Do čeho zabalit skleněný objekt za čtvrt milionu? Do čeho dát dárek pro papeže nebo amerického prezidenta? Kdokoli, kdo v Česku řeší podobný problém, volá Jana Činčeru. Ten to vymyslí a udělá.
Jsou to zhruba dva roky od chvíle, kdy se v karlínském ateliéru odehrála scéna jako vystřižená z Hřebejkových Pelíšků. Jen se při ní neházelo nerozbitnými skleničkami z NDR. U stolu tam seděl šestičlenný tým, který připravoval obnovení sklářské značky Izaak Reich.
Designér Rony Plesl, grafik Aleš Najbrt, vinař Jaroslav Gala s manželkou Alžbětou, majitel penzionu Zikmundov Adam Havlíček a obalový mistr Jan Činčera, o jehož produkt šlo v danou chvíli především. Kromě jiného řešili i to, do čeho se bude balit hlavní produkt sklárny v podobě sklenic na víno křehkých tak, že se je skoro bojíte vzít do ruky.
Jedno bylo jasné všem – papírová krabice musí vypadat exkluzivně, ale zároveň musí obstarat, aby sklenice bez újmy přežily i letecký transport přes oceán. „Tenkrát jsem tam měl s sebou jen prototyp. Rony do něj dal nějakou skleničku na víno, kterou měl na stole, celé to vzal a se slovy, že krabice jsou určitě dobré, s tím hodil přes celou místnost,“ vzpomíná Jan Činčera.
„Všichni jsme tak nějak podvědomě tušili, že sklenice bude nejspíš na kusy, ale když jsme krabici otevřeli, byla netknutá. Ukázalo se, že tohle je cesta, kterou se máme vydat,“ dodává Jan Činčera ve svém obalovém světě ukrytém v industriálním studiu v pražské Hostivaři plném světla a prostoru, kde by mohly vznikat sochy, kde by se mohla malovat plátna, která by se v něm mohla rovnou i vystavovat.
