Žijeme v přeinformované době. Na jednu stranu je to skvělé. Díky neustálému přísunu nových informací můžeme zdravěji žít, budovat pevnější vztahy a efektivněji pracovat. Jenže ty informace se na nás valí rychleji, než jsme schopni vstřebat, a navíc často popírají ty, které jsme si přečetli před deseti minutami. Sloupek Moje dilema otevírá zapeklité paradoxy doby přehlcené právě informacemi.
Můj kamarád Honza je toho názoru, že na prvním rande by měl vždycky platit muž.
„Možná
jsem za staré školy, ale muž by měl být galantní. Aspoň na
začátku,“ řekl.
Jeho
galantnost mu vydržela přesně do pátého „prvního“ rande
z Tinderu a pak změnil názor. Zjistil totiž, že žádné
z těch prvních rande nevedlo k druhému rande.
„Mrtvá
investice,“ konstatoval.
S čímž se nedá moc polemizovat. Pokud se na seznamování pomocí Tinderu a jiných online aplikací díváme jako na investici, rychle zjistíme, že je to investice s mizernou návratností jak finanční, tak časovou, o té emoční ani nemluvě. Jen málo aktivit je tak zničujících jako poznávat stále nové a nové potenciální partnery (a díky Tinderu je těch potenciálních partnerů nekonečně mnoho) a stále znovu a znovu se utvrzovat v tom, že to nikam nevede.
„Děsně to leze do peněz,“ shrnul Honza (45). Podcenil totiž, že dnešní randění už není, co to bývalo v dobách, kdy byl na „trhu s bílým masem“ naposledy – někdy před dvaceti lety, předtím, než se oženil a pak rozvedl. Tenkrát bylo první rande něco výjimečného, co člověk zažil jednou, možná dvakrát za rok, takže zaplatit účet nepředstavovalo takovou finanční ránu.
Od té doby se ale všechno zrychlilo a aplikace jako Tinder „optimalizovaly“ seznamování do té míry, že dnes je možné chodit na první rande klidně dvakrát denně. Což si nemůže dovolit každý.
„Nechci se cítit zavázaná, proto za sebe chci na prvním rande platit sama,“ říká moje bývalá kolegyně Magda, která svého času zvládla i tři rande denně – na oběd, odpolední kafe a večerní víno –, a potkala tak nějakých 500 mužů ročně. (A stejně si mezi nimi nevybrala.) Hlavně ale nikomu z nich nechtěla zůstat „dlužná,“ takže trvala na tom, že účet rozdělí 50/50.
Naopak její kamarádka Renáta říká, že kdyby za ni muž na prvním rande nezaplatil, nic jako druhé rande by neproběhlo. „Když mu nestojím ani za to, aby mi zaplatil dvojku vína, co to může být za chlapa?“ ptá se.
Zeptala jsem na placení na rande dalších pěti lidí a každý z nich na to měl naprosto jiný názor. A samozřejmě byli všichni z nich přesvědčeni, že ten jejich je ten jediný správný.
Šedé
zóny moderních vztahů
Ať už se na první rande díváte jako na potenciální investici do budoucna, nebo veškeré romantické výdaje rovnou odepisujete jako nutné provozní náklady, jisté je, že pokud jste v poslední dekádě byli na rande, asi jste zjistili, že celý ten moderní proces navazování vztahů s sebou přináší stále nové a neprobádané „šedé zóny“. To, co bývalo ještě pro generaci našich rodičů přirozené a správné, už dnešní optikou působí v lepším případě zastarale, v tom horším naprosto pokrytecky.
Otázka, kdo by měl platit na prvním rande, je právě v jednou z těch šedých zón. A v době #MeToo je to ještě komplikovanější než kdy jindy. Jinými slovy, dneska nikdo neví. Všechny varianty jsou správně a zároveň jsou všechny špatně.
V České republice sice neexistují statistiky nebo výzkumy na to, jak lidé přistupují k prvnímu rande a kdo obvykle platí účet, ale vzhledem k naší komplikované genderové historii – od takzvané „rovnosti“ žen a mužů za komunismu přes náhlý zvrat do pseudokonzervativních hodnot v devedesátkách až do liberálních výkřiků dneška („Ať si každej dělá, co chce.“ a „Co to zas všichni řeší?“) to u nás možná bude zřejmě ještě složitější než jinde.
Nicméně může nás těšit to, že ani ve Spojených státech nemají na otázku, kdo by měl platit na prvním rande, jednoduchou odpověď, jak je zřejmé z výzkumu publikovaného v roce 2015 v akademickém časopisu Sage Open. Výzkumu se zúčastnilo 17 tisíc nesezdaných heterosexuálních mužů a žen a vyšlo z něj najevo, že 76 procent mužů se cítí provinile, když na rande nezaplatí. Zároveň si ale 64 procent z nich myslí, že ženy by měly k účtu alespoň finančně přispět.
Skoro polovina mužů přiznala, že by se přestali stýkat se ženou, která neplatí nikdy. Co se týče názoru žen, 40 procent Američanek vyjádřilo, že jim je nepříjemné, když muž nepřijme jejich nabídku zaplatit. Zároveň ale 39 procent žen má opačný problém: nelíbí se jim, když muž očekává, že se na placení účtu budou podílet.
A
teď se v tom vyznejte!
Poté, co Honza strávil dva měsíce na Tinderu, teď razí názor, že když ženy chtějí rovnoprávnost, tohle je jejich ideální šance. Moc mu sice nevěřím, že mu jde opravdu o rovnoprávnost, ale věřím mu, že ten dvojitý standard u placení je otravný a matoucí.
„Nikdy
jsem něvěřil, kolik existuje žen, které chodí na rande jen
proto, aby se zadarmo najedly,“ říká.
Na což se každý člověk, který strávil na Tinderu víc než týden, musí přirozeně zeptat: „Ty zveš ženy na první rande na večeři?“ Takovou amatérskou chybu může udělat jen někdo ze staré školy. Hodně, hodně staré školy. My ostatní totiž už víme, že navrhnout dneska večeři jako první setkání je past, a to pro všechny zúčastněné.
V případě, že to bude špatné ̶ a pravděpodobnost, že to špatné bude, je na Tinderu proklatě vysoká ̶ , to budete muset vydržet o hodně déle, než když půjdete na kafe.
V případě, že to špatné nebude, to ale stejně vytváří na první setkání zbytečně příliš velký tlak a očekávání. Vyberete restauraci levnou, jste za socku. Vyberete restauraci drahou, jste za předvádivého snoba. Vyberete restauraci průměrnou, jste za nudného strejdu. Pro ženy, tedy aspoň pro ty, které netrpí akutním hladem (a těch, když se dneska rozhlédnete po ulicích, zas tak moc není), to taky představuje nejedno dilema.
Mám si vybrat to nejlevnější jídlo v lístku, abych nevypadala hamižně? Mám navrhnout, že za sebe zaplatím sama, ačkoli on vybral restauraci? Když za sebe nechám zaplatit, budu se cítit nepříjemně, že už se s tím člověkem nikdy nechci vidět?
Mám navrhnout, že příště zaplatím já, a upsat se tak k tomu, že půjdu na druhé rande „ze slušnosti“ jen proto, abych se revanšovala a nějaký Honza si kvůli tomu nevytvořil názor, že ženy chodí na rande proto, aby se najedly zadarmo? Je dělit účet napůl lepší varianta? Odborníci říkají, že ne, ale Honza tvrdí, že to funguje lépe.
„K
žádnému druhému rande to sice taky nevede,“ říká, „ale
aspoň to stojí míň peněz.“
Co
na to odborník?
Sedm tipů Radky Minaříkové, která pracuje jako „dating coach“ neboli někdo, koho si lidé najímají podobně jako třeba trenéra ve fitku. S tím rozdílem, že dating coach nepomáhá s tím, jak lépe cvičit, ale jak si budovat lepší vztahy.
- Na prvním rande platí muž. Správný gentleman by se měl postarat o společný účet a zaplatit za oba. Nežijeme sice již v době před 30 lety a ženy dnes dokážou vydělat stejně peněz jako muži, někdy i víc, ale toto není otázka peněz. Je to o gentlemanství.
- „Taneček s peněženkou“ je o. k. Když přistane účet na stole a muž navrhne, že ho zaplatí, žena může nabídku buď okamžitě přijmout (a poděkovat), anebo vytáhnout peněženku a navrhnout, že je ochotná na účtu se podílet. Správný muž trvá na tom, že zaplatí, a pak nemá cenu se o účet přetahovat nebo mu peníze nutit. Dvě kávy si snad může dovolit každý.
- Dělit účet napůl není vhodné. Účty se dělí a rozpočítávají mezi kamarády, ne na rande. Z romantické nálady to pak dělá příliš transakční záležitost. Žena může navrhnout, že za sebe zaplatí, ale v případě, že rande probíhalo dobře a chce muže znovu vidět, je lepší navrhnout, že příště platí ona.
- Kavárna je lepší než restaurace. Zaplatit jednu kávu nebo skleničku vína není tak finančně náročné, aby to muže zruinovalo. Jít na první rande na večeři je příliš zavazující. Ideální je nějaké neutrální místo, nějaká tišší kavárna, která pomáhá nastolit celkovou atmosféru vašeho dne/večera.
- Hlavně upřímnost, a to už před placením. Když je z prvního rande zřejmé, že mezi vámi nepřeskočila jiskra a že k druhému rande nedojde, je dobré si to říci ještě předtím, než přinesou účet. Je to fér vůči tomu druhému, a to zvlášť když to cítí žena vůči muži, který se chystá platit. Potom se muž může rozhodnout, jestli chce na rande platit i v případě, že nedojde k druhému rande. Žena se pak nemusí cítit zavázána a může navrhnout, že účet zaplatí napůl.
- Omezte textovky a dojmy si sdělte tady a teď. V případě, že rande proběhlo dobře a chcete se ještě vidět, je dobré to zmínit ještě na prvním rande a neřešit to později textovkami. Hrát hry v podobě toho, že žena nebo muž bude čekat, až ten druhý naváže kontakt první, je dětinské.
- Zpětná vazba je důležitá. Říci druhému člověku z očí do očí, že to na druhé rande nevidíte, je těžké. Ale je to zpětná vazba, kterou lidé dnes potřebují víc než kdy jindy. Když to řeknete opatrně a nejste krutí, tak to ten druhý vezme. Pamatujte, že je to mnohem citlivější varianta než někoho tahat na prvním rande za nos – slíbit, že se ještě uvidíte, a přitom dopředu vědět, že k tomu nikdy nedojde, a pak to řešit po zprávách nebo ještě hůř, začít toho druhého ignorovat. Upřímnost by vždycky měla být na prvním místě.
