Reprodukční medicína patří k nejdynamičtějším oborům současnosti. Technologie se vyvíjejí rychleji než zákony a životní situace pacientů předbíhají paragrafy. „Právo nestíhá vývoj a stíhat ho ani nemůže. V asistované reprodukci je velmi strohé. Příslušný předpis má asi devět paragrafů a spoustu věcí opomíjí,“ přiznává advokát Lukáš Mach.
„Já řeším vše od oprávnění k poskytování zdravotních služeb přes akreditace, informované souhlasy, smlouvy o skladování, nákup zdravotnické techniky a její servis. Řeším i stížnosti pacientů, z nich mohou vzniknout i medicínské spory. To je sexy oblast práva, která mě profesně nejvíc baví. Je v ní i nejvíce peněz a rizik, která se snažím zmírnit pro klienta,“ popisuje svou práci pro 5. díl seriálu Reprodukční medicína.
Jedna z nejčastějších otázek zní: komu embryo patří? „Nepatří nikomu,“ říká Lukáš Mach, který se dlouhodobě věnuje právu ve zdravotnictví a reprodukční medicíně. „Právo na něj nenahlíží jako na osobu. Jedná se o genetický materiál s potenciálem stát se lidskou bytostí. Nejde ani o věc v právním smyslu, nelze s ním obchodovat, vlastnit ho ani darovat,“ doplňuje.
Společenské debaty ale neutichají, protože část veřejnosti embryo od počátku chápe jako lidskou bytost se subjektivními právy. Právo však pracuje s jinou optikou.
Český zákon o specifických zdravotních službách definuje asistovanou reprodukci jako léčbu neplodného páru, muže a ženy. Léčba není dostupná jednotlivcům ani stejnopohlavním párům.
Právní rámec je přitom v mezinárodním srovnání poměrně liberální. Umožňuje náhradní mateřství jako formu léčby neplodnosti, pokud jiné metody selžou. I proto tvoří přibližně čtyřicet procent klientely českých center zahraniční pacienti.
Rozchod, smrt i anonymita dárce
Praxe přináší situace, které zákon výslovně nepředvídá. Co když se pár během IVF rozejde? „Léčba vždy stojí na tom, že poslední slovo má klient. Pokud kterýkoli z páru řekne, že další léčbu podstoupit nechce, jsme povinni ji ukončit,“ vysvětluje Mach.
Ještě citlivější je situace úmrtí jednoho z partnerů. Obecně žena nemá právo použít embryo po smrti partnera, právo upřednostňuje nejlepší zájem dítěte a jeho právo vyrůstat v úplné rodině. Existují však výjimky.
Dítě narozené z darovaných gamet nemá v Česku právo znát identitu dárce. Anonymita je přísná a nelze ji prolomit ani na žádost dítěte. Neplodný pár však má právo znát zdravotní informace o dárci.
IVF seriál
1. díl: IVF problematika a trh v Česku
2. díl: IVF jako exportní byznys
3. díl: IVF a finance
4. díl: Rozhovor o IVF s MUDr. Nicole Mardešićovou, MHA, vedoucí lékařkou skupiny Pronatal
5. díl: Podcast s právníkem o možnostech a mantinelech IVF
6. díl: Osobní příběh s IVF
7. díl: Budoucnost IVF, zamrazování, manipulace s genomem
V zahraničí se ale trend mění. V Německu již děti mohou identitu dárce znát. „Myslím si, že i u nás k tomu může dojít,“ říká Mach. „Já bych sledoval nejlepší zájem dítěte. Sám jsem otec dvou dětí a osobně bych jim to sdělil. Když je tam láska, je to podružná informace.“
Vedle běžné agendy řeší Mach i výjimečné případy. Například situaci, kdy pacient po změně pohlaví žádal použití svých dříve zmrazených vajíček k oplodnění partnerky. V tomto případě zákon další postup neumožnil.
Reprodukční medicína bývá označována za byznys. Podle Macha je realita složitější. Spory mohou znamenat milionové částky i reputační rizika.
Co se stane, když se pár během procesu rozejde? Může žena použít embryo po smrti partnera? Co je největší právní riziko, které si páry dnes neuvědomují? Dozvíte se v novém dílu podcastu Forbes Byznys.
