Když pracujete v týmu, jste v nějakém společenství, jehož pravidla je třeba respektovat. Třeba neskáčete lidem do řeči, a když vás něco napadne, tak to okamžitě nevysypete.
Musíte brát v úvahu názory a postoje svých spolupracovníků. Musíte podporovat některé jejich nápady, hlavně tehdy, když jde o smělé a přelomové myšlenky, které mohou otřást způsobem myšlení dalších členů týmu. Ale pořád je třeba mít vlastní nápady a názory, tak jako my všichni, dokonce i děti. Váš nadřízený s vašimi názory nemusí souhlasit, ale to neznamená, že byste je měli opustit nebo přestat vyjadřovat.
Roland pracoval jako zásobovací manažer ve firmě se zdravotnickými pomůckami. Měl spoustu nápadů na modernizaci dodavatelského řetězce a zásobovacích procesů, jenže organizace byla dost ze staré školy. A tak mu jeho nadřízená Martina řekla: „Rolande, máš skvělé nápady, ale co ti řeknu, je dané. Já jsem tvá šéfová. Kdybych chtěla, abys měnil dodavatelský řetězec, pověřila bych tě tím.“
Čtěte také: Nebojte se svého šéfa. 5 důvodů, proč na něm vaše kariéra není závislá
Roland o tom přemýšlel a dospěl k závěru, že je načase změnit místo. Měl nápady každý den, což vy asi taky.
Organizaci, která má víc než pár lidí, je velmi těžké, spíš nemožné vést na základě čistého konsensu všech. Není praktické nechat o každé věci hlasovat. Proto mají vedoucí při rozhodování poslední slovo, a je to tak v pořádku. V pořádku ale není vzkaz, jaký dostal Roland: Nech si své názory pro sebe. Nejsi v pozici, na které se rozhoduje nebo se na ní vyjadřují názory.
A to je problém. Jen když posoudíte věc z jiného úhlu, může vás napadnout něco nového. Zaměstnavatelé prohlašují, že chtějí inovace, ale dost často jim ve skutečnosti brání, protože své podřízené nutí dělat práci postaru, místo aby je nechali zkoušet něco nového. Povýšení a zvýšení platu je vázáno na plnění úkolů, což vám zabere všechen čas a inovace? Skutek utek. Nikdo ji nepodporuje, nikdo ji neocení – proč by s ní někdo ztrácel čas?
Claudia měla tentýž problém jako Roland, ale vyřešila ho jinak. Pracovala jako koordinátorka aktivit v domě s pečovatelskou službou a měla spoustu pracovních nápadů. „Četla jsem blogy ostatních koordinátorů i různé časopisy,“ vypráví. „A našla jsem tam tolik skvělých nápadů, co by se daly vyzkoušet! Ale mé nadřízené to nezajímalo. Chtěli mít vlastní nápady, které bych realizovala, jenže žádné neměli. Měsíc po měsíci jsme opakovali úplně stejný rozvrh činností. Naši rezidenti i jejich rodinní příslušníci navrhovali nové věci, ale mí nadřízení neměli zájem.“
Čtěte také: Dobrý šéf ví, kdy člověka dokopat k práci a kdy ho poplácat po ramenou
Claudia si nechtěla hledat nové místo. Měla ráda své klienty i jejich rodiny, a taky své spolupracovníky. A až na neochotu k novinkám jí vyhovovalo i vedení. Už ji ovšem unavovalo neustále se omlouvat za to, že má názor, ale rozhodla se uspořádat kampaň, aby ve své firmě prosadila Kalendář aktivit 2017.
Claudia je trpělivá. Začala propagovat koncepci zavádění nových aktivit v roce 2017 už v květnu a v červnu, kdy vznikal nový finanční rámec. Posbírala data a udělala rozhovory s rezidenty, rodinami a personálem. S projektem seznámila svého šéfa, aby neměl dojem, že ho obchází.
Nakonec jí byl schválen plán zavést dvě nové činnosti měsíčně. „Nemáte ponětí, jakou roli to hraje pro naše rezidenty, když mají možnost zkusit něco nového. Členové jejich rodin si o tom povídají. Naši rezidenti si o tom povídají. Od chvíle, kdy jsme začali zkoušet novinky, je tu mnohem lepší atmosféra.“
Claudia už se nikomu neomlouvá za to, že má nápady. Ví, že když mluví upřímně a se zápalem, lidi ji vyslechnou. Vždycky už bude mít vlastní názory. A nikdy je nepřestane vyjadřovat.
Proč taky? A proč byste to dělali vy?
Autorka Liz Ryan je kariérní koučka
