Nejúspěšnější lovec jednorožců v Česku a mladá venture kapitalistka spolu debatují o investicích do startupů, hypu okolo deeptechu i přebujelém egu.
Když se Kateryna Kovalenko a Ondřej Bartoš sešli v pondělí ve dvě v kanceláři Credo Ventures v centru Prahy, byla to velká úleva. Domluvit tohle setkání totiž bylo hodně napínavé – Kateryna, které každý říká Kate, teprve to ráno přijela nočním vlakem z Kyjeva, kde byla na investiční konferenci. A Ondřej, ten tu původně vůbec být nechtěl.
„Odjakživa nesnáším, když se někdo prezentuje jako mentor. Přijde mi to dost nafoukaný – kdo to je, že má pocit, že má co předávat jiným? Do té role bych se nechtěl stavět,” psal v upřímném mailu v odpovědi na naše pozvání do tohoto tematického bloku.
A přece nakonec svolil, protože ani debata mezi šestadvacetiletou associate v Depo Ventures a ultra-zkušeným venture kapitalistou, který tomuhle oboru v Česku položil základy a zrovna ten den slaví padesáté naroziny, nemusí být jenom mentorování.
Ale třeba taky autentická výměna názorů a zkušeností, která se rozjede sama od sebe ještě dřív, než stihne novinář položit první otázku. A tímhle tempem – samospádem – jede celou hodinu, od začátku do konce, v podstatě bez našeho zásahu.
Ondřej Bartoš: Proč jsi vůbec šla do venture kapitálu? Protože já bych to dneska mladým lidem spíš vymlouval…
Kate Kovalenko: Měla jsem několik možností, jakým směrem se na začátku kariéry dát – jít do consultingu, měla jsem nabídky i z big techu, a když jsem trochu nakoukla do startupového prostředí, začalo mě to lákat. Ale než jsem se stihla podívat po nějakém startupu, ve kterém bych mohla pracovat, dala jsem se do řeči s Depo Ventures a postupně ještě nějakými fondy… No a poslední tři roky je VC můj svět. Moje první full-time práce. A velká byznysová lekce, protože se učím kontinuálně. Tím, že za sebou nemám zkušenost z druhého břehu, nikdy jsem neměla vlastní startup ani projekt, nemám zkušenosti s podnikáním.
OB: A chybí ti to?
KK: Těžko říct. Ale minimálně díky tomu mám obrovský respekt ke každému founderovi, se kterým se potkám. Což v tomhle oboru na mojí pozici nebývá úplně zaručené. A kdo ví, možná ještě něco svého založím. Když se ptáš na ty chybějící zkušenosti z vlastního byznysu, je podle mě rozdíl mezi tím, když začneš jako manažer, který si rovnou raisuje fond, anebo jako já začínáš kariéru a vybereš si venture kapitál jako obor, kde sbíráš zkušenosti. I když z tebe mám dojem, že bys mi vymlouval oboje, jen z různých důvodů.
OB: Přesně tak. (smích) Jak bych z toho vybruslil, abych nevypadal arogantně nebo příliš staře a skepticky, nabručeně… Nejspíš bych VC jako kariéru vymlouval mladým lidem po škole obecně proto, že k venture kapitálu musí člověk dospět. A mám pocit, že se v něm velmi hodí předchozí zkušenosti s budováním nebo řízením byznysu. Anebo alespoň z toho consultingu, finančního sektoru. Kdysi dávno řekl některý z těch „OG VCs“, velikánů oboru, že venture kapitálem by měla kariéra končit, a ne začínat. A s tím se celkem ztotožňuju. Venture kapitál není cesta, kterou by si člověk měl jenom tak vybrat – ona si jednou vybere jeho. Ale samozřejmě se můžeš rovnou vytasit i s protiargumentem, že taky máme v Credu mladé kolegy.
KK: To jsem zrovna chtěla poznamenat. Jak vnímáš tím pádem jejich cestu?
OB: Určitě existují lidé, kteří budou začínat rovnou ve venture kapitálu a budou v tom úspěšní i bez nějaké té solidní byznysové zkušenosti předtím. Připouštím, že možné to je, ale tipnul bych si, že jich bude spíš málo.
KK: A jak se pak díváš na podnikatele, kteří měli jako první kariéru ve VC a pak rozjeli vlastní projekt?
OB: Cha! Právě jsem do jednoho zainvestoval. (smích)
KK: Mám zkušenost, že takoví lidé pak mají blind spoty, a to celkem charakteristické pro venture kapitál.
OB: Ale pro zakladatele, pro startup foundera, neexistuje ideální cesta, co by měl dělat předtím, než rozjede startup. Nemáme data na to, že nejlepší foundeři za sebou už mají nějakou podnikatelskou zkušenost, nebo někde působili jako manažeři. Pro mě pořád platí, že být dobrý founder má jediný předpoklad – že je chytne ta touha založit firmu, udělat startup, změnit svět. A co dělali předtím, mi je celkem jedno.
KK: Na tohle mám skvělý příklad, teď jsem na Ukrajině potkala kluka, který je CEO a zakladatel jednoho z největších tamních media outletů a kromě toho má i soukromou zpravodajskou službu, která dělá jedny z nejdůležitějších operací v rámci hybridní války. Prodává informace a data B2B, ale taky B2G, jeho zákazníkem je i vláda. Dělají informační kampaně proti Rusku, zjišťují polohu vojáků a podobně. A jeho background je přitom v metalurgii.
OB: Tak si všimni, že spousta founderů, kteří založili opravdu disruptivní firmy, z toho oboru ani nepocházeli. Nerozumněli tomu, jak věci fungují.
KK: A možná proto jim to šlo.
OB: Byli schopní přemýšlet na tím nekonvenčně.
Mojmír Sova
Když už jsme u těch founderů… Co jsou red flags, které vás zaručeně odradí i od jinak slibné investice?
OB: Já námluvy s foundery rád dávám do takové paralely s opravdovým randěním. I tam by těch red flagů mohla být spousta a každý VC investor to bude mít jinak. Mně se teď třeba stalo, že jsme se dívali na firmu, která se nám opravdu líbila, dávalo to smysl, i foundeři vypadali velice dobře. Jenže pak uprostřed fundraisingu jeden z těch zakladatelů říká: Příští týden nemůžu, to lyžuju v Alpách.
A já už mu od té chvíle nevěřím tu ambici. Protože jestli se teď rozhoduje o jeho budoucnosti, teď se hraje o to, jestli dostanou peníze, aby mohli vyrůst, kam potřebují, nemůže vstát od stolu a říct: Budu zpátky za týden. Zaručeně mě odradí i to, když foundera nachytám u nějakých nekonzistencí, nebo dokonce lží, a nemám rád ani to, když neumí naslouchat.
KK: Já bych za sebe ještě přidala, že i když mají tři Ph.D., musejí umět jednoduše vysvětlit, na čem pracují. Pokud se jim to nedaří, je to pro mě red flag, protože když to nedokážou snadno vysvětlit mně, pravděpodobně to nevysvětlí ani zákazníkům. A pak ještě nemám ráda, když kolem sebe vytvářejí takové falešné FOMO, strach, že ti něco uteče, a snaží se na tebe tlačit, že se musíš s investicí rychle rozhodnout.
Dokonce už se mi i párkrát stalo, že mě founder seřval, když jsem po něm chtěla nějaká data doplnit a jít v analýze víc do detailu. Nebo mi zakladatelka jednoho startupu řekla, že nebude ztrácet čas s fondem, který po prvním callu neslíbí peníze. Já jim rozumím, že nechtějí pomalého investora, jenže tohle už bylo opravdu za čárou. Ale tobě už se to asi nestává, že by tě founder seřval nebo si k tobě dovolil něco podobného, co?
