Může dar jednoho bohatého filantropa vymanit z chudoby všechny jeho spoluobčany, kteří jí trpí? Ve třech zemích světa údajně ano. Laurence Chandy, který se v americké nevládní výzkumné organizaci Brookings věnuje chudobě a efektivitě ekonomické pomoci, to tak alespoň spočítal.
Jak sám Chandy přiznává, jeho analýza vychází z poněkud zjednodušených předpokladů a lze proti ní vznést spoustu námitek, ale to všechno je na místě – hlavním cílem jeho výpočtů má totiž být provokovat a vyvolat diskusi.
Ne náhodou s analýzou přišel v době, kdy se světoví státníci i ekonomové scházeli na každoročním Světovém ekonomickém fóru v Davosu.
Základní Chandyho předpoklad je, že světoví miliardáři by se – po vzoru Billa Gatese a Warenna Buffetta a jejich výzvy Giving Pledge – vzdali alespoň poloviny svého jmění a místo do iniciativy nejbohatších lidí světa by ho věnovali svým chudým spoluobčanům. A to tak, aby těm, kteří žijí pod hranicí chudoby po dobu 15 let dorovnávali prostředky, které jim k tomu, aby se přes tuto hranici (za kterou Chandy považuje 1,9 dolaru na den) přehoupli. Podle Chandyho by tato doba měla stačit k tomu, aby se lidé, kteří by pomoc dostávali, postavili na vlastní nohy a vytvořili si podmínky, díky kterým by si nový standard udrželi i potom, co by pomoc skončila.
Ve třech zemích světa – Kolumbii, Gruzii a Svazijsku – by podle Chandyho stačilo, aby tamní miliardáři (podle jeho výpočtů žije v každé zemi právě jeden) udělali přesně tohle a chudoba by z těchto zemí zmizela.
V dalších zemích, jako je například Čína, Indie nebo Peru, by údajně k vynulování chudoby bylo potřeba, aby se o své jmění rozhodli podělit všichni tamní nejbohatší. V ostatních zemích by takové chování když ne k nule, vedlo alespoň ke snížení počtu chudých.
Země |
Roční náklady na eliminaci chudoby v milionech dolarů |
Počet miliardářů |
Hodnota majetku v miliardách dolarů |
Míra chudoby před přerozdělením |
Míra chudoby po přerozdělení |
Svazijsko |
85 |
Nathan Kirsh |
3,9 |
41 % |
0 % |
Kolumbie |
444 |
L. C. Sarmiento |
13,4 |
7 % |
0 % |
Gruzie |
40 |
Bidzina Ivanishvili |
5,2 |
10 % |
0 % |
Čína |
3072 |
213 |
564,7 |
3 % |
0 % |
Indie |
5839 |
90 |
294,3 |
12 % |
0 % |
Peru |
95 |
6 |
8,7 |
3 % |
0 % |
Tanzánie |
1645 |
2 |
2,3 |
40 % |
38 % |
Angola |
1277 |
Isabel dos Santos |
3,3 |
28 % |
25 % |
Nepál |
144 |
Binod Chaudhary |
1,3 |
12 % |
8 % |
A proč přišel Chandy s touto analýzou právě teď? Jednak kvůli zmíněnému Davosu, ale to byla spíše jen povrchní záminka. Jak sám píše na svém blogu, už delší dobu platí, že do boje s chudobou jde v rámci zahraniční pomoci stále víc a víc peněz, v posledních letech dokonce víc, než jsou odhadované náklady na její vymýcení (určit tohle číslo taky vyžaduje řadu zjednodušení a nelze ho proto brát za jednoznačně platné). Nabízí se ale otázka, kam tyto prostředky mizí a jestli je svět zvládá přerozdělovat tak, jak je skutečně potřeba. A právě o přerozdělování by nás chtěl donutit přemýšlet. Celou jeho úvahu najdete tady.
Poznámka: Společnost Brookings používá k výpočtu jmění světových miliardářů vlastní metodologii a výsledky tak přesně neodpovídají žebříčku nejbohatších lidí světa Forbesu. Pro účely tohoto článku to ale nepovažujeme za problém.