Dost možná ji teď máte na parapetu, bylinku v květináči, která vyrostla v obřím skleníku na Moravě. Právě odtud pochází většina bazalek, mát či pažitek, na něž narazíte v regálech všech velkých obchodů. Firma s příznačným jménem Bylinky je největším celoročním pěstitelem a nyní se chystá rozrůst na evropský trh.

Na kraji jihomoravských Suchohrdel to rozhodně nevypadá, že by tu byl problém s žízní. Kam až oči dohlédnou, tam se to ve dvouhektarovém skleníku jen zelení. Na ploše velké jako zhruba tři fotbalová hřiště si spokojeně rostou tisíce a tisíce bylinek.

Při průchodu obří halou navíc můžete sledovat jejich životní cestu. Na jedné straně je vidět drobotinu v rostlinné školce, při pohledu dál vidíte, jak vše postupně roste do výšky a na opačné straně skleníku už jsou dostatečně vzrostlé kusy.

Jak vypadají, nejspíš víte z regálů. Právě odtud pochází většina bylinek, které se prodávají v květináčích v největších nákupních řetězcích v Česku.

„Připadá na nás přes devadesát procent českého trhu s bylinkami v květináčích,“ říká ředitel společnosti Bylinky Milan Sedlák. Dominantní pozici má firma díky tomu, že Češi slyší na domácí výrobu a podnik ze Znojemska je jediným tuzemským celoročním producentem bylinek v květináčích. Ročně jich tu vypěstují na šest milionů kusů. 

„Nejvíc frčí bazalka, která tvoří asi šedesát procent naší produkce v případě květináčů,“ popisuje Sedlák. Dvojkou je máta, jejíž obliba vzrostla díky letním drinkům, o třetí a čtvrté místo se přetahují pažitka s petrželí.

V posledních letech letí prodejně vzhůru také koriandr, a to díky stále rostoucí oblibě asijské kuchyně, jejíž je neoddělitelnou součástí. „Dřív sdílel jednu pěstební linku ještě s další bylinou. Teď už má vlastní, užší, a zvažujeme, zda ho dát do širší. Je ale hlavně oblíbený v řezané formě,“ líčí Sedlák.

Právě rostliny zabalené ve vaničkách, kterých tu za rok zpracují zhruba 350 tun, jsou druhou nohou zdejšího zeleného byznysu, jenž celkově loni vygeneroval tržby těsně pod 300 miliony korun se ziskovostí okolo deseti procent.

Aby nedošlo k nedorozumění: zatímco rostliny v květináči se ve zdejším skleníku pěstují, ty řezané nikoli. „Denně dovážíme okolo tuny bylin z jižní Evropy, Afriky a v letní sezoně od českých producentů,“ popisuje Milan Sedlák. Zde se vše finálně nařeže a zabalí.

Hlavní silou jejich podnikání jsou květináče, které tvoří 65 procent z celkových tržeb. Zbytek připadá na ostatní sortiment, do něhož patří také mikrobylinky a jedlé květy, které dnes míří převážně do gastro podniků.

S oblibou řezaných bylin bude do budoucna sílit také trend, aby se nedovážely, ale pěstovaly v Česku, čímž by se minimalizovala uhlíková stopa oproti dovozu z Afriky a zároveň zvýšil shelf life.

„Myslím, že poměr mezi květináči a řezanými bylinkami postupně dospěje k tomu, že to bude padesát na padesát. Řezanky totiž nezadržitelně letí nahoru. Meziročně jejich prodej stoupl o čtrnáct procent,“ říká Sedlák.

„S oblibou řezaných bylin bude do budoucna sílit také trend, aby se nedovážely, ale pěstovaly v Česku, čímž by se minimalizovala uhlíková stopa oproti dovozu z Afriky a zároveň zvýšil shelf life, tedy čerstvost bylinek na regálech.“

Aktuálně je zdejší dvouhektarový skleník zcela zaplněn. „Uvažujeme ale o jeho rozšíření, kde bychom pěstovali na řez třeba bazalku,“ zmiňuje ředitel společnosti. A to nejen pro domácí trh, ale i pro další evropské státy. 

Samotný skleník je možné rozšířit až o další hektar, k čemuž by mohlo dojít už v příštím roce. „Ještě důkladně promýšlíme, zda do toho půjdeme, protože jde o investici za desítky milionů korun,“ uvádí Sedlák.

Na kolik korun by rozšíření skleníku přesně vyšlo, záleží na tom, pro jakou variantu se nakonec firma rozhodne: zda zastaví jen část sousedního pozemku, nebo celý. V druhém případě bude také záležet na tom, jestli se technologicky vybaví kompletně nová hala, či k tomu bude docházet postupně podle aktuálních trendů.

Ten jí to a ten zas tohle

Jádrem byznysu firmy Bylinky mají být ale i nadále rostliny z květináčů, kterých tu dnes pěstují třináct druhů. Ostatně s květináči hodlá podnik expandovat do zahraničí. Částečně je už dnes na slovenském trhu, na němž by však chtěl Sedlák posílit. Vedle toho má v hledáčku dvě země v jihovýchodní části Evropy.

Pokud by se osvědčily, mohla by tam vzniknout samostatná pěstitelská firma, sestra Bylinek. Česká společnost totiž spadá pod švédskou skupinu Spisa Group, která má podobné pěstitele jako na Moravě také v Polsku, Portugalsku, ve Velké Británii a v africké Keni.

Všichni společně sdílejí know-how i tipy na to, co na kterém trhu funguje. Jenže… Co je trendy a populární v jedné zemi, nemusí vůbec fungovat v druhé. Na což několikrát narazili také na Moravě.

„Každá země má jiné stravovací návyky. V tuzemsku všichni jedí kadeřavou petržel, v Polsku zase hladkou. Tam také mnohem víc než v Česku funguje kopr, ve Švédsku zase šalvěj, kde ji dávají už malým dětem, zatímco u nás ji skoro nikdo nejí.“

Stále však v Bylinkách přemýšlejí, co by mohli v květináčích ještě nabídnout. Zkoušeli stévii coby přírodní sladidlo, slanorožce, což je slaná rostlina… „Zdaleka nic se ale neprodává jako klasické bylinky, na nichž český trh funguje. Kdybyste věděl o něčem jiném, co by se tady pěstovalo v desítkách tisíc kusů, tak se s vámi o ten zisk rád podělím.“

V minulosti uvažovali také o CBD konopí, které obsahuje jen velmi malé množství psychoaktivní látky THC. V zásadě jde o technické konopí. Myšlenkou bylo nabízet to například jako dekoraci. „Lidí, kteří k tomu mají pozitivní vztah, je myslím hodně a mohli by si to kupovat domů,“ vzpomíná Milan Sedlák. Z nápadu ale sešlo.

„Když jsem o tom přemýšlel, tak byla přísná legislativa a nikdo z dodavatelů osiva nemohl garantovat, že nepřekročíte povolené množství THC. V tu chvíli jste riskovali trestnou činnost a v tomhle objemu by to byl velký problém,“ vysvětluje.

Přesto, jeden nápad se osvědčil: v létě pěstují v moravském skleníku chilli papričky. „Přes léto se nám zvedá kapacita, protože jak pálí slunce do skleníku, tak bylinky rostou rychleji. Místo sedmi týdnů to trvá šest. Díky tomu se nám uvolní několik linek, do nichž dáme papričky,“ líčí Milan Sedlák. „To je nápad, který od nás převzaly i další sesterské firmy.“

Sázka na hlínu, slunce, dešťovku

Celoročně je však stále obří skleník velice energeticky náročný, jelikož je potřeba držet rostliny v teple. A to ještě například pažitku musíte před sázením mrazit, konkrétně cibulky, z nichž roste. Vše je ale kryto zelenou energií.

Podnik dlouhodobě spolupracuje s přilehlým vepřínem, kde je také bioplynová stanice, z níž bere energii. „Přes devadesát procent všech energií čerpáme z obnovitelných zdrojů,“ chlubí se ředitel společnosti. Na zalévání zase využívají dešťovou vodu, kterou schraňují v laguně vedle skleníku.

Vedle udržitelnosti se firma spoléhá také na robotizaci, do níž podle Sedláka ročně investuje až dvacet milionů korun. Například loni na podzim pořídili stroj, který sází do hlíny řízky máty – tedy ustřižené lístky rostliny. Mimochodem: pokud máte rádi mátu, tak místnost, kde se zpracovává, by byla rájem pro váš nos.

Aktuálně firma testuje také nasazení umělé inteligence (AI), která by měla rychle odhalit, zda nejsou bylinky napadené škůdci. Po tříměsíčním testovacím provozu se rozhodne, zda a do jaké míry se AI zabydlí v dosavadním systému.

Ačkoli se firma automatizuje a hledá nové cesty, jak zlepšit své fungování, tak odmítá v posledních letech moderní způsob pěstování: hydroponii. To je pěstování rostlin ve vodě s hnojivy místo v hlíně. Pod umělým světlem tak lze pěstovat v několika patrech. Je to rychlejší, ale zároveň energeticky náročnější.

„Náš konzervativní národ zahrádkářů v tento způsob pěstování zatím nemá úplně důvěru,“ míní Milan Sedlák s tím, že navíc plodiny nebo bylinky z hydroponických farem jsou v obchodech dražší v porovnání s klasicky vypěstovanými potravinami.

„My jedeme tradičním způsobem, že bylinky jsou hlína, slunce, dešťovka. A to je model, za kterým si stojíme,“ uzavírá.