V Česku zatím nenajdete vyšší silniční obloukový most, než je ten Žďákovský přes Orlickou přehradu. Mostaři z tehdejší stavební firmy Stavby silnic a železnic (SSŽ) ho začali budovat v roce 1958 a dokončili jej o devět let později. A právě tehdy na stavbě mostu začínal svoji kariéru Bořivoj Kačena. Ten se pak ve firmě postupně propracoval až na nejvyšší post a od roku 1988 SSŽ vedl.
V roce 1998 do firmy, která se už tehdy stala součástí francouzského koncernu Eurovia, spadajícího pod holding Vinci, nastoupil současný CEO skupiny Vinci Construction CS Martin Borovka, kterého si Bořivoj Kačena vychovával jako svého nástupce a post generálního ředitele mu předal v roce 2007.
Teď se celý kruh symbolicky uzavírá. Skupina Vinci Construction CS totiž pod vedením Martina Borovky letos začala stavět půlkilometrový silniční most v Plasech, 87 metrů nad hladinou řeky Střely.
Foto Jan Berounský
Až bude kompletně hotový, tak Žďákovský most o dosavadní primát připraví. Most v Plasech má být totiž nejvyšším silničním mostem v tuzemsku.
Skupina Vinci Construction CS je v současnosti největší stavební skupinou v Česku a na Slovensku. Loni měla obrat přes 31 miliard korun a hrubý zisk ve výši 1,4 miliardy korun.
Ačkoli se firmě daří, má za sebou i některé nepříjemnosti a soudní pře. Například více než třináct let táhnoucí se spor se státem ohledně zvlněného úseku dálnice D1 u Ostravy. Ten byl nedávno uzavřen a společnost musí podle rozhodnutí soudu na své náklady opravit některé vybrané dílčí vady.
Přesto skupina nadále posiluje a v současnosti do ní spadá celkem 21 firem. A nový silniční most v Plasech bude jejím dalším velkým zářezem na poli tuzemských dopravních staveb.
K příležitosti budoucího symbolického předávání rekordu nejvyššího silničního mostu jsme strůjcům oběma mostů, tedy Bořivoji Kačenovi a jeho nástupci Martinu Borovkovi, položili několik anketních otázek ohledně jejich pohledu na stavebnictví i řízení firmy.
Proč jste si vybrali stavebnictví a co vás na něm baví?
Bořivoj Kačena (BK): Když mi bylo mezi sedmi a deseti roky, chodil jsem do školy ve Starém Sedle (dnešní Orlík nad Vltavou – pozn. red.) a tam jsem často chodil a jezdil na kole k opěře nepostaveného mostu přes Vltavu. Do školy jednoho dne přijel projektant Žďákovského mostu Josef Zeman, rozvěsil na zdi tělocvičny výkresy budoucího mostu a vyprávěl nám, jak bude vypadat. To se mi velice zalíbilo.
O prázdninách jsem pak každý den jezdil na studentskou brigádu na stavbu mostu, kterou jsem si vyjednal u firmy Stavby silnic a železnic (SSŽ). Práce na stavbě mě bavila a zaujala, takže jsem se rozhodl podat přihlášku na fakultu stavební ČVUT, a po promoci jsem do SSŽ nastoupil. A odešel jsem až do důchodu v roce 2008.
Celý život mě stavařina bavila, protože jsme společně něco nového vytvářeli, poznal jsem hodně lidí a naštěstí měla i rodina pro moje řemeslo pochopení.
Martin Borovka (MB): Stavebnictví je tvořivá profese, při které vytváříte něco konkrétního a výsledky své práce hned vidíte. I po čase se můžete ohlédnout a hrdě si říct „byl jsem u toho“.
Kdo nebo co vás během kariéry nejvíce ovlivnil(o)?
BK: Mám-li vzpomenout alespoň dvě osobnosti, tak to byl můj první šéf, inženýr doktor Šula, tehdejší vedoucí laboratoře, který mi říkal, že musím znát cizí jazyky, abych mohl sledovat zahraniční odborné časopisy a abychom ty dopravní stavby v Československu uměli postavit ještě lépe, než se stavějí v cizině.
Pak to byl Václav Šperl, tehdejší ředitel jednoho ze závodů, který se nebál mě jako třicetiletého jmenovat do funkce výrobního náměstka, a najednou jsem měl odpovědnost za práci asi osmi stovek spoluzaměstnanců.
MB: Na úplném počátku to zcela jistě byli moji rodiče, oba působili ve stavebnictví. Dokonce i můj děda v tomto oboru pracoval. Později mě pak ovlivnila zkušenost na stavbě v zahraničí, na které jsem měl možnost působit už během studií, konkrétně to byla stavba dálnice v Alpách mezi Francií a Itálií.
Foto Jan Berounský
Je nějaká stavba, na kterou nikdy nezapomenete?
BK: Těch staveb za ty roky bylo hodně a pamatuji si jich pořád dost. Přesto bych jmenoval určitě již zmíněný Žďákovský most, dálnici D1 v úseku Čestlice–Mirošovice, pražskou magistrálu mezi Rumunskou a Hlavním nádražím, Barrandovský most nebo třeba trasu metra B mezi Smíchovským nádraží a Florencí.
MB: Bezpochyby člověk nikdy nezapomene na první stavby, na kterých působil. Často vzpomínám na svou první větší stavbu, kterou byla výstavba okruhu kolem Prahy mezi Letištěm a Ikeou. Zůstalo mi na ni hodně vzpomínek a zážitků. Pokaždé, když tudy jedu, vzpomenu si.
Čím vás v kariéře ten druhý inspiroval?
BK: Martina jsem si vybral mezi studenty Fakulty stavební ČVUT na doporučení jeho profesorů. Věděl jsem, že má tah na branku, houževnatost a snahu být úspěšný. Takové mladé ambiciózní odborníky jsem chtěl získat do firmy. Proto byl vybrán a doporučen k dokončení inženýrského studia do Francie, kde také získal zkušenosti na stavbách.
Po návratu do Česka postupoval od stavbyvedoucího přes ředitele závodu a nakonec jsem si ho stáhl na ředitelství jako mého zástupce a nástupce. Ve všech těch funkcích se osvědčil a uměl přijmout a realizovat svá rozhodnutí.
MB: Pan Kačena mě na začátku kariéry provázel a vždy jsem si vážil jeho pracovitosti, schopnosti najít jednoduché a logické řešení i v těžkých komplikovaných situacích a nadhledu. Současně má velký kulturní, společenský a sportovní rozhled.
Máte nějaké své manažerské nebo stavařské krédo? Jaké?
BK: Ano, mám a snažím se ho šířit tam, kde je to podle mého názoru potřebné. Nevymyslel jsem ho sám, ale přečetl v jednom německém stavařském časopise: „Pán Bůh stvořil Adama a Evu. Vše, co od té doby vzniklo na Zemi, je výsledkem práce stavbařů“. Je v tom trošku nadsázky, ale kdo tomu nevěří, ať se rozhlédne kolem sebe.
MB: Radši jeden telefonát než dvacet mailů.
Foto Jan Berounský
Co je pro vás nejdůležitější při řízení stavební firmy? A jaký má podle vás být dobrý šéf a lídr?
BK: Nejdůležitější je vybrat si správné odborníky jako nejbližší spolupracovníky. A ti všichni pak musejí mít pozitivní charakterové vlastnosti. Musejí držet slovo, musejí umět jednat s podřízenými, musejí umět přesně pojmenovat nastalé problémy a také je efektivně a racionálně řešit. Prostě táhnout za jeden provaz, být loajální k firmě a umět včas správně předvídat.
MB: Je důležité, aby odpovědnost, ale i zodpovědnost byla tam, kde se rozhoduje nejrychleji a nejpružněji. Pak je totiž problém skutečně a efektivně vyřešen. Dobrý šéf by měl být takovým trenérem. Členům týmu by měl nastavit pravidla a poté jim dát prostor, aby se realizovali.
A přesto musí někdy sám i rozhodnout a umět na sebe vzít riziko odpovědnosti. A především složit tým tak, aby byl kompatibilní a vzájemně spolu členové fungovali.
Je pro stavaře budování mostů něco speciálního?
BK: Most je na kterékoli dopravní stavbě jedním z mnoha objektů, pokud není solitérem. Ale přece jen je to jeden z objektů nejnáročnějších na profesní znalosti a zkušenosti. Mostní inženýři a specialisté využívají znalostí ze všech předmětů, které absolvují na stavebních fakultách technických univerzit.
MB: Výstavba mostů je nejvyšší level inženýrského stavitelství. Mosty jsou takovými perlami projektů. Jejich výstavba je vždy technickou výzvou a každý je něčím unikátní, ať už způsobem výstavby, nebo technologií i vizuálně.
Jakou mostní stavbu ve světě obdivujete?
BK: Před padesáti lety jsem obdivoval „první Bosporský most“ v Istanbulu a oblíbený mám i most Rio-Antirio přes Korintský záliv v Řecku.
MB: Pro mě je to viadukt Millau v jižní Francii. Je to vrchol evropského inženýrského umu a designu v dopravní infrastruktuře.
Foto Jan Berounský
Máte nějaký stavařský sen?
BK: Mám velký sen: aby se konečně dostavil a zprovoznil celý pražský silniční okruh, na kterém jsem řídil stavbu úseku Slivenec–Třebonice a otevřeli jsme ho pro provoz v roce 1983.
Můj diplomový projekt na ČVUT v roce 1965 se jmenoval „Zakládání mostu přes Vltavu v Praze 6 na pražském silničním okruhu“. Tak se snad i tato stavba po více jak šedesáti letech konečně začne stavět.
MB: Přál bych si, aby se stavebnictví v České republice vrátila prestiž, kterou mělo na přelomu století, a opět se stalo váženou profesí.
