Z Česka se může stát hlavní surovinová základna pro výrobu baterií tolik potřebných nejen pro elektrovozy. A nejde jen o cínovecké lithium, ale také o mangan.
Vedle lithia, niklu a kobaltu je jedním z klíčových prvků pro výrobu lithium-iontových baterií a jeho největší zdroj v Evropě se nachází ve středočeských Chvaleticích – na dohled tamní uhelné elektrárny miliardáře Pavla Tykače.
Právě vedle ní by měl vzniknout nový provoz, ve kterém se bude mangan z vytěžené hlušiny po bývalém pyritovém dole z odkaliště Chvaletice-Trnávka získávat.
Haldy plné manganu nedaleko chvaletické elektrárny
„Jde o sedmadvacet milionů tun materiálu, přičemž se jedná v podstatě o starý odpad, který byl navezený na rovný terén a vytvořil tři haldy,“ říká v rozhovoru Jan Votava, šéf firmy Mangan Chvaletice, kterou vlastní Euro Manganese se sídlem v Kanadě.
Firma drží licence k těžbě i získávání manganu v Česku, na což se nyní připravuje v rámci zkušebního provozu.
„Máme postavenou kopii velkého závodu v malém měřítku. To proto, abychom z laboratorního měřítka, kterým jsme začali, neskočili rovnou do velkého závodu,“ vysvětluje muž, který dříve pracoval na různých manažerských pozicích v cementárnách Lafarge a posledních sedm let se věnuje právě přípravám těžby manganu v Česku.
Euro Manganese odhadla náklady na spuštění komerčního provozu na 750 milionů dolarů (přes šestnáct miliard korun), miliardu už tu její dceřiná společnost podle Votavy proinvestovala.
Projekt by měl být za pětadvacet let plánované těžby ziskový – dohromady má podle zpracované studie vydělat šest miliard dolarů, z čehož budou profitovat zejména vlastníci Euro Manganese, kterými jsou dnes převážně zahraniční fondy.
„Euro Manganese je akciovou společností veřejně obchodovatelnou na burzách v Austrálii a v Kanadě, takže má nepřeberné množství vlastníků. V podstatě každý z nás si může akcie koupit a ukrojit si tak ze zisku z českého manganu,“ konstatuje Votava.
Dlouhá léta jste působil na různých manažerských postech v cementárnách. Je pro vás mangan velkou změnou?
Samozřejmě technicky je to trošičku něco jiného, protože jedna věc jsou minerály, druhou věcí zpracování kovů, ale principiálně se vlastně jedná o velice podobné projekty.
Když vyrábíte cement, máte naleziště, máte lom, máte těžbu, vytěžíte ten materiál a musíte ho zpracovat a postavit kvůli němu fabriku. V tom je to vlastně naprosto stejné.
Samozřejmě u cementu bývá vše jednodušší. Výroba vysoce čistého manganu a vysoce čistého síranu manganatého se daleko více blíží k výrobě farmaceutického produktu nebo produktu s farmaceutickou čistotou. V tom je výrazně náročnější.
A specializovanější…
Je specializovanější, protože o mangan se dříve nikdo ze světa baterií nezajímal, přestože jde o čtvrtý nejvíce obchodovaný kov na světě. Ale ne z každého manganu můžete udělat mangan vhodný pro bateriové účely.
Většinou se používá pro zpracování ocelí, pro výrobu hliníkových slitin a podobně. Ale pro bateriové účely jsou ty parametry úplně jiné. Musíte mít vysokou, vlastně velmi vysokou čistotu toho produktu. Což se nám ve Chvaleticích sešlo. Máme tu potřebné procesy i naleziště.
Naleziště už tedy máte prozkoumané?
Velmi detailně, díky dvěma vrtným kampaním, které umožnily zásoby klasifikovat s nejvyšší mírou prozkoumanosti. Je to sedmadvacet milionů tun materiálu, přičemž jde v podstatě o starý odpad, který byl navezený na rovný terén a vytvořil tři haldy.
Vyskytuje se v něm v průměru sedm a půl procenta manganu: manganové minerály, kutnohorit a rodochrozit, což jsou vlastně uhličitanové manganové rudy.
Obecně to není vysoká hodnota, ta zdejší ruda je poměrně chudá. Ale díky prvnímu stupni našeho procesu jsme schopni vyrobit manganový koncentrát s dvojnásobným množstvím manganu a tím se přibližujeme už ke klasickým uhličitanovým rudám.
To si nyní ověřujete ve zkušebním závodě, který jste u Chvaletic rozběhli?
Přesně tak. Naše ověřovací jednotka je vlastně takový angličák. Máme postavenou kopii velkého závodu v malém měřítku. To proto, abychom z laboratorního měřítka, kterým jsme začali, neskočili rovnou do velkého závodu.
A tam jste v jaké fázi?
Momentálně máme dokončeny garanční testy a vyrobené už i první produkty. Jde jak o čistý manganový kov, tak síran manganatý, což jsou finální produkty pro výrobu katod používaných v lithiových bateriích.
I to je funkce testovacího závodu – vyrobit prvotní produkty, aby si je potenciální zákazníci mohli vyzkoušet a nasadit na své procesy. Dalším důvodem je zaškolování pracovníků.
Kolik lidí v závodu pracuje?
Provoz je rozdělený na jednotlivé moduly a v současné době neprovozujeme a ani v tuto chvíli nechceme provozovat všechny moduly kontinuálně nebo paralelně. Každý výrobní stupeň provozujeme zvlášť a většina zaměstnanců ověřovací jednotky se tak přesouvá z jednoho výrobního úseku na další.
V tuto chvíli máme na ověřovací jednotce šestadvacet lidí, a až se rozběhne i velký komerční závod, budeme jich mít čtyři sta.
A kdo je tu školí, když s tím nemáme zkušenosti? Kanaďané?
V naší i mateřské společnosti zaměstnáváme odborníky, kteří mají s používanými procesy zkušenosti. Je ale pravdou, že když jsme uvedli do provozu naši ověřovací jednotku, šlo vlastně o vůbec první elektrolytický mangan vyrobený na území Evropské unie.
Jelikož v Čechách s touto technologií nikdo nemá zkušenosti, tak jsme si ověřovací jednotku nechali postavit v Číně – za posledních třicet let postavili fungující fabriku na výrobu vysoce čistých manganových produktů jenom Číňané. Navíc pracují s podobnou rudou, která se nachází na našem nalezišti.
I oni budou stavět velký provoz?
Ne. Máme uzavřenou smlouvu typu EPCM s dodavatelem Wood Australia, který udělá základní design závodu, detailní inženýring a zajistí i samotnou výstavbu.
Australané budou spolupracovat s českými designérskými firmami, protože veškerý design musí splnit podmínky kladené na standardy Evropské unie a České republiky. Proto očekáváme, že většina toho zařízení bude dodána v rámci Unie. Může se ale samozřejmě stát, že některé komponenty budou z Číny.
Zásadní je elektrolytická jednotka…
Jde opravdu o gros celého závodu a hledáme řešení, které by vlastně nejoptimálněji odpovídalo potřebám naší výroby. V tuto chvíli ještě není rozhodnuto, kdo zařízení dodá.
Harmonogram spuštění velkého komerčního provozu se nijak nemění?
U velkého závodu očekáváme uvedení do provozu koncem roku 2027.
Mangan se získává ze dvou minerálů – rodochrozitu a kutnohoritu
Ministerstvo životního prostředí v červnu vrátilo dokumentaci o dopadu těžby manganu k dopracování. Mělo čtrnáct připomínek, nejviditelnější směřovaly na hluk…
Lokalita je v současné době vysoce zatížená hlukem ze stávajících provozů, a proto nás ministerstvo požádalo o dopracování akustické studie, aby měl projekt nulový dopad na okolí a nezvyšoval již překračované hygienické hlukové limity v dané lokalitě. Pracujeme na úpravách designu, který to zajistí. Předpokládáme, že dopracovanou studii předložíme během podzimu.
Jak komunikujete s dotčenými obcemi?
Už v roce 2018 jsme ve chvaletickém kulturním domě zřídili informační centrum, abychom byli blíže lokální komunitě a mohli poskytnout informace nejen zastupitelům a starostům, ale i samotným občanům. Pořádali jsme celou řadu prezentací jak v kulturním domě, tak v jednotlivých obcích, abychom občany s projektem seznámili.
Ze strany nejbližších obcí, jako jsou Trnávka a Chvaletice, máme podporu. O tom svědčí i to, že obě zmíněné obce požádaly o změnu územních plánů, umožňujících zahájení odebírání materiálů z odkaliště. To je něco, co mohou udělat jen obce, protože odkaliště leží na jejich katastrálním území.
Má to pro ně i pozitivní aspekt? Z každé vytěžené tuny hlušiny od vás budou dostávat peníze do rozpočtu a vlastně jim ještě vyčistíte okolí…
Ano, provedeme rekultivaci celého území odkališť. Zastavíme tím například kontaminaci podzemních vod. Vezměte si, že i dnes odtéká z prostoru odkališť do Labe každý den přes čtyřicet kilogramů manganu a osm set kilogramů síranu.
Když se podíváme na ekonomiku projektů, počáteční investice do vybudování komerčního závodu má být 750 milionů dolarů. Jak dlouho s těžbou počítáte?
Celý projekt předpokládá trvání těžby pětadvacet let. To znamená, že každý rok by se z odkaliště odtěžilo milion až milion dvě stě tisíc tun materiálů – celý projekt cílí na výrobu padesáti tisíc tun vysoce čistého manganového kovu.
Pokud jde o ekonomiku, u tohoto projektu se bavíme o vnitřním výnosovém procentu něco kolem dvaadvaceti procent.
A za toho čtvrt století odhadujete celkový zisk na šest miliard dolarů. Vzhledem k vlastníkovi Mangan Chvaletice půjde všechen do Kanady?
Euro Manganese je akciovou společností veřejně obchodovatelnou na burzách v Austrálii a v Kanadě (cena akcie 0,2 kanadských dolaru, tržní kapitalizace 80 milionů, pozn. red), takže má nepřeberné množství vlastníků. Její akcie jsou volně prodejné, a tím pádem si v podstatě každý z nás může akcie koupit a ukrojit si tak ze zisku z českého manganu.
Proč do podobných projektů investují často kanadské a australské firmy? To je i případ chystané těžby lithia, kde zase figuruje australská European Metal Holdings. V Česku, potažmo v Evropě, na to nejsou peníze?
Najít v počátku podobného projektu financování je největší problém. V Evropě je na takovéto juniorské projekty v úvodní fázi málo peněz, v Česku vám na to už vůbec nikdo nepůjčí a tak financování většinou najdete v Austrálii nebo Kanadě.
Šéf Manganu Chvaletice Jan Votava
Jde o země, které mají v těžbě kovů tradici. Vědí, že nejdříve je nutné zainvestovat do průzkumu, aniž by byla jistota, že se peníze někdy vrátí. Připravit podobné projekty trvá deset až šestnáct let a i my víme, že prvních deset let neuvidíme ani korunu.
Kolik už jste tu proinvestovali?
Téměř miliardu korun. Na projektu děláme od roku 2016 a jsme nyní ve stadiu, kdy máme vyhotovenou studii proveditelnosti, máme zpracovanou EIA, ale je před námi stále mnoho povolovacích procesů souvisejících s výstavbou závodu a těžbou. Během nich se také upřesní ekonomika celého projektu.
Kdy budete vědět, že těžba manganu u Chvaletic opravdu dává ekonomický smysl?
V současné době na základě studie proveditelnosti víme, že projekt je rentabilní. Technicky padne finální investiční rozhodnutí příští rok.
Co by se muselo stát, abyste v příštím roce řekli ne, tady nakonec pokračovat v investicích nebudeme?
Za mě už není cesty zpět. A možná ani pro Evropu. Jsme jediné naleziště takového manganu v Evropské unii a Evropa cítí, že je zapotřebí mít zajištěnou surovinovou soběstačnost.
V tomto kontextu pro nás hovoří i nový unijní dokument nazvaný Akt o kritických surovinách (Critical Raw Materials Act, pozn. red.), ve kterém je explicitně uvedený mangan pro bateriové účely.
Akt rovněž zavádí definici takzvaných strategických projektů, jejichž účelem je zajištění bezpečnosti dodávek strategických nerostných surovin. To by ve finále mělo umožnit jednodušší přístup k financování a zkrátit trvání povolovacích lhůt.
