Loni nevypitá piva z produkce Plzeňského Prazdroje by naplnila pořádně velkou nádrž. „Ve srovnání s předchozím rokem jsme za rok 2020 prodali o 111 milionů piv méně,“ prozrazuje Václav Berka, emeritní vrchní sládek nejproslulejšího českého pivovaru.
Zmíněné číslo mělo na domácím trhu za následek osmiprocentní pokles prodejů celé skupiny Prazdroj, pod niž kromě pivovaru v Plzni spadají i pivovary Radegast a Velké Popovice. I proto Václav Berka tvrdí, že horší krizi nikdy nezažil, přičemž jeho slovům přidává značnou váhu i skutečnost, že je v pivovaru od roku 1980.
Asi se vám na současné situaci těžko hledá něco pozitivního…
Přesto bych to černě neviděl. Jsem bytostně založený optimista a pořád věřím, že vše dobře dopadne. Existuje přísloví, které se mi líbí, že vše nakonec dobře dopadne, a jestliže to dobře nedopadlo, pak to ještě není konec. Pozitivní navíc je, že se z celé téhle doby poučíme a už se nebudeme vracet do stavu před krizí.
V čem bude tohle poučení spočívat?
Už teď se nám osvědčuje hlavní zkušenost, kterou jsme v krizi udělali – ověřili jsme si, že naši zákazníci, tedy hospodští, nejsou zdaleka jen obyčejnými zákazníky, ale že jsou to naši partneři. Během krize jsme s nimi upevnili vztahy. Pravidelně s nimi komunikujeme, ptáme se jich, co potřebují, jak jim můžeme pomoci.
Společně s hospodskými pečujeme o kvalitu našeho piva a musím
říct, že mně osobně se po nich už hodně stýská, protože
naživo jsme se vinou protipandemických opatření celkem dlouho
neviděli.
A ještě nějaký čas patrně neuvidíte.
I v tomhle vidím naději, světýlka na konci tunelu. V posledních týdnech byla naše vláda přinucena ke krokům, které nás podle mě dostanou z krize ven, klíčové je nyní testování ve firmách. Věřím, že i díky tomu se hospody otevřou ještě před začátkem léta.
Jak velké jsou už teď ekonomické dopady krize na Prazdroj?
Dosud nemáme všechny údaje pohromadě, takže je ještě brzy na to, mluvit o dopadech komplexně. Mohu tak konstatovat pouze objemové věci, onen meziroční pokles o osm procent. Ten by byl možná ještě výrazně vyšší, kdyby se nám nepodařilo prodat dost piva přes léto, kdy u některých značek převýšil prodej za letní období i rok 2019.
I z toho je vidět, že lidé se do hospod těší, že jsou pro
ně důležitým místem setkávání, sociálního kontaktu.
Potvrzují to jak výzkumy různých agentur, tak i naše interní
dotazování. U mužů to člověk jaksi předpokládá, ale i ženy
říkají, že tomu tak zkrátka je. Také tohle je pro mě důvodem
k optimismu.
Češi se rozhodně těší i na čepované pivo, jehož spotřeba je zde ve srovnání s cizinou výrazně vyšší. I toto české specifikum muselo Prazdroji v době lockdownu snižovat tržby, ne?
To je pravda. V Česku se čepované pivo podílí na celkovém trhu plus minus 36 procenty, ale u naší společnosti je tento podíl ještě o něco vyšší, někde kolem 40 procent, takže nás lockdown postihl hůře než některé další tuzemské pivovary. Když se podívám na export sudového piva do zahraničí, tam pokles prakticky není.
Jak vzrostl prodej lahvového piva?
Asi o sedm procent, což nemůže pokrýt výpadek u sudového piva. Nárůst to ale byl a pro nás bylo důležité, že jsme zákazníky v tomto směru dokázali zásobit podle jejich požadavků.
Samozřejmě nás to stálo určité úsilí – vytvořili jsme interní burzu práce a nevytížená oddělení v pivovaru se přesouvala na místa, kde bylo práce hodně. V tomto ohledu jsme například naše telefonistky, co jinak zpracovávají objednávky, poskytli ministerstvu zdravotnictví a ony pomáhaly při trasování a odhalování nakažených.
Nerad bych ale zamluvil téma lahvového piva, což by byla škoda, protože i v souvislosti s ním se udály některé poměrně zajímavé věci.
A to?
Snažíme se stále víc dbát na životní prostředí a na udržitelnost našeho byznysu, takže jsme v loňském roce zastavili stáčení Gambrinusu a Radegastu do PET lahví. Pozitivní bylo, že zákazníci si ke skleněným lahvím téměř okamžitě našli cestu, Radegast dokonce v tomto směru navýšil podíl na trhu.
Když už mluvím o Radegastu, tam máme pravděpodobně úplně nejlepší spotřebu vody: na vyrobený hektolitr piva potřebujeme jen 2,5 hektolitru vody, přičemž světové pivovary mají okolo čtyř až pěti hektolitrů. Celkově má naše firma průměr tři hektolitry vody a to je v době, kdy se bavíme o klimatické změně, dost důležité.
A ještě něco: u lahve na Plzeň jsme udělali vizuální změnu a papírem jsme nahradili aluminiové krčky, které jdou nahoře přes zátku. Ono se to nezdá, ale za rok to dělalo asi 108 tun aluminiového materiálu, to je docela velké číslo.
Musela společnost propouštět?
Nemusela, naopak v loňském roce navýšila podle kolektivní smlouvy mzdy o dohodnutých pět procent. Pomohla mimo jiné zmiňovaná burza práce a myslím, že ani letos se propouštět nebude.
Zaměstnanci byli také v předstihu testováni, nečekalo se na vládní nařízení. Byla jim měřena teplota, poskytovaly se jim hygienické prostředky, dbalo se na to, aby se nepotkávaly směny. A během minulého týdne skončeného povinného testování si společnost ověřila, že covid pozitivních byl naprostý zlomek.
Pojďme z pivovaru do hospod. Kolik z těch 20 tisíc, do nichž Prazdroj dodával pivo, krizi nevydrželo a už neotevře?
Těžko nyní říct. Z 20 tisíc hospod funguje v okénkovém provozu zhruba 10 procent. Když se hospodských ptáme, jak si stojí, slyšíme, že okolo 70 procent z nich vydrží za pomoci státních dotací a 14 procent by vydrželo i bez pomoci. Kolem 11 procent zatím neví, jak to s nimi bude, a tři procenta z nich se rovnou obávají, že už neotevřou. Ale důvodem může být třeba i stáří majitelů či jiné okolnosti. Výhradně kvůli covidu zavře – aspoň podle našich informací – tak jedno procento hospod.
Pochopitelně znatelně horší je to v tomto směru v turisticky orientovaných centrech. V Praze hrozí neotevření až 10 procentům hospod, naopak například jižní Čechy nebo Zlínsko vykazují podstatně optimističtější čísla.
Jak lze hospodám pomoci?
Prazdroj loni investoval do hospod asi půl miliardy korun a tuto klíčovou oblast budeme dál silně podporovat. Vybavovali jsme hospody PET lahvemi, aby měly do čeho čepovat pivo pro okénkový provoz, a hlavně od nich bereme zpět pivo, které prošlo garancí, aby netratily. Vzali jsme zpět piva za bezmála sto milionů korun, což není maličkost, ale jsme přesvědčeni, že děláme správný krok.
Investujeme i do výčepních zařízení, zejména v tankových hospodách, do nichž se chodí za perfektním pivem. Teď už rovněž řešíme velké přípravy na zahrádky, což plyne z našeho optimismu, že se hospody otevřou před létem. Jsme přesvědčeni, že když bude hospoda bezpečná, hosté se do ní velmi rádi a rychle vrátí.
Pocit bezpečí bude pro hosty zjevně mnohem důležitější než před covidem…
Orientovali jsme se na to, abychom hospody na zcela bezpečná místa přetvořili. K všeobecně známému 3R – ruce, roušky, rozestupy – jsme společně se Svazem pivovarů a sladoven a s ostatními pivovary přidali 3S.
Prvním S je sklo, do kterého se čepuje – a máme metodiku sloužící k tomu, aby bylo perfektně umyté. Druhé S označuje stoly a jejich pravidelnou a pečlivou dezinfekci. Třetí S rovná se skupiny, tedy vytvoření prostoru v souladu s rozvolňováním, aby spolu nad pivem mohli sedět třeba jen dva nebo tři lidé.
Chystá vaše společnost nové produkty?
Na trh přichází hořké pivo z Radegastu, svrchně kvašená IPA. A také dva typy Birellu – jeden znovu ve stylu IPA, druhý za studena chmelený. Pro trh by to mohlo být celkem zajímavé zpestření.
Připomínáme si smutné roční výročí prvního zavření hospod. Vy jste prozradil, že jste si tehdy v rámci jedné akce na záchranu hospod nakoupil vouchery na pozdější konzumaci – využil jste je?
V létě jsem se spojil s primářem plzeňské nemocnice Václavem Šimánkem a on vytipoval sto zdravotníků, kteří se nejvíc angažovali v boji s první koronavirovou vlnou. Ještě za podpory místního senátora Václava Chaloupky jsme pro ně jako poděkování udělali zahradní slavnost s grilováním.
Bylo to krásné, ale mrzí mě, že to nebylo poděkování definitivní, že teď jsou na tom doktoři a sestřičky ještě o dost hůř. Tuhle slavnost zkrátka budeme muset zopakovat.
