Loňský rok znamenal pro Třinecké železárny dno celé dekády. Teď se největší česká ocelárna znovu nadechuje, říká v rozhovoru její šéf Jan Czudek.
Normálně je tu teplota vysoko přes tisíc stupňů. Žhnoucí peklo, které při odpichu obsluhují industriální rytíři v ohnivzdorných pláštích. Jenže v polovině srpna doběla rozžhavené železo zhaslo. Vysoká pec vychladla.
Ne, není to proto, že by třinecká huť musela tlumit výrobu, ačkoli má za sebou jeden z nejnáročnějších roků novodobé historie a nejhorší hospodářské výsledky za posledních deset let. Teď by naopak v Třineckých železárnách potřebovali, aby ta vysoká pec, která každoročně vychrlí milion tun surového železa, jela naplno.
„Loňský rok byl postižený pandemií a ekonomickým zpomalením. Letos máme spíš opačný problém, naše kapacity jsou plné a byly měsíce, kdy jsme museli zákazníky i odmítat,“ popisuje Jan Czudek, generální ředitel Třineckých železáren.
