Václav Muchna vystavěl miliardovou softwarovou firmu Y Soft a mluví o tom, do čeho by měli investovat jak podnikatelé, tak stát. Vláda ani firmy nechápou, že přidaná hodnota se dnes vytváří někde jinde, říká s tím, že rozvoj české ekonomiky zásadně sráží hlavně to, že se neumíme prodat.
Během prázdnin se dostal do tak trochu schizofrenní situace. Když měl Václav Muchna, zakladatel a majitel firmy Y Soft Corporation, poprvé v ruce výsledky za další fiskální rok, sám nevěděl, co přesně cítit. Potěšující bylo, že Y Soft loni zaznamenal nejvyšší tržby v historii. Už méně potěšující, že to byl těsný rekord „jen“ o dva miliony eur a že firma v obratu už několik let přešlapuje na místě kolem miliardy korun.
„A teď mohu být naštvaný a říkat, že je to celé špatně, ale takovým přístupem si nevytvořím kreativní prostředí, které mi nakonec dá náboj a energii nás dostat na dvě miliardy,“ říká v rozhovoru v pražské pobočce Y Softu a široce při tom gestikuluje rukama. Zároveň dodává, že přesně tak bychom se měli dívat na celou naši ekonomiku. A přesně kvůli tomu jsme se sešli.
Jakým směrem se Česká republika vydává? Jak přívětivá je pro byznysmeny a jak je tu (ne)snadné žít? Před námi sedí velmi vhodný respondent. Já vím, jsem huba nevymáchaná,“ usmívá se Václav Muchna, jehož skupina digitalizuje tisk dalším firmám po celém světě, těsně předtím, než zapneme diktafon.
Jeho proroctví se ale v následující hodině nenaplňuje, naopak. Na ekonomické směřování země ani současnou vládu nedští tolik ohně a síry jako na minulou garnituru, neslyšíme od něj žádnou prvoplánovou či dokonce zkratkovitou kritiku. Ovšem prostor ke zlepšení bezpochyby vidí. A dost.
Jeho hlavní výtka míří k tomu, že se dnes Česko, ale ani celá Evropa, vlastně vůbec neumí prodat. A že největší přidaná hodnota, kterou naše ekonomika snažící se ze sebe sloupnout nálepku montovny tolik potřebuje, vzniká někde jinde než v naší kotlině.
„Tato vláda moc nechápe jednu věc, kterou nechápe také většina českých podnikatelů: přidaná hodnota se nevytváří v engineeringu, ale v marketingu,“ říká Muchna. Ten v posledních dvou dekádách zakládal pobočky Y Softu v různých koutech světa od Severní Ameriky přes Blízký východ až po Asii a Austrálii. Proto může dobře porovnat, kde se mu jako podnikateli i jako soukromé osobě dýchá nejlépe.
Jak je na tom české podnikatelské prostředí ve vašich podnikatelských očích?
My si jako Češi vždy vybereme jen malou část a porovnáváme, kde jinde ji dělají líp. Nemáme ale ten holistický pohled, abychom si mohli říct, že komplexně vzato to tu není tak špatně. Pravděpodobně ve všech oblastech podnikání najdeme něco, co někde dělají líp. Ovšem celkově vzato na tom nejsme sice nejlíp, ale rozhodně ani ne tak špatně.
Jsem člověk, a není nás v Česku mnoho, který má velmi široký záběr z hlediska geografie, máme byznys v USA, Singapuru, Dubaji, Izraeli, Francii, UK, Austrálii, Japonsku, Číně. Naprostou většinu těch byznysů jsem rozjížděl a zakládal, mám porovnání, bylo pro mě běžné čtyřikrát za rok lítat kolem světa. Když tak pozoruju situaci u nás, dává mi to jiný background.
Zasvěťte nás trochu…
Třeba v Dubaji nám několik let trvalo jenom si založit účet. Absolutně jsme nevěděli proč. Banka se s námi úplně bez vysvětlení přestala bavit, odpovídat na maily, zvedat telefony: Účet vám nezaložíme. Proč? Nebudeme se s vámi bavit. To jsme snad nějací trestanci? Až po sedmi osmi letech jsme přišli na to, že je problém, že máme pobočku v Izraeli a pro ně je to příliš riskantní.
Jiný kraj, jiný byznysový mrav?
V Japonsku nám zase odmítli otevřít účet a říkali: Tady žádná česká firma neinvestuje, to je divné, vy sem určitě jdete prodávat zbraně. Ve Spojených státech sice firmu založíte jednoduše, ale podat tam daňové přiznání a zaregistrovat ji ke všem úřadům a udělat celé compliance, to jste bez šance. Zkrátka najmete právníky, kteří vše zařídí za vás. Což lze tady taky, ale v Česku si to dokážeme udělat sami.
A rozjíždět byznys v Číně? To je… To mě nenapadá dostatečně vhodné české slovo, míru byrokracie si vůbec nedovedeme představit. Například každou pracovní smlouvu musí schvalovat úřad. Nebo platit daně lze pouze z čínské banky. Je to snad jediná byznysově zajímavá země, kde stále potřebujete víza. Ale nejen tam.
A ještě k Americe, tam má každý federální stát jiná pravidla. Někde platíte příspěvky na nezaměstnanost, jinde úrazové pojištění… Takže když máme zaměstnance v pěti státech USA, v každém potřebujeme porozumět všem odlišnostem nad jednotný celostátní standard. Proto celkově vzato: není to tady tak špatné, jak se říká.
Foto Michael Tomeš
Podnikatelé, kteří mají zkušenosti se zaklekáváním od úřadů, by s vámi asi nesouhlasili.
Samozřejmě existují případy, kdy nejmenované firmy nejmenovaných zemědělských koncernů nakupují své dodavatele technikami, které se naučily kde? V USA. To se děje všude. Možná na vás může zakleknout i ten finanční úřad – asi jo. Předpokládám, že až se Babiš vrátí k moci, může se mi to stát taky. Ale nemám pocit, že by to jinde bylo výrazně lepší.
Vidět to tak může někdo, kdo měl vyloženě smůlu. Když Babiš ještě jako ministr financí vyhlásil boj s karusely, měli jsme opletačky s úřady, my byli podle jejich měřítek karusel, když máte 98 procent exportu, máte vratky na DPH a paní z úřadů chodily každý měsíc a my museli každý měsíc opakovaně to samé dokládat… Ale myslet si, že to jinde není?
Třeba zaměstnanecké poměry ve Francii, z toho mi slézají vlasy, proti tomu jsme procházka růžovou zahradou. V USA nám zase vyměřil úřad 2000 dolarů pokutu za to, že jsme nepodali daňové přiznání pro stát New York na příspěvek na nezaměstnanost. A to, že jsme měli doklad o včasném odeslání přiznání certifikovanou poštou, nám bylo k ničemu.
Ani v Asii to není lepší? Co třeba Singapur, kde to také dobře znáte a který platí v mnohém za probyznysový vzor?
