměrně značný zájem. „Nastávající i stávající maminky a tatínky, kteří se zajímají o jazykový vývoj svých dětí, velmi rádi přivítáme. Stačí se přihlásit přes naše webové stránky,“ vysvětluje.
Rodičům, kteří se se svými dětmi přihlásí, nabízí LemonLab různé odměny a zapojení do komunity nejenom bilingvních rodin. Každý měsíc se mohou účastnit různých programů, včetně cvičení pro těhotné, fyzioterapeutické poradny a samozřejmě i odborné přednášky v oblasti psychomotoriky a jazyka. „Naštěstí to velmi dobře rezonuje a s miminky se nám lidé hlásí,“ usmívá se vědkyně.
Samotné testování miminek je nyní v plném proudu. Pokračovat má ještě minimálně rok, kdy začne další fáze výzkumu: analýza a vyhodnocování dat.
„Bilingvismus u miminek je ohromně neprozkoumaný a z celosvětového pohledu je to velice důležité. Doufám, že můj výzkum bude mít také praktický dopad a umožní co nejvčasnější podchycení neurovývojových poruch. Tak budou mít děti totiž šanci na co nejkvalitnější život,“ dodává Nikola Paillereau.
