Řídí kasu nejambicióznější byznysové skupiny v Česku. A stačí mu k tomu – s nutnou dávkou nadsázky – jen papír a tužka. Finanční ředitel skupiny CSG Zdeněk Jurák na Lepším Česku popsal, jak se ve firmě buduje kultura toho, že žádný cíl není příliš velký.
Na pražské Rustonce, v sídle českého zbrojního obra CSG českého miliardáře Michala Strnada, si vypěstovali velice pevné přesvědčení, že nic není nemožné. Že žádný trh není příliš těžký, žádná firma není nekoupitelná, žádný výrobní řetězec není vyloučeno zkompletovat.
To je obdivuhodný, leč finančně nákladný mindset. Aby Strnadovo impérium mělo finance vždy v pořádku a taktéž mělo vždy nabito na další velkou akvizici, se stará finanční ředitel skupiny Zdeněk Jurák. A pro toho je prý tento přístup přirozený.
„Mám pocit, že to ani nemusíme nastavovat, je to v naší DNA. Od majitele přes board. Zdaleka to ale není jen o managementu. Je to z velké části o lidech ve fabrikách, kde panuje něco, čemu říkáme cvrkot. Tam leží náš růst,“ řekl v diskusi na pódiu v Karlových Varech.
Jeden z Jurákových předřečníků, zakladatel skupiny Partners Petr Borkovec, řekl, že mají ve firmě ty nejlepší lidi. „My máme taky nejlepší lidi. To je pozitivní zpráva – že dobrých lidí je tu zatím dost,“ podotkl Jurák.
Pro firmu, jejíž valuace by se na burze, kam CSG zvažuje vstup, mohla vyhoupnout až na tři čtvrtě bilionu korun, je přirozené v posledních letech posilovat hlavně technologické know-how. CSG založila dronovou divizi, rozvíjí vlastní aplikace umělé inteligence a založila velký fond pro investice do startupů. A přesto Zdeněk Jurák nakonec končívá u papíru. Či možná začíná.
„Někdy někdo v týmu vyjádří obavu, jestli nějakou velkou věc zvládneme. Ale vždy si vezmeme kus a papíru a nakreslíme si, že to není problém,“ vysvětluje s tím, že i když se třeba plán akvizice v čase mění, pro něj to stále znamená jen více papírů.
„Nedíváme se na to, jestli jsme si neukousli moc velký krajíc. Koukáme na to, jak ho správně pokousat, aby nám z něj nebylo špatně,“ dodává. Takový ambiciózní kus apple pie si ukousla CSG v Americe, když za 53 miliard koupila amerického výrobce munice Kinetic.
Obavy z dealu za 53 miliard? Možná trochu je Zdeněk Jurák měl, ale jen zprvu. „Víte, já jsem geek. Prostě jsem si vzal tužku a papír a nakreslil si, co bude potřeba v jakém čase udělat. Nakreslím si plán, jak toho dosáhnout, jak to zafinancovat, kolik k tomu potřebujeme lidí, jaké banky a tak dále. A pak jsem samozřejmě člověk z financí, takže pak už nastupuje Excel.“
Už podruhé v CSG udělal takto transformační akvizici, poprvé to bylo italské Fiocchi, které skupinu zdvojnásobilo. „A to nám dalo confidence to udělat podruhé během dvou let,“ dodává Jurák.
Foto Martin Svoboda
Skupina CSG se také v posledních letech pustila do budování dvou masivních vertikál: pro pozemní techniku a munici. V době globální nejistoty a rozkolísaných dodavatelských řetězců je to strategicky logický krok. Ale také mimořádně nákladný.
Pokrýt například výrobu dělostřeleckých granátů ráže 155 milimetrů, nejpoptávanějšího typu velkorážové munice, od úplného začátku až do kompletaci, je vskutku složitý úkol. CSG spolu s německým gigantem Rheinmetall je v Evropě jediná, kdo to umí. A počítat pracovní kapitál pro celý výrobní řetězec není brnkačka ani pro Zdeňka Juráka.
„Začátek není vůbec jednoduchý. To už mi vrásky trochu dělalo, museli jsme být hodně kreativní. Je to práce s výbušninami nebo chemikáliemi a stavět novou chemickou výrobu je dnes velmi složité. Museli jsme si v Německu koupit fabriku, která vyrábí komerční produkt, a předělat ji tak, aby nám zabezpečila dodavatelský řetězec pro obranný průmysl,“ popsal sálu šéf kasy CSG.
O tom, jak se řídí dluhová zátěž rapidně rostoucí průmyslové skupiny, jaké jsou výhody financování skrze banky a kde je lepší si dojít pro dluhopisy či na burzu, jsme si se Zdeňkem Jurákem povídali v nedávném flying coveru.
