V krajině svahů s vinohrady už z dálky září dlouhý fialový lán. Na první pohled je jasné, že se tady odehrává něco zajímavého. A skutečně, poblíž tohoto téměř čtyřhektarového pole, v malé obci Starovičky nedaleko Lednicko-valtického areálu na jižní Moravě, stojí žlutý dům, z něhož se line omamná vůně levandule.
Čtěte také: Neznámý architekt koupil Gočárovy mlýny a nastartoval renesanci Pardubic
V něm najdete výrobnu a obchod s nejrůznějšími produkty místní Levandulové farmy. A narazíte tu i na malý coffee truck a u něj na Stanislava Bízu, majitele toho všeho kolem, jak připravuje lidem kávu, nabízí fialový dezert nebo limonádu. Jak jinak než z levandule.
„Jak tvrdí moje sestra, co chceme, to se taky stane,“ říká mladý majitel farmy, který je už pár let upoutaný na invalidní vozík. „Já si na sebe přivolal úraz v podobě pádu z paraglidu. A život se mi otočil úplně jiným směrem,“ konstatuje s nadhledem muž, kterému vůli dostat se zpátky do života dodávala během roku v nemocnicích a rehabilitačním centru rodina, přátelé i touha vrátit se zpět do práce. Konkrétně do rodinné firmy rodičů, kde až do osudného úrazu pracoval jako automechanik.
Vrátit se mu podařilo, opravování aut ale musel vyměnit za řízení obchodu, kde jeho handicap ničemu nevadil. Pak objevil jízdu na kole pro vozíčkáře – handbike, a tam se našel. Za klub Handbike ČR jezdil po různých závodech jak českého, tak evropského i světového poháru. Několikrát startoval i na mistrovství světa.
„Jsem postavou vrchař, takže mi šly časovky, v těch jsem trojnásobný mistr České republiky,“ chlubí se Stanislav Bíza. Touha být v handbiku nejlepší, cestovat po Evropě nebo vyjet za moře do Kanady, ale hlavně potkávat všude fajn lidi a vidět, jak to funguje i jinde, ho posouvala dál.
Jenže rodiče už chtěli odpočívat a rozhodli se firmu prodat. Stanislav Bíza tak musel vyřešit, z čeho bude žít. Nabízelo se závodit naplno nebo se vrhnout do vlastního byznysu. „Role zaměstnance pod někým jiným by pro mě nebyla šťastná, tak jsem rozhodl zkusit podnikat, přišlo mi to jednodušší než závodit profesionálně,“ vysvětluje, proč se rozhodl jít do vlastního. Zbývalo ještě vymyslet do čeho.
Založit levandulovou farmu ho napadlo proto, že žije v klimaticky vhodné oblasti Pálavy, a taky proto, že často vzpomínal na dědečka, který byl zemědělcem a on s ním jako malý kluk obrážel traktorem vinohrady a pole.
„Levanduli navíc nosila pořád domů moje přítelkyně, a ačkoli mi ze začátku vůbec nevoněla, postupně jsem si ji zamiloval. V té době jsem navíc o žádné levandulové farmě nevěděl. A jak se říká, kdo začne první, má větší šanci. Byl to i takový naivní krok, že zemědělství bude větší klid než podnikání ve službách, které jsem zažil z dřívějška,“ říká.
V začátcích mu hodně pomohl jeho trenér handbiku, se kterým se během sportovní kariéry úzce spřátelil a který měl s podnikáním zkušenosti. „Metoda pokus omyl byla naše cesta a někdy to hodně bolelo. Když si přes zimu zničíte sadbu na jaro a ztratíte vegetační rok, není vám do smíchu. Na druhou stranu to je přesně ta chyba, kterou příště už neuděláte,“ vzpomíná dnes.
Čtěte také: Jíst, pít a objevovat. Tipy, jak na cestách poznat skvělou restauraci
Krůček po krůčku tak začal růst v úspěšnou firmu s pětimilionovým obratem, která si dala mimo jiné za cíl pomáhat lidem se zdravotním postižením a stala se chráněným zaměstnavatelem.
Aktuálních 10 zaměstnanců a patnácti brigádníků vyrábí z voňavých levandulí, na co si vzpomenete – sirupy a dezerty, čokoládu a kávu nebo mýdla či bedrohřej, jak nazývají termopolštář naplněný voňavými květy a pšenicí.
Na Bízovu farmu si můžete zajet i pro zážitky – pronajmout si třeba lehátko a relaxovat přímo v levandulovém poli, které není nijak chemicky ošetřováno, nebo se zapojit do sběru či si něco levandulového sami vyrobit.
Stanislav Bíza se kromě polních prací, řešení výroby a komunikace se zákazníky zabývá i vymýšlením nových projektů, jako je třeba nová výrobní linka na levandulovou limonádu. I proto tahle krásná farma každý rok překonává nový rekord v počtu návštěvníků. O víkendu za dobu kvetení jí projde i 800 lidí denně.
„Mám radost a jsem šťastný. Nic se nevyrovná tomu, když můžu vyrazit od počítače na plečku, jezdit za traktorem a dělat manuální práci. Pak zastavím nahoře nad polem s levandulí a koukám na tu krásu. To je odměna za všechno,“ usmívá se spokojený Bíza.
