Jídel, u kterých si v restauraci vystačíte s „příborem králů“, není zase tolik. Jak se vyhnout faux pas, radí Nina Provaan Smetanová, zakladatelka Muzea gastronomie a odbornice na etiketu.
„Než se rozšířila vidlička, často se říkalo: Proč ji používat, když nám Bůh dal prsty? Jedlo se třemi prsty většinou pravé ruky, Mohamed jen dvěma prsty. Namáčení rukou do mís bylo zapovězeno,“ vysvětluje Provaan Smetanová.
„Důležité bylo mytí rukou – před jídlem, v jeho průběhu i po něm, a to pod proudem vody ze džbánu nebo z nalévadla. To byl sud opatřený kohoutkem, jak vidíme v Komenského díle Orbis pictus. Umyté ruce se utíraly do ručníku. Už od starého Egypta také platí pravidlo: otři si ruce a pusu, než sáhneš na skleničku,“ upozorňuje odbornice.
V Evropě se dlouho jedlo jen lžící a nožem. Zavádění vidličky urychlila španělská móda širokých límců – okruží, přes které si lidé nedosáhli do pusy. „Za rozšíření vidličky vděčíme také anglickému králi Karlu I., který v roce 1633 řekl, že se sluší ji používat. Tento zvyk se hned začal přenášet do šlechtických sídel a postupně se stal pravidlem. Ale vždycky existovalo něco, s čím si příbor neporadí. Koneckonců – v polovině světa se stále jí rukama,“ dodává znalkyně etikety.
Co tedy můžete vzít v restauraci směle do ruky?
Chléb a chipsy
Chléb lámejte, případně krájejte a mažte. Neměl by se okusovat. Rukama jezte i chipsy s dipem a samozřejmě oříšky.
Křupavá slanina
Příborem byste ji rozlámali. Je to podobné jako chipsy.
Hranolky
Ale jenom tam, kde nedostanete příbor, zejména v podnicích s rychlým občerstvením.
Chlebíčky
V lepší restauraci vám přinesou malé sendviče jako jednohubky, které se dávají do pusy celé. Větší chlebíček byste měli držet na ubrousku a ukusovat. Když něco upadne, zůstane to na něm.
Sushi
Pokud neovládáte hůlky, je přípustné vzít sushi do rukou. Ale pozor, neodkusovat, ale jíst vždy v celku!
Neoloupané krevety
Jinak to ani nejde. Dobrou restauraci poznáte i podle toho, že jakmile nastoupí něco, co se jí rukama, automaticky vám přinesou finger bowl – nádobu, ve které si máčíte prsty.
Vařené slávky
Na stůl by měly přijít v misce s trochou vývaru, neměly by v něm plavat. Z misky se nabírají buď rukama, nebo lžící či kleštičkami na talíř. Vnitřek otevřené mušle můžete vybrat vidličkou anebo rukou, ale nejstylovější je použít jinou mušli jako kleštičky. Vyjedené mušle se odkládají na zvláštní talíř nebo misku a opět stylové je vrstvit jednu na druhou.
Kostičky sýra
Jestliže nejsou k dispozici párátka ani malá vidlička, lze vzít kostičky sýra do ruky. Totéž platí pro olivy.
Kukuřice
Jako jediná se může okusovat. Často bývá napíchnutá na špejli, aby se vám lépe držela.
Artyčoky
Když dostanete artyčok v celku, odlupujete lupínky rukama.
Chřest
Pokud je uvařený al dente, zvedněte ho pravou rukou a vidličkou v levé ruce se jistěte, aby nespadl. Tato tradice pochází z první republiky, kdy nebyly všechny nože nerezové, takže hrozilo, že budou s chřestem reagovat a brát mu chuť.
Ovoce
Měli byste ho dostat už rozkrájené, stejně jako meloun. Rukama se jedí také hrozny. Správně by měly být nastříhané.
A co kuře?
Doma si ho jezte, jak chcete, ale v restauraci, kde máte založen příbor, ho použijte i na kuře. Už staří Babyloňané sice brali do ruky kost, ale neokusovali ji – odlupovali kousky masa a ty vkládali do pusy. Za první republiky, třeba u prezidenta Masaryka, bylo zvykem, že kuřecí kost měla nahoře papírek. Za ten se uchopila a pak se mohlo maso obírat prsty, ale lepší bylo odlupovat ho vidličkou.
Podobně je to s další drůbeží, králíky nebo třeba s holoubaty. Pokud jste na návštěvě, počkejte, až začne jíst hostitel, a řiďte se jeho příkladem.
Původní článek byl publikován na Jídlo a radost, blogu, který vzniká v Ambiente.
