Patriarcha René Matera po třiceti letech budování skupiny Promet předal byznys dětem. Jak s ním dcera Denisa a syn Radim naloží?
Byl to dlouhý den. Ráno v centrále uprostřed Ostravy, ze které je výhled nalevo na Liberty Steel, kdysi Novou huť, a napravo na Vítkovice. Pak sednout do auta a přejet do Kopřivnice. Když jsme kdysi článek o byznysu Reného Matery otitulkovali „Heavy metal“, tak to je přesně to, co jsme měli na mysli.
Továrna Tawesco a v ní tisícitunové robotické lisy vyrábějí z plechů díly pro těžkou zemědělskou a manipulační techniku a taky do škodovek nebo mercedesů. O dvě hodiny později se křečovitě držím madla v kabině nové tatry a řidič na autodromu se ze mě snaží vytřást duši.
Když tatrovka vyjíždí 45stupňové stoupání a vzápětí se střemhlav dolů řítí z kopce k boulím a vodě, kterou projede jako obojživelník, chvíli věřím, že se mu to podaří. Proč jsem si myslela, že zrovna tohle bude ideální předehra dvouhodinového rozhovoru?
Byl to vskutku dlouhý den, ale pořád jsme viděli jen zlomek toho, co tvoří Promet Group a byznys spojený se jménem jednoho z nejbohatších Čechů, ostravského patriota Reného Matery a jeho rodiny.
Abychom stihli všechno, museli bychom začít v Lucembursku a skončit u hranic s Bosnou a Hercegovinou, kde loni v osvědčeném tandemu s Jaroslavem Strnadem akvíroval kdysi největší chorvatské strojírny Đuro Đaković. Třicet let Matera svoje byznysové impérium budoval, ale od letoška už mu nevládne.
Jeho jméno sice zůstává v našem žebříčku – protože majetkově se s Prometem zatím nerozloučil –, ale k jedné seizmické změně v jeho říši došlo. Vedení celé skupiny a operativu veškerého byznysu předal patriarcha následovníkům, dvaatřicetileté Denise a pětatřicetiletému Radimovi.
Na Promet, Tatru a nové chorvatské dobrodružství se značkou ĐĐ už René Matera dohlíží z dozorčí rady. „A reportujeme mu čtvrtletně,“ říká jeho dcera Denisa. Jaká byla jejich cesta do čela čtvrté největší rodinné firmy v Česku, jak je jejich táta připravoval na novou roli a kde vidí Promet Group za deset let, se dočtete v prvním rozhovoru s Materovými následovníky.
Jak se teď daří Prometu? Jaký máte výhled do konce roku?
Denisa: Loňský rok dopadl finančně velmi dobře, i když z makropohledu byly poslední tři roky jedna velká turbulence. Dozvuky covidu, konflikt na Ukrajině, negativní vliv cen materiálů a energií, loňský rok byl náročný hlavně v metalurgii. A dynamické to prostředí ještě bude. Pro nás největší věc je teď dokončení investic do ekologizace a modernizace našich sléváren v Kopřivnici a ve Vsetíně. To jsou projekty za 1,1 miliardy a věnovali jsme jim obrovské úsilí. Kvůli tomu u sléváren nebudeme na číslech jako loni, ale investice nám pomohou do budoucna.
Radim: Ta fabrika ve Vsetíně už byla stará, potřebovala to jako sůl.
Denisa: Měnila se komplet technologie za technologii. Už jenom to, že jsme nemuseli zastavit celou výrobu, je obrovský úspěch. To všechno navíc v době, kdy v hutnictví na trhu rozhodně nejsou ideální podmínky.
Loňský rok dopadl finančně velmi dobře, i když z makropohledu byly poslední tři roky jedna velká turbulence.
A ve strojírenství, které tvoří největší podíl tržeb skupiny?
Denisa: Snažíme se růst organicky, rozšiřovat možnosti toho, co umíme zákazníkům nabídnout. Nechceme dělat jednoduché výrobky, jdeme cestou vysoké přidané hodnoty, zaměřujeme se nově na hlubokotažené výlisky, segment pohledových, vnějších dílů. Posilujeme v dílech pro manipulační techniku.
To je směr, který teď vypadá velmi zajímavě, i když ne všechny zakázky se propíšou ještě do výsledků tohoto roku. U železnice, v akvírované skupině Đuro Đaković, která je velkým evropským výrobcem nákladních vagonů, pořád investujeme. Měníme produktový mix, do výroby nabíhají inovované typy železničních vozů. A co se Tatry týká, ta navýšila výrobu.
Foto Jiří Zerzoň
Vrátí se vám ta miliardová investice?
Radim: Počítáme, že ano.
