Do Mnichova Patrik Jaroš přišel jako desetiletý kluk a už tenkrát byl rozhodnutý, že jednou bude kuchařem. Sen si splnil a osud jeho píli spravedlivě odměnil. Slávou, byznysovým úspěchem i michelinskou hvězdou, kterou v Německu dostal tak brzy, jako nikdo jiný před ním. O Česku ani nemluvě.
Nejspíš jste o něm neslyšeli, i když několik indicií vytváří dojem, že by to mělo být přesně naopak: Slavný kuchař, Čech, držitel michelinské hvězdy, autor desítek kuchařek, které v součtu vyšly v milionových nákladech, spoluvlastník významné gastronomické skupiny… Patrik Jaroš.
Nic? Nijak se ale nestresujte, protože není potřeba se stydět. A to ani tehdy, když zpaměti vyjmenujete všech pět pražských podniků, jimž michelinští komisaři přiřkli ocenění Bib Gourmand, a navrch poznáte chuťový rozdíl mezi bílým a černým lanýžem.
Patrik Jaroš totiž o sobě v Česku zas až tolik vědět nedává. Přitom má za sebou gastronomický příběh, o němž většina českých kuchařů může zatím jen snít.
Babičky a jejich jemné omáčky, polévky, ve kterých stála lžíce, nebo buchty a koláče, jež zanechaly minimálně stejně silné vzpomínky jako první zamilovaná pusa na rohu základní školy. Kolik kuchařů přiznává, že právě tyhle nenápadné bohyně kuchyní v květovaných zástěrách můžou za to, že jejich cesty vedly k profesionálním sporákům?
