Na stavby dánského architektonického studia Bjarke Ingels Group narazíte v New Yorku, Abú Zabí i ve Stockholmu. A za pár let jedna z nich ozdobí i Prahu. Vydali jsme se do kodaňského sídla studia známého jako BIG.
Ještě před deseti lety tady byl přístav pro nákladní lodě a industriální zóna s mohutnými betonovými sily a sklady. Teď je vznikající kodaňská čtvrť Nordhavn vůbec největším městským developmentem ve Skandinávii a v budoucnu má být domovem pro čtyřicet tisíc lidí.
Všude kolem stanice metra Orientkaj, otevřené v roce 2020, stojí nebo se staví moderní budovy a naproti ní, kousek od stále ještě sloužících obrovských jeřábů k nakládání kontejnerů na lodě, stojí mezinárodní škola pro 1200 studentů s fasádou ze solárních panelů. Rozvoj je tu zkrátka v plném proudu.
Jednou z nejnovějších budov na samém cípu jednoho z výběžků mířících přes záliv někam směrem ke švédskému Malmö je betonová stavba s velkými okny vyskládanými mezi betonem v šachovnicovém vzoru a s nenápadným schodištěm obepínajícím ji kolem dokola.
Právě v ní momentálně architekti a inženýři pracují mimo jiné na návrhu, který před rokem a půl dal Praze naději, že bude mít u Vltavy konečně soudobou světovou architekturu.
Vítěz mezinárodní soutěže na Vltavskou filharmonii, dánské architektonické studio Bjarke Ingels Group (BIG), se do nového sídla ve čtvrti Nordhavn přestěhoval zhruba před měsícem.
Z celkem 350 zaměstnanců, kteří pro BIG v Kodani pracují, se budoucímu pražskému svatostánku kultury věnuje zhruba čtyřicet lidí. Před sebou teď mají další z několika milníků, které projekt Vltavské filharmonie čekají – dopracování soutěžního návrhu a dokončení ověřovací studie.
„Vždycky jsme sídlili v nějakých industriálních prostorách, které jsme si přetvořili na vlastní továrnu na architekturu. Když přišla nabídka na tuhle lokalitu, postavili jsme si proto dům inspirovaný industriální architekturou,“ říká Jan Magasanik, český architekt, který v BIG pracuje už od roku 2006 a aktuálně je jedním z vedoucích architektů studia.
Když procházíme vstupním prostorem jeho nového sídla, upoutají mě vedle vánočního stromku s ozdobami se siluetami architektonických návrhů včetně Vltavské filharmonie také modely jednotlivých prací ateliéru, který Bjarke Ingels založil v roce 2005 a od té doby ho vyšvihl mezi světovou špičku.
Fyzické modely jsou totiž pro dánské studio zásadní. V novém sídle se jejich výrobě věnuje téměř celé jedno patro, kde vznikají pomocí 3D tisku, a především ručně modely v nejrůznějších měřítkách. Některé návrhy vznikají i z kostek stavebnice Lego.
„Pokud jde dům postavit z lega, dá se postavit i ve skutečnosti,“ glosuje to s úsměvem Magasanik.
Celkem v BIG pracuje zhruba 750 lidí a pobočky má studio po celém světě. Kromě centrály v Kodani je to třeba New York, Barcelona, Londýn nebo Šen-čen.
Ateliér se věnuje jak velkým urbanistickým celkům, tak projektům malého měřítka nebo navrhování nábytku. Jedním z větších projektů je třeba newyorský mrakodrap VIA 57 West na Manhattanu, jehož model je ve vstupním lobby také přítomen.
„Naše obytné domy začínáme velmi často se stejným konceptem a končíme s různým výsledkem. Tohle je typický příklad, kdy začínáme obvodovým blokem, což je nejlepší způsob, jak využít pozemek. New York je příklad amerického vynálezu mrakodrapů, a i když má blokový master plán, jsou v něm bodové stavby,“ říká Magasanik.
„Když jsme měli příležitost dělat tento první newyorský projekt, zvolili jsme obvodový blok, který se společně oženil s věží, říkáme tomu blokscraper,“ popisuje a míří od modelů po schodišti do prvního patra, kde sedí tým zabývající se pražskou filharmonií.
Foto Michael Tomeš
Jan Magasanik | Foto: Michael Tomeš
Ačkoli jednotlivé týmy sedí v různých patrech, pořád spolu mají kontakt, protože se patra prolínají v jednom velkém prostoru a interiér připomíná jakousi variaci na slavný raumplan architekta Adolfa Loose. Viditelné je v něm i to, jaké materiály má dánské studio nejraději.
„Nemáme rádi nátěry a barvy. Vše, co tady vidíte, jsou proto přirozené neupravené materiály. Beton, dřevo, sklo, nebarvený hliník, válcovaná ocel,“ rozhlíží se Magasanik.
Jako příklad toho, že si studio chtělo své sídlo udělat skutečně po svém, přidává ještě historku s jediným sloupem, který v domě najdete.
„Když jsme začínali navrhovat, chtěli jsme jen nosné obvodové zdivo a žádné sloupy. To bylo ale tak extrémně drahé, že jsme sem nakonec jeden dali. Je uprostřed a je to kámen, který je v každém patře z jiného materiálu a postupně, jak ubývá zatížení, je lehčí a lehčí. Dole je to nějaká robustní žula a končí to mramorem.“
Jednotlivými patry se postupně dostáváme až na střešní terasu sídla BIG, odkud je poměrně dobře vidět na jednu z nejznámějších realizací studia – nedalekou spalovnu CopenHill z roku 2019.
Ta, ač může srovnávání spalovny s kulturní stavbou působit trochu nepatřičně, ukazuje, jak by mohla v budoucnu fungovat Vltavská filharmonie a jak Bjarke Ingels a jeho tým přistupují k velkým projektům.
Velmi často je spojuje snaha přidat k plánované funkci budovy ještě nějakou další, ideálně veřejnosti co nejvíce přístupnou. Projekt CopenHill je toho dokonalým příkladem.
„V soutěži, která byla původně hlavně na fasádu, jsme navrhli výraznou a veřejně přístupnou střechu, která je zároveň sjezdovka a park,“ popisuje Magasanik.
Kromě toho, že spalovna přeměňuje pomocí nejnovějších technologií odpad z Kodaně na elektřinu a teplo pro její obyvatele, stala se také oblíbenou destinací pro místní i turisty.
„Nahoře je bar, dole velká kavárna, půjčíte si lyže a na umělém povrchu jedete dolů. Nejlépe to funguje na eventy a firemní večírky,“ vypráví architekt.
Kdo nechce sjíždět na lyžích dolů, může na střechu vyjet výtahem a dolů sejít trailem s výhledy na město. Na jedné z fasád je navíc pětaosmdesátimetrová lezecká stěna.
Skutečnost, že se spalovna stala místem, kam Kodaňané chodí na výlety, vychází z filozofie, které se v BIG drží – vytvářet infrastrukturu především pro lidi.
V tomto stylu BIG navrhli například dánský pavilon pro Expo 2010 v Šanghaji jako příklad lepšího města pro život.
„Kodaňskou ulici jsme zamotali do tvaru budovy. Vnitřním prostorem procházeli návštěvníci, kolem dokola vedla od střechy dolů cyklostezka a dalo se vyjít až na střechu,“ popisuje Magasanik.
A pokud byla řeč o destinaci pro místní i turisty a přístupnosti veřejnosti, má takovou ambici v násobně větším měřítku i návrh Vltavské filharmonie.
„Když navrhujeme novou budovu, dáváme formu světu, ve kterém bychom rádi žili. Od prvního dne jsme se vždy snažili ukázat, že udržitelné město může být i zábavnějším městem, že veřejné instituce mohou být dostupné všem, a v průběhu let se nám takto podařilo přilákat stovky architektů různých generací, kteří toho chtěli být součástí,“ popisoval filozofii studia Bjarke Ingels.
Vedle hlavního sálu pro 1800 lidí mají být uvnitř budovy filharmonie ještě tři další, menší sály, hudební oddělení městské knihovny a kreativní hub, zázemí pro hudební školy, několik kaváren a restaurací a také velkorysé a veřejně přístupné foyer spojené s venkovními terasami a samotnou střechou.
Na té bude bistro s výhledem na Prahu a elegant dining restaurace s výhledem na Holešovice.
Venku vznikne veřejný prostor, který bude směrem ke Strossmayerovu náměstí plnit funkci náměstí, směrem k řece vznikne nová náplavka, severní část má sloužit především jako dopravní uzel a místo pro farmářské trhy. Směrem k železnici je plánovaný intimnější prostor se zelení i místy pro skate a parkour komunitu.
BIG nyní finalizuje fázi ověřovací studie, během níž se ladí a zpřesňují všechny detaily od akustiky přes fungování gastroprovozů po veřejný prostor a řešení dopravy, které se zatím jeví jako největší oříšek.
Vltavská filharmonie, Bjarke Ingels Group
Vltavská filharmonie, Bjarke Ingels Group
Vltavská filharmonie, Bjarke Ingels Group
Takto vypadá vítězný návrh na Vltavskou filharmonii, který realizuje studio Bjarke Ingels Group.
Kromě zmiňovaných zhruba čtyřiceti lidí přímo z BIG se filharmonii věnují další desítky odborníků ze spolupracujících firem.
Akustiku má například na starosti vyhlášená japonská firma Nagata Acoustics, která má v plánu v pozdějších fázích vybudovat i akustický model sálu v měřítku 1 : 10. Jeho výstavba trvá zhruba půl roku a akustik uvnitř něho bude moci ladit celý sál.
Na fasádě spolupracuje zase newyorské studio Front se zkušenostmi z prestižních projektů po celém světě a italská společnost Systematica řeší dopravu a toky lidí.
Ale spolupracuje se i s českými firmami. Například s grafickým studiem Side2 nebo se společností AFRY CZ, která je generálním projektantem Vltavské filharmonie.
Po rozpracování soutěžního návrhu se začne připravovat dokumentace pro územní řízení a stavební povolení. Harmonogram je zatím takový, že by to mělo být hotové do roku 2026. A pak by mohla začít samotná stavba.
„Chceme to vypilovat co nejvíc teď, aby nás nečekaly žádné komplikace v dalších fázích,“ vysvětluje Magasanik.
