skip to main content
Netradiční byznys

Miluje práci s železem a focení. Své záliby spojil a oživuje zapomenuté řemeslo kovotlačitelství

3 minuty čtení

Většinu dětství strávil v dílně za domem a věděl, že stejně jako jeho děda a táta v ní bude jednou pracovat a pokračovat tak v rodinné tradici kovotlačitelů. Bylo mu třináct, když se Jan Vrba nadchl také pro focení a z první brigády v jejich rodinné firmě, kde zametal kovové špony, si pořídil software na úpravu fotek.

Když do firmy kovotlačitelství Hönig, pojmenované po dědečkovi, pak naplno v roce 2014 nastoupil, začal se učit výrobní postupy a všechny metody od táty a dědy a se sestrou, která má na starost administrativu, se pak pustili do modernizace. 

„Kovotlačení je podobné práci s hrnčířským kruhem, jen se místo hlíny tvaruje plech pomocí ocelových nástrojů. Plech se na soustruhu točí upnutý na ocelové formě, nástrojem se na něj vyvíjí tlak a postupně se vytvaruje do požadovaných rozměrů,“ popisuje Vrba.

Reklama

„Takto lze zpracovat většinu běžných materiálů – ocel, nerez, hliník, měď a mosaz. Základ je tlačení pomocí ručních nástrojů a pák, ale současný standard je výroba na automatech a CNC strojích. I my jsme se tímto směrem částečně pustili a také rozšířili výrobní prostor o sousední pozemek. Druhý silnější stroj na větší díly, který máme, se specializuje na kovotlačitelské stroje na zakázku. Díky tomu jsme se před covidovou pandemií dostali s deseti zaměstnanci k obratu 18 milionů,“ počítá mladý fotograf a kovotlačitel Jan Vrba, který následně v roce 2018 firmu převzal a ve stejném roce jí také hned založil instagramový účet, na kterém ukazuje krásu svého řemesla v detailních propracovaných fotografiích.

Jejich firma vyrábí přes 150 tisíc různých kusů ročně pro bezmála stovku odběratelů a více než třetinu vyrobených kusů stále zpracovávají ručně. „Ani nejnovější CNC nezastane práci zkušeného kovotlačitele ve všech případech.“ dodává s tím, že ačkoli se za loňský kritický rok propadli o téměř třicet procent, ustáli ho a výrobu nepřerušili.

„Věnujeme se malým živnostníkům i velkým nadnárodním společnostem, jakými jsou KV Final, NTS Prometal Group, Kayser Filtertech nebo Dietzel Hydraulik, které od nás odebírají tisíce kusů ročně. Vyrábíme díly vzduchotechniky, dna, víka, umělecké předměty, součástky filtračních i destilačních zařízení. Pohybujeme se ve většině oborů – od těžkého průmyslu přes chemický až po designéry a restaurátory, sběratele veteránů a technická muzea,“ upřesňuje uplatnění svého řemesla, které vzniklo v 19. století a svůj rozmach zažívalo především v období secese.

Tohle milé kovotlačitelství jde ale s dobou a tak dodávají například díly letecké divizi První brněnské Strojírny, městský mobiliář pro mmcité, díly svítidel pro známou upcyclingovou firmu NAHAKU, kryty k vodním dýmkám slavné Meduse Design nebo disky na vozy Tatra či repliky motoveteránů pro Vintage Replica.

Reklama

„V současné době se zaměřujeme na střední série do několika stovek kusů ročně a naším cílem je zlepšovat hlavně kvalitu povrchů, práci s materiálem a snižování zbytečných nákladů na kooperace. Stále máme prostor pro zlepšení, proto postupně vylepšujeme již dříve vyrobené nástroje, zkoušíme jiné postupy, experimentujeme s tepelným zpracováním, kdy plech zahříváme plamenem pro lepší tažnost nebo díly vyráběné dříve ručně přesouváme na přesnější automaty.“

Velkou část jejich kapacity naplňují i výrobci svítidel. Letos tak spustili dlouho připravovanou spolupráci s firmou Brokis, pro kterou vyrábějí komponenty světel s vysokými nároky na povrch a vzhled dílů. I přesto focení nadále zůstává Janovým hlavním koníčkem. Fotí koncerty pro hudební magazín Full Moon a podílel se i na několika kampaních Národního divadla v Brně.

„I díky tomu jsem se rozhodl ukázat naše trochu neznámé řemeslo v novém světle a přiblížit ho lidem na firemním Instagramu. Chci ukázat, že naše mnohdy únavná a špinavá práce může mít své kouzlo, zvlášť když nám každý kus projde rukama několikrát.“ 

Rodinná firma a tradice pro něj nejsou jen obyčejná práce, ale i poslání a svým způsobem posedlost, které se věnuje i ve volném čase a o víkendech. V České republice je firem v oboru kovotlačitelství minimum a většina vyučených kovotlačitelů již není aktivních. Pro mnoho odvětví ale zůstává tento obor nepostradatelným.

Související vydání

„Díky tomu máme prostor se vyvíjet a posouvat se dál bez ohledu na zažité způsoby a zvyky. Naše postupy nejsou běžně známé jako například soustružení nebo lisování. Nemusíme se ohlížet na to, jak se díly vyrábějí jinde, a navrhneme způsob, který nejlépe vyhovuje nám a zároveň dopomůže ke splnění všech požadavků zákazníka. Plánujeme investice do dalších strojů a ty staré, které máme i desítky let, obnovujeme a renovujeme. Mimo jiné také proto, že máme již prakticky plnou kapacitu a termíny dodání jsou momentálně naším hlavním problémem. Nároky na rychlost dodání rostou, zákazníci termíny zkracují a tak se nevyhneme rozvoji i tímto směrem,“ říká Vrba, který před půl rokem se svou přítelkyní založil další samostatný projekt s názvem V plechu, který se zaměřuje na kovotlačené doplňky do interiéru, měděné a mosazné obaly na květináče nebo svícny.

„Chceme nabídnout výrobky, na kterých dokážeme, že i z obyčejného plechu lze vyrobit něco, co je elegantní, praktické a vydrží po generace. Jsme teprve na začátku, vyrábíme v malém množství a zkoušíme, co nám naše technologie dovolí, chystáme limitované série i zakázkovou výrobu a máme už několik zákazníků, kteří se k nám vrací,“ dodává s radostí mladý kovotlačitel.

Reklama
Reklama