Představte si, že vám v jeden týden přistanou na stole tři věci. Banka zpřísní podmínky, fond pošle výzvu k doplnění kapitálu a v rodině se otevře otázka vyrovnání podílů. Všechny jednotlivě zvládnutelné. Dohromady ale jen tehdy, když portfolio není roztříštěné a máte pod kontrolou jeho celkovou bilanci.
Když rodinný majetek překročí hranici jedné miliardy korun, stane se zvláštní věc. Principy, které dosud fungovaly, najednou přestávají stačit. Většina investorů pořád uvažuje nad svým portfoliem a výběrem aktiv. A právě v tom dělají chybu.
Mnohem důležitější je totiž celková bilance: jak je kapitál poskládaný, jaké má závazky, kde je likvidita a co se stane, když přijde špatný rok. Jinými slovy, systém, který ustojí tržní výkyvy i generační výměnu.
V Multi Family Office Sušánka & partneři se řídí jednoduchým principem: dávají majetku strukturu a řád. Ačkoli to někomu může znít méně atraktivně než honba za dvouciferným výnosem, praxe je podle jejich zkušenosti neúprosná.
Jakmile investoři dosáhnou na miliardu, zjišťují, že právě robustní struktura je jedinou ochranou kapitálu před jeho skutečným nepřítelem. A tím není inflace, jak by si mnozí mohli myslet. A dokonce ani volatilita.
Riziko není červená barva v grafu
Běžný investor vnímá riziko jako pokles trhu o deset procent. Investor, který spravuje miliardu korun, však uvažuje ve zcela jiné dimenzi. Pro něj je rizikem ztráta volby.
„Ztráta volby nastává ve chvíli, kdy vás okolnosti donutí k nevýhodnému kroku. Musíte prodat rodinná aktiva v tržním propadu, abyste pokryli margin call. Musíte přijmout diktát banky, protože nemáte připravenou alternativní infrastrukturu. Musíte rozprodávat firmu, protože chybí likvidita na vyplacení odstupujícího člena rodiny,“ vysvětluje Jan Sušánka, zakladatel investiční poradenské společnosti Sušánka & partneři.
Pro investory s majetkem v řádu miliard není rozhodující, do jakého ETF fondu vstoupí. Rozhodující je, zda mají systém, který garantuje svobodu rozhodování i v dobách nejvyššího stresu.
Dobré investice nestačí
Majetek úspěšných českých a slovenských rodin je často roztříštěný. Tři privátní banky, pět správců, k tomu nemovitosti a firma, která stále tvoří podstatnou část rodinného jmění. Každý subjekt posílá vlastní report. A podle každého to vypadá, že je všechno v pořádku.
To zásadní však chybí. Konsolidovaný pohled. Jedna pravda o celku. „Bez centrální kontrolní věže snadno přehlédnete rizika, kterým je majetek vystaven. Nevidíte, že dvě různé banky drží aktiva ve stejné korelaci, což při poklesu trhu spustí kaskádu nucených odprodejů. Nevidíte, že vaše expozice v private equity bude vyžadovat masivní likviditu přesně v měsíci, kdy vám končí fixace úvěrů,“ upozorňuje Jan Sušánka s tím, že u miliardového majetku už nestačí mít jen dobré investice.
Je potřeba řídit celek a vidět celkovou bilanci: co vlastníte, jaké máte dluhy a závazky, kdy přichází a odchází hotovost. „V Sušánka & partneři tomu říkáme asset a liability management,“ dodává zakladatel společnosti.
Vstup do private equity je závazek
Specifickou oblastí, kde se odděluje amatérský přístup od profesionálního, jsou privátní trhy. Pro mnoho investorů je private equity jen další třídou aktiv v portfoliu. V Sušánka & partneři to však vidí jinak: není to investice, ale závazek.
Vstupem do fondu investor dává slib (tzv. commitment), že dodá kapitál, až si ho fond vyžádá prostřednictvím capital callu. A právě tady může vzniknout problém. „Pokud nemáte bilanci a likviditu pod kontrolou, stává se z private equity časovaná bomba. Závazky vás totiž mohou doběhnout ve chvíli, kdy se to nejméně hodí,“ říká CEO Sušánka & partneři Lukáš Krchňák.
Největší chybou přitom není výběr slabého fondu, ale tzv. overcommitment – situace, kdy součet závazků převýší vaši reálnou schopnost je v čase pohodlně plnit. Co se potom stane? „Investor je ve stresu. Místo toho, aby si užíval výnosovou prémii za nelikviditu, musí shánět hotovost narychlo. A to často znamená prodávat kvalitní aktiva v nevhodnou chvíli a za nevýhodných podmínek,“ doplňuje Lukáš Krchňák.
Banka jako infrastruktura, ne partner
V Sušánka & partneři se specializují na globální private banking, wealth management a private equity. Spolupracují především se švýcarskými a americkými privátními bankami. A jednu věc svým klientům stále opakují. Banka je skvělý sluha, ale nebezpečný pán.
„Banky sice vynikají skvělou infrastrukturou, vždy ale hájí především své zájmy. Mají vlastní pravidla, vlastní cíle a vlastní kontrolní mechanismy. Pokud investor soustředí svůj majetek do jedné instituce, je závislý na tom, jak to v ní chodí. Stačí, aby banka zpřísnila podmínky, změnila pravidla pro úvěry nebo snížila hodnotu zástav, a váš prostor pro rozhodování se může ze dne na den výrazně zmenšit,“ varuje Jan Sušánka.
Proto v Sušánka & partneři budují nezávislou infrastrukturu. „V praxi to znamená mít připravenou alternativu u jiné banky, rozložit majetek mezi více jurisdikcí a nastavit strukturu tak, aby problém jedné instituce neohrozil celý rodinný kapitál,“ vysvětluje CEO společnosti Lukáš Krchňák.
Ústava kapitálu má tři úrovně
Jak miliardový majetek řídit, aby přetrval po generace? Základem je mandát. Pravidla, podle nichž se kapitál spravuje. Ta určují, kdo o čem rozhoduje a co se děje v běžném provozu i v krizových chvílích. V praxi se tato pravidla označují jako ústava rodinného kapitálu. Typicky se rozlišují tři úrovně:
- Běžný režim (běží automaticky): Opakující se kroky, které mají předem stanovená pravidla, například pravidelné vyvažování investic nebo zajištění měn.
- Strategická rozhodnutí (schvaluje rodina): Situace, kdy má smysl svolat rodinnou radu, například při změně investiční strategie či při vstupu do nové oblasti.
- Tvrdé limity (které nelze překročit): Hranice, jež chrání majetek i vztahy v rodině, například maximální míra zadlužení nebo pravidla pro rizikové kroky.
Jaký je smysl rodinné ústavy? „Ochránit majetek před emocemi. Pravidla chrání kapitál před panikou v době propadu na trzích, ale i před přestřeleným optimismem ve chvíli, kdy investor narazí na zdánlivě výhodnou nabídku,“ říká Lukáš Krchňák.
Cílem není renta, ale kontinuita
Pro rodiny, jejichž majetek přesahuje miliardu korun, není hlavním cílem renta. Jejich provoz totiž často spolehlivě pokryjí příjmy z podnikání. Skutečným cílem je ochránit majetek a udržet jeho kontinuitu. Předat ho další generaci tak, aby rodinu nerozdělil, ale naopak jí dal stabilitu a prostor rozhodovat se s klidem. A mít možnost říct „ne“ ve chvíli, kdy se podmínky na trzích zhorší a rodina je nucena jednat.
U miliardového portfolia už není důležité, zda investor vydělá 11, nebo 13 procent. Tento rozdíl je v kontextu generací nepodstatný. Rozhoduje hlavně to, kdo vybuduje nejpevnější systém a kdo dá majetku strukturu a řád.
