Technologičtí marketéři popisují metaverzum jako imerzivní, pohlcující virtuální svět, ze kterého už nebudete chtít ven. Jenže…
Jenže když se podíváme na populární virtuální světy s nálepkou „metaverzum“, jako je Sandbox, Decentraland, Somnium Space nebo třeba ukázky z připravovaného metaverza Facebooku – Mety, nacházíme zpravidla trochu něco jiného.
Poměrně neumělou zkušenost s virtuální realitou, kterou v přesvědčivosti často hravě strčí do kapsy dekádu až dvě staré hry. Na populární sociální síti Reddit vzniklo dokonce ve skupině r/metaverse speciální vlákno věnované ošklivosti metaverz. Jsou opravdu tak špatná – a co za tím vězí? Zajímavé je, že současná zkušenost s metaverzy má svůj historický precedens.
V roce 2007 se kolem jednoho milionu lidí registrovalo na internetovou platformu Second Life, která slibovala přesně to, co současná metaverza. Uživatelé se mohli v Second Lifu potulovat v podobě stylizovaných avatarů a dělat prakticky cokoli. O světě Second Life psala prestižní světová média a firmy zde kupovaly za reálné peníze ne zrovna levné virtuální pozemky.
