Populární český chef Zdeněk Pohlreich se v poslední době trochu stáhl z médií a věnuje se rozvíjení svého restauračního byznysu a psaní knih. Co pro něj znamenají peníze a jakou roli v jeho životě mají?
Nesnáším větu, že peníze nejsou důležité, protože jsou. A není na tom nic špatného. Může se vám to zdát blbé, ale je to tak. Nedají se nahradit.
Jsem podnikatel, takže vydělávání peněz musí být do určité míry můj cíl. A mám to rád a baví mě to. Peníze jsou pro mě jistá motivace, považuju je za životní nezbytnost a věc, která do značné míry určuje chod světa. Osobně je vnímám jako jedno z mála nezpochybnitelných měřítek úspěchu v současném světě. Znamenají svobodu a možnost prožít to, co jsem si třeba dlouho přál, dopřát si, co jsem si chtěl koupit. V životě je totiž čas vydělávat a čas utrácet a já mám rád ty časy oba.
Na druhou stranu se ale jakékoli podnikání nedá dělat jenom pro peníze a rozhodně pro mě neznamenají smysl života, nesedím doma a nepřemýšlím o tom, jak vydělat ještě víc, než mám. Jsem jen rád, že se mi poštěstilo mít všechno, co potřebuju, a určitě i pár věcí, které nepotřebuju, ale těší mě, že je vlastním. Pro příklad – nedávno jsem si koupil poměrně drahé kolo, které nepotřebuju, protože na můj styl jízdy by mi stačilo i levnější, ale vždycky jsem si ho přál, a tak jsem si tu radost udělal.
Já sám asi nejvíc peněz utratím za cestování a pak samozřejmě vydávám peníze za oblečení, jídlo a koníčky. Mám rád kvalitní oblečení, rád dobře jím a piju, a když už někam jedu, nechci přemýšlet o tom, jestli si dám lahev horšího, nebo lepšího vína.
Ovšem co se utrácení týče, mám svoje dané limity, asi jako každý – všichni vnímáme nějakou vnitřní hranici, kolik mají věci stát, a za tou hranicí už jsou to pro nás vyhozené peníze. Pokud o něco stojím a dospěju k závěru, že to pro mě má význam, koupím si to a už to neřeším. Ovšem nesnáším věci na jedno použití a šunty, přijde mi také zbytečné utrácet za nejmodernější technologické výdobytky, v téhle oblasti se podle mě vydává zbytečně moc peněz. A určitě bych si nekupoval jen z pózy nějaké biovýrobky nebo třeba tu samou věc dvakrát jen proto, že jsem líný tu původní najít. U takhle nesmyslných výdajů mi vadí i malé položky.
Velice důležité pro mě je i to, že na věci, které si chci pořídit, musím mít. A pokud už si někde půjčím, měl bych si být jistý, že to budu schopný vrátit. Celá naše kultura žije na dluh a někdy mám pocit, že našemu světu přestávám rozumět. Všichni bychom se měli snažit udržet si vyrovnaný rozpočet a nespoléhat na to, že se o nás někdo někde postará, protože to se určitě nestane.
Je potřeba si stále uvědomovat, že všechny dobré časy se jednou otočí a že je dobré se jistit. Za svůj život jsem totiž dospěl k závěru, že peníze potřebujete nejvíc ve chvíli, kdy už si je nemůžete vydělat. A svoje zacházení s penězi jsem přizpůsobil tomu, abych nebyl závislý na veřejných penězích, až se do téhle situace dostanu, a abych mohl žít důstojně až do konce života. To je pro mě jedna ze zcela zásadních věcí.
Proto jsem se zařídil tak, abych měl kde bydlet, a na své podnikání nemám žádný velký úvěr (kromě menší půjčky na jednu z mých restaurací, ale o té vím, že ji splatím). Část vydělaných peněz ukládám jako rezervu, protože sice neřeším svůj odkaz příštím generacím, ale žít takzvaně z ruky do úst se mi příčí.
Bohužel nejsem úplně dobrý investor v tom smyslu, že bych stále vyhledával nějaké investiční produkty. Jsem hodně konzervativní a moc nevěřím kreativním bankovním produktům. V tomhle se mi líbí myšlenka Warrena Buffetta, který řekl, že co si nemůže spočítat na papíře a s tužkou v ruce, do toho nejde.
Zaznamenala Zuzana Krajíčková.
