Česká společnost Diana Biotechnologies vyvinula revoluční test na otravu krve a nyní ho zkouší v nemocnicích. „Náš přístup je unikátní, na globálním trhu můžeme vydělat miliardy dolarů,“ tvrdí spoluzakladatel a CEO firmy Václav Navrátil. V rozhovoru pro Forbes vysvětluje i to, proč by svůj podnik rád rozdělil a jak buduje distribuční síť v Evropě.
Společnost Diana Biotechnologies vznikla jako malý výzkumný startup a nečekaně narostla během pandemie covidu. Přišla totiž jako první s kvalitními a cenově dostupnými testy. „Náš obrat se pak vyšplhal až k miliardě korun,“ říká Václav Navrátil.
Teď Diana uvádí do praxe další revoluční nápady z oblasti diagnostiky a vývoje léčiv. Vylepšuje protilátky, na trh dostala unikátní chemikálie pro laboratoře a u pacientů se zkouší její test odhalující otravu krve čili sepsi.
„Jenom v Evropě na ni v akutní fázi umírá ročně 700 tisíc lidí,“ připomíná Navrátil s tím, že Diana je výrazně silnější než dříve a má projekty s obrovským potenciálem. Investuje do nich stamiliony korun z vlastního kapitálu a časem se majitelé firmy nebrání ani hledání investora nebo exitu.
A kde vidí Navrátil klíč k úspěchu v byznysu? „Musíte umět správně odhadnout, kdy s projektem začít, ale zejména také, kdy ho ukončit,“ míní. Velmi oceňuje, že firmu založil se třemi dalšími společníky. „V principu je lepší držet deset procent v obrovské, dobře fungující společnosti než sto procent v byznysu, který skomírá.“
V současné době společnost Diana Biotechnologies sídlí ve Vestci u Prahy ve dvou budovách. „Tady máme kanceláře a nahoře laboratoře organické chemie. Celá vedlejší budova je napěchovaná přístroji,“ ukazuje Navrátil s tím, že tam probíhá veškerý vývoj.
Část budovy Diana pronajímá dvěma startupům. „Když jsme začínali, byl obrovský problém sehnat vhodné laboratoře,“ vysvětluje Navrátil, proč pomáhá těm, kdo dnes stojí na začátku cesty.
Co byste udělal jinak, pokud byste znovu začínal podnikat?
Když se ohlédnu zpátky, nevidím moc zásadních chyb. Občas jsme dost riskovali, některé projekty se nám nepovedly, ale celkově se nám to vyplatilo. Určitě se některé věci daly udělat jinak a lépe, člověk se pořád učí. Až založím druhou nebo třetí firmu, bude vše lepší.
Plánujete tedy rozjet další byznys?
Teď máme ve společnosti Diana Biotechnologies tři výzkumné projekty a zvažujeme, že z nich uděláme samostatné firmy. Ale je také možné, že mě časem čeká něco úplně jiného. Život je dlouhý, takže se nebráním ani jinému podnikání.
Kdyby se tedy našel kupec, byli byste se společníky ochotni firmu prodat?
Původně jsme to brali tak, že Diana je firma na celý život. Ale v měnícím se světě se nebráníme ani exitu. Obzvláště s ohledem na projekty, jako jsou sepse nebo protilátky. Tam by se s odprodejem projektu nebo se vstupem vhodného partnera mohl tržní dosah zdesetinásobit nebo i zestonásobit. Pak exit dává mnohem větší smysl než organický růst.
Foto Jan Rasch
Který z vašich projektů je nejnadějnější?
Všechny jsou nadějné, jinak bychom na nich nepracovali. Trochu nezvyklé je, že máme pod jednou střechou tři odlišné projekty. Výhledově si asi každý bude muset najít svoji cestu, už dnes jde vlastně o separátní výzkumné týmy. Když pro některý najdeme komerčního partnera, mohl by se osamostatnit.
Podařit by se to mohlo u testu na sepsi. Náš přístup je unikání a na globálním trhu lze vydělat miliardy dolarů. Pokud bychom byli jediní nebo jedna z mála firem, která s testem přijde, otevírá se obrovská byznysová příležitost.
V oblasti Life Sciences jsme již vstoupili na trh. Vyvíjíme látky používané v laboratořích, máme kompletní portfolio produktů pro metodu PCR a budeme představovat unikátní proteiny.
Proto bychom se zde do dvou až tří let mohli dostat do bodu obratu a být ziskoví. Časem se dá uvažovat o tržbách v milionech nebo i desítkách milionů dolarů. Výhodné je pro nás najít v této oblasti strategického partnera.
S protilátkami jsme již také na trhu s výhledem ziskovosti za dva nebo tři roky. Pokud by se podařilo navíc rozjet propojení s umělou inteligencí a vytvořit AI model nebo se dohodnout na licenčních spolupracích s velkými firmami, tak i tam vidíme obrovský potenciál. Je možné, že když spolu budeme mluvit za dva roky, budou místo Diany existovat tři samostatné firmy.
Dosud jste vývoj financovali z vlastních zdrojů?
Ano. Platíme ho z peněz, které jsme vydělali za covidu, celkově šlo o nižší stovky milionů korun. Zatím nám to stačí, ale kvůli akceleraci jednotlivých projektů si nejspíš půjdeme pro investici nebo budeme hledat strategické partnery.
Potenciál je tam obrovský, ale musíme být rychlí, což bez dalších peněz nepůjde. Nicméně si vystačíme s částkami v řádu jednoho až dvou milionů eur na projekt.
A už vás oslovili investoři?
Ne, ale doteď jsme se snažili všechny projekty posunout co nejvíce dopředu, hledání investora jsme se aktivně nevěnovali. Ve vhodnou chvíli ale chceme oslovit fondy, které známe z dřívějška. Nebráníme se českým penězům, ale spíše půjde o zahraniční venture kapitálové fondy.
Získali jste už investici od fondu BTCZ Ventures, za kterým stojí miliardáři Vasil Bobela, Petr Pudil a Jan Dobrovský spolu s rodinou Brůžkových. Jak vaše spolupráce vypadá?
Získali jsme od nich na začátku osmdesát milionů korun a fond je stále ve vlastnické struktuře naší firmy. Aktivně se ale nepodílí na rozvoji našeho podnikání a jeho další větší účast do budoucna ani neočekáváme. Pro jednotlivé projekty budeme hledat další partnery.
Proč jste firmu Diana vlastně založil?
Už během mých doktorských studií jsem přišel s nápadem na novou metodu použitelnou pro vývoj léčiv. Potom už jsem šel čistě za tím, abych ji dostal do praxe. Brzy se ukázalo, že největší naději na úspěch při komercionalizaci budeme mít, když založíme firmu. A tak jsem se do toho pustil.
S dalšími čtyřmi spoluzakladateli z vědeckého prostředí jsme ji založili. Šlo o vývojový startup, kde se po čtyřech nebo pěti letech práce očekává, že půjdete s produktem na trh a budete mít první tržby.
Jenže do toho přišla pandemie a my jsme se chopili nové příležitosti. Místo původního vývoje léčiv jsme se soustředili na covidové testy.
Protože jsme byli na trhu noví, hodně jsme sázeli na inovace. Jako první jsme udělali testy ze slin, nabízeli jsme testy pro odhalení různých variant viru.
Získali jsme asi čtyřicet procent českého trhu, takže jsme se de facto stali dominantním hráčem. Proto jsme tři roky v uvozovkách ztratili s covidem a nyní začneme na trh uvádět naše původní produkty.
Foto Jan Rasch
Co bylo během podnikání nejnáročnější?
Zejména když firma procházela změnami. Na začátku jsme byli spin-off firmou Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR, potom jsme v době covidu hrozně vyrostli k miliardovému obratu, což byla velká výzva. A po pandemii jsme museli firmu opět přestavět, založili jsme výzkumné týmy specializované na určité oblasti.
Náročné je také to, že musíme brát ohled na nové regulace. Jen pro představu, u diagnostických prostředků jejich rozsah narostl z desítek na stovky až tisíce stran.
I proto jsme opustili trh standardních diagnostik a začali jsme se soustředit jenom na unikátní věci. Jako menší firma můžeme být silní a konkurenceschopní právě v této oblasti. Ale udělat tohle rozhodnutí a věnovat se jen unikátním diagnostikám bylo také hodně těžké.
Měli jste na to ve firmě různé názory?
To ne, shodli jsme se. Ale bylo náročné po letech stopnout zavedené věci. Jenže pokud chcete v byznysu uspět, nestačí jen umět rozjíždět nové projekty, musíte ty neperspektivní včas utnout.
Co dalšího je podle vás klíčem k úspěchu v byznysu?
Je trochu zkreslená představa, že když někdo jednou uspěje, má i zaručený recept pro ostatní. Podle mě ale žádný takový recept neexistuje.
Za naším úspěchem je určitě hodně práce. Nestačí jen mít skvělý nápad, musíte ho dostat do praxe. K tomu je potřeba vytrvalost, musíte občas dost složitě hledat, co chce trh a jak to má přesně vypadat.
Za firmou stojí čtyři spolumajitelé z vědeckého prostředí. Shodnete se v názoru na směřování firmy?
Úplně stejné názory nemáme, ale skvěle se doplňujeme, zejména po odborné stránce. Co se týče směřování firmy, máme občas na věc různé pohledy a diskutujeme o nich, což považuji naopak za přínosné. Ale jsme schopní se nakonec vždy dohodnout.
Nebylo by jednodušší, když by firmu vlastnil jeden člověk?
Ne. To, že jeden majitel má mít ideálně sto procent firmy, je takový typicky český pohled. V tuzemsku se často obáváme toho, že mezi spolumajiteli budou rozpory.
Ale já naopak považuju za velkou výhodu, že jsme čtyři. Zahraniční startupy taky zpravidla drží v ruce více lidí. Výhodou je, že lépe obsáhnete různé expertizy, prostě čtyři udělají více než jeden. Já si neumím představit, že bych sám vybudoval miliardovou firmu.
Díky Martinovi Dienstbierovi máme silnou byznys expertizu. Jiří Schimer nám zase pomáhá propojovat biologii s chemií. Poslední ze čtveřice zakladatelů je Jan Tykvart, dokáže odborně podpořit kterýkoli z našich projektů. Třeba protilátky by nevznikly bez širší spolupráce několika oborů. Kdybych zakládal firmu znovu, opět bych si přál mít více společníků.
Experty na různé oblasti byste přece mohl i zaměstnat?
Rozhodně není stejné být zaměstnanec a spolumajitel. Pokud je firma vaše, chováte se jinak. A v Česku je zatím i přes pozitivní vývoj v poslední době legislativně poměrně komplikované dát dobrým zaměstnancům vhodným způsobem podíl ve firmě.
Navíc když se na vše podívám ze svého pohledu, je lepší mít deset procent v obrovské, dobře fungující společnosti než sto procent v byznysu, který skomírá.
Proč jste se vlastně pustili do vývoje testu na sepsi?
Otrava krve čili sepse je život ohrožující stav. Udělat dobrý test na její odhalení je dodnes nevyřešený problém. Pokud se člověk dostane do akutní fáze, může během pár hodin zemřít. Každá hodina zpoždění léčby v této fázi znamená o pět nebo i deset procent vyšší úmrtnost.
Samotného mě překvapilo, že jenom v Evropě postihne sepse ročně tři miliony lidí a 700 tisíc jich zemře v akutní fázi, další milion později, takže je to jedna z nejčastějších příčin úmrtí.
Dnes se při podezření na sepsi standardně kultivuje krev. Její vzorek se rozdělí do několika zkumavek a zjišťuje se, co tam narostlo, protože příčinou sepse jsou většinou bakterie v krvi. Vše trvá minimálně několik hodin, test je v polovině případů falešně negativní.
Vědci se proto už deset let snaží vyvinout PCR testy na sepsi. Jediný dobře fungující představila firma T2 Biosystems, ale byl k němu potřeba drahý přístroj a i samotné testy byly drahé.
Lékařská zařízení tento test nasazovala, až když vše ostatní selhalo a firma ekonomicky neprosperovala, až nakonec zbankrotovala. Touhle cestou jít nechceme. Náš test bude cenově dostupný a může se stát možností první volby.
Stávající testy mají úspěšnost padesát procent. Jak je na tom ten váš?
Zatím máme první klinické výsledky od asi pěti set pacientů. A náš test má výrazně větší citlivost než standardní kultivace než test od firmy T2 Biosystems. Dosavadní data ukazují, že se blížíme k devadesáti procentům, což je dramatický rozdíl. Ale samozřejmě tyto výsledky musíme potvrdit během dalších klinických zkoušek.
Dělá něco podobného i konkurence?
Test na sepsi vyvíjí několik dalších firem. Ale všechny mají diagnostiku postavenou na drahém přístroji a bude trvat dlouho, než si takové zařízení pořídí podstatná část laboratoří.
Náš test je postavený na námi vyvinutých reagencích, které bude možné použít na více méně jakémkoli přístroji. Takže z byznysového hlediska máme větší šanci na úspěch.
Jak a kde probíhají klinické zkoušky?
Vybraní pacienti v nemocnicích procházejí standardní diagnostikou a vedle toho se využívá ještě náš test. S testováním jsme začali loni a zatím můžu uvést, že probíhají například ve FN Motol a ve FN Olomouc.
Chystáte testy v dalších nemocnicích?
Ano, budeme rozšiřovat počet nemocnic, kde testujeme, a chceme jít i do těch zahraničních zdravotnických zařízení. Smysl dává také hledání partnera.
Abychom pro něj byli zajímaví, potřebovali bychom získat více dat. Ale už během letošního roku bychom se chtěli začít bavit s firmami. Naší největší prioritou je samotný výzkum. Nyní pracujeme na rozšíření počtu bakterií, které náš test umí odhalit.
Jaké firmy chcete oslovit?
Typicky to budou výrobci diagnostických testů a přístrojů do laboratoří. Právě na nich běží různé testy a všem velkým hráčům na trhu chybí test na sepsi, takže jsme pro ně zajímaví.
Dohodnete se jen s jednou firmou?
Test je vždy potřeba doladit na míru, takže dává smysl spolupracovat pouze s jedním výrobcem.
Jak to vypadá s vaším dalším projektem, s vývojem protilátek?
Ten je založený na naší nové patentované technologii. Protilátky se využívají hlavně v diagnostice, ale také většina nových léků jsou protilátky. Standardní postup jejich získávání je zdlouhavý a nákladný, i velké firmy jsou schopné měřit jen desítky nebo stovky sekvencí za týden.
My jako jediní na světě dokážeme přesně otestovat protilátky na úrovni buněk. Během pár dnů umíme změřit desetitisíce sekvencí a díky tomu získáváme protilátky s dramaticky lepšími vlastnostmi než ostatní. Loni už nám naše technologie přinesla první komerční tržby a jednáme i s většími zákazníky.
V současné době naši metodu uzpůsobujeme tak, aby fungovala co nejlépe v symbióze s umělou inteligencí a zároveň bychom měli být schopni generovat spoustu dat pro další zlepšení samotných AI modelů. Když to propojíme, mohli bychom být první, kdo vytvoří univerzální AI model, se kterým bychom dokázali navrhovat protilátky.
Máme interní know-how, ale spolupracujeme kvůli tomu i s uznávanými experty na AI, s bratry Romanem a Antonem Bushuievovými, kteří působí v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR a ČVUT.
Na co se zaměřujete v posledním projektu?
Jde o oblast Life Sciences, kde vyvíjíme látky používané v laboratořích, tedy takzvané reagencie. Tyhle své produkty už prodáváme. Našimi koncovými zákazníky jsou laboratoře v nemocnicích, firmách nebo výzkumných ústavech.
Loni jsme reagencie prodávali v Česku, nyní budujeme distribuční síť v Evropě, minimálně v hlavních zemích. V tuhle chvíli jsme těsně před podpisem smlouvy ve většině států západní a střední Evropy. Během letoška bychom chtěli obsáhnout až patnáct zemí.
Základními kameny reagencií je několik proteinů. Všichni používají víceméně stejné, ale my nyní postupně uvádíme na trh nové, výrazně vylepšené formy, které by měly být globálně nejlepší. Díky tomu jsou našimi zákazníky i jiní výrobci reagencií, kteří tyto proteiny zavedou do svých produktů, což nám násobí náš tržní potenciál.
Foto Jan Rasch
Dívali se na vás kolegové vědci skrz prsty, když jste se rozhodl založit firmu?
V Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR to naštěstí neplatilo, ale jinde se s tím vědec setkat může. V Česku spousta výzkumníků vnímá odchod z akademické kariéry jako selhání.
Navíc v tuzemsku moc žádné výzkumné firmy nejsou, takže mladí vědci ani neuvažují o tom, že by touto cestou mohli jít. Je to trochu začarovaný kruh. Ale v zahraničí je přesun z akademického prostředí třeba do AstraZenecy nebo jiné farmaceutické firmy považován za zcela legitimní.
Něco podobného řešíme, když hledáme nové lidi. Často k nám nastupují výzkumníci, kteří dělali doktorát v cizině, teď se vracejí do Česka a raději jdou do biotechnologické firmy, než aby pracovali na akademii nebo na univerzitě.
Tam kolikrát nevidí rozumnou cestu pro svůj kariérní růst. Ale my také nejsme firma, kde bude člověk s nadsázkou řečeno prodávat rohlíky. Děláme inovativní výzkum orientovaný na praxi a sami výzkumníci bývají překvapení, jak zajímavý firemní výzkum může být.
Kde vlastně hledáte vhodné zaměstnance?
Je to takový mix. Nabíráme lidi, kteří prošli pár jinými firmami, a občas také absolventy vysokých škol. Nejčastěji ale přijímáme doktorandy a postdoktorandy, většina z nich jsou ti, kteří se vracejí z ciziny. Jsou velmi schopní a mají chuť jít do byznysu.
Je problém sehnat lidi?
Jak se to vezme. Daří se nám oslovovat ty nejschopnější. Ale lidi s určitým profilem hledáme obtížně. Problém máme v případě seniorních výzkumníků, kteří v akademické sféře šéfují vědeckým skupinám. Jen málokdo z nich má tak dobrodružnou povahu, aby zavřel svoji skupinu a přešel do firmy.
Je také náročné najít experty na byznys development. Musejí umět vyhledávat zákazníky pro specifický produkt a oslovit je.
Je potřeba, aby našim produktům rozuměli po odborné stránce, ale měli i kontakty v byznysu. Musejí umět skloubit vědeckou znalost s podnikatelským uvažováním, a to se v akademickém prostředí nenaučíte.
Jak vám vyhovuje, že sídlíte ve Vestci kousek za Prahou? Proč jste si tohle místo vybrali?
Bylo to jediné místo, kde se našla rozumná laborka. A to jsme jich prošli mnoho, ale nechtěli jsme pracovat ve sklepě ani být v části nějakého výzkumného ústavu.
Je pro vás výhodné, že pár metrů od vaší budovy je biomedicínské centrum Biocev?
Občas využijeme jejich služeb a nemusíme je složitě shánět jinde. Navíc ve Vestci sídlí i biotechnologické firmy Exbio a Vidia, což je fajn.
Co vám v Česku při rozjezdu biotechnologického startupu chybělo?
Bylo toho hodně. Sehnat vhodnou laboratoř v Praze je strašně těžké, nebo spíše nemožné. My jsme si třeba své první laboratoře museli vybudovat. A jen pro představu – vybavení současných laboratoří přístroji vyšlo na 130 milionů korun, což je pro začínající firmu obrovský výdaj. Proto dnes část našich laboratoří pronajímáme začínajícím startupům.
Foto Jan Rasch
A co dalšího jste postrádali?
Kontakty, a to zejména v cizině. Segment zdejších biotechnologických firem je také velmi malý. Klíčových společností je do deseti, takže když v Česku rozjedete byznys, na domácím trhu se většinou neuživíte. Musíte rovnou expandovat do ciziny, což není pro začínající firmu snadné. Pak se velmi hodí síť kontaktů.
Nemyslím, že by startupy potřebovaly na svůj rozjezd finanční dotace. Pokud by ale zpočátku neměly tak vysoké daňové odvody, hodně by to pomohlo.
Mám na mysli třeba vysoké zdanění pracovní síly. A možností podpory je více. Když například startup v Rakousku získá investici od venture kapitálového fondu, část peněz mu k tomu přisype stát.
Ostatně v Česku vzniknou každý rok jednotky spin-off firem. V Rakousku a dalších evropských zemích je jich několik desítek a ve Spojených státech se jich tolik zrodí jen v okolí jedné univerzity. Jsme na tom tedy mnohem hůře, než bychom mohli být.
Začínal jste jako vědec, pak jste se stal šéfem výzkumné firmy. Najdete si ještě čas na práci v laboratoři?
To je bez šance. Ale v řadě projektů se věnuji plánování vývoje a přicházím s nápady. Ostatně mám ve firmě stále i funkci vědeckého ředitele.
Kde si od práce CEO nejlépe odpočinete?
Není jednoduché si od řízení firmy odpočinout, ale hlavní relaxací je pro mě sport. Vedle jezdění na kole do práce vyrážím také na dlouhé trasy. Letos mám v plánu jet na kole do Itálie. Mou druhou vášní jsou běžky. Dříve jsem se věnoval závodně biatlonu, dnes už jsem jen fanoušek.
Baví vás byznys více než věda?
Určitě. Mám vědu rád, ale daleko více než základní výzkum mě zajímá aplikovaný vývoj. Řízení výzkumně zaměřené firmy je pro mě to pravé místo.
