Už je to čtyřiadvacet let od chvíle, kdy se česká veřejnost dozvěděla o chystané operaci Olovo. Její cíl očernit tehdejší místopředsedkyni Poslanecké sněmovny – a hlasitou kritičku premiéra Miloše Zemana – nevyšel.
Plán, jehož název vycházel z chemické značky olova „Pb“, vešel do dějin. Už jen tím, že špínu na Petru Buzkovou hledali lidé v její domovské straně. K dokumentům, které v roce 2000 zveřejnili novináři z Mladé Fronty Dnes, se po letech na summitu Forbes Women vrátila i samotná politička.
V Křižíkově pavilonu v pražských Holešovicích zavzpomínala na to, jak jí dehonestační kampaň zasáhla do života.
„Nejsnazší je napadnout ženu v tom smyslu, že o ní řeknete, že je to bývalá prostitutka, že týrá svou dceru. To vše se o mně psalo. Já byla v té době všechno možné, snad jsem jen nežrala malé děti,“ vzpomínala Petra Buzková, která se z politiky stáhla v roce 2006 a od té doby provozuje úspěšnou advokátní praxi.
Přitom právě ona byla jedním ze zakládajících, či přesněji obnovujících, členů sociální demokracie po sametové revoluci v roce 1989. Brala to téměř jako rodinnou tradici – její pradědeček byl významný prvorepublikový politik. O to víc ji zasáhlo, že pomluvy vzešly z vlastní strany.
Jen díky tomu, že se to dostalo ven, jsem přežila.
„Byla to hodně jiná doba. Dnes už by si nikdo nic takového vůči političce nedovolil, protože by se tím veřejně zdiskreditoval a zničil. To, že Miloš Zeman, který za celou věcí stál, byl, je a ještě chvíli bude šovinistické prase, to o něm dnes asi vědí úplně všichni. Tehdy se ale ty věci odehrávaly za zavřenými dveřmi,“ přiblížila bývalá politička.
Materiál, který na ni spolustraníci měli a chtěli postupně pouštět do médií, získala Petra Buzková od jednoho ze Zemanových spolupracovníků, kterému za něj bylo trapně.
„Stála jsem před rozhodnutím, co s tím mám dělat. A tehdy mě moji nejbližší spolupracovníci přesvědčili, a nakonec i já sama sebe, že to prostě musím zveřejnit, že to je jediný způsob, jak tuhle věc odpálit,“ zdůraznila Petra Buzková.
„Samozřejmě se ženě blbě zveřejňuje, že údajně šlapala chodník, týrá vlastní dítě a já nevím co ještě. Myslím však, že jen díky tomu, že se to dostalo ven, jsem to přežila.“
Současným ženám v politice jejich úlohu příliš nezávidí. S nástupem sociálních sítí a přesunu médií do online prostoru musí čelit všemožným útokům, hlavně anonymním.
„Dříve, když jste někoho chtěli pomluvit v novinách, museli jste se pod to podepsat. Dnes je to snadné a třeba Markéta Pekarová Adamová si hejty vysloveně vyžírá. Nevím proč, možná proto, že je inteligentní, vzdělaná, hezká, neříká pitomosti. To je pro spoustu lidí, zvláště těch zakomplexovaných hejtařů, největší problém,“ domnívá se Buzková.
Ona sama už se do politicky vrátit nehodlá. Strávila v ní čtrnáct let a to podle ní stačilo. Přiznala však, že odcházení z ní snadné nebylo. „Šla jsem do politiky prakticky po vysoké škole a zvykla jsem si na nějaký životní styl. Když jsem se rozhodla, že odejdu, tak jsem třeba řešila, jak budu žít bez sekretářky. Vždyť já ji měla patnáct let,“ prozradila s úsměvem.
Nakonec to vyřešila tak, že si svou sekretářku, s níž byla ve Sněmovně i na ministerstvu, vzala s sebou. Jenže společně vydržely půl roku, než ji sekretářka požádala, zda by se mohla vrátit zpět mezi politiky, protože se s ní nudí.
„Hodně rychle po tom nástupu do advokacie jsem se naučila věci řešit sama, sjednávat si schůzky, volat klientům… A ona najednou cítila, že ji vůbec nepotřebuji, tak mě poprosila, ať ji pustím, ať může něco dělat,“ přiznala Buzková.
Nicméně i přechod mezi politikou a soukromým životem byl pro ni poměrně složitý. Na ministerstvu to byla většinou právě ona, kdo rozhodoval o všem a za kým všichni chodili. Najednou se role obrátily – stala se dodavatelem služeb a za lidmi přicházela ona a žádala, ať si udělají čas. Naštěstí se jí rozjezd praxe povedl a dnes se advokacií úspěšně živí.
Návrat zpět do politiky jí navíc nedává smysl ještě z jiného důvodu: má pocit, že by politice nedokázala dát nic nového. Jak sama přiznala, problémům generace Z, o níž se dnes často mluví, vlastně ani příliš nerozumí, a je tak na mladších ženách, aby s nimi do parlamentu šly a řešily je.
„Pokud vás baví věci veřejné a chcete něco prosazovat, proč to nezkusit právě ve Sněmovně? A jestli si některá z vás myslí, že na to nemá, tak se hluboce mýlí. Má,“ vzkazuje Petra Buzková.
