Část české populace už stavební spoření odepsala jako produkt, který přežívá jen ze setrvačnosti. Jenže letošní čísla finančních institucí zatím ukazují jinou realitu.
Za první tři čtvrtletí roku 2025 poskytly tuzemské stavební spořitelny úvěry v objemu téměř padesát miliard korun, meziročně o 36 procent víc. Počet poskytnutých půjček vzrostl na téměř 39 tisíc a průměrná výše se posunula z jednoho na 1,29 milionu korun.
„Jsou to vynikající čísla a jsme rádi za zájem klientů, kteří primárně čerpají tyto úvěry na energetické rekonstrukce a renovace. Vlastně to odráží zájem společnosti o snížení energetické náročnosti bydlení,“ komentuje výsledky Libor Vošický, předseda Asociace českých stavebních spořitelen.
Trend je podle něj rozprostřený napříč celým sektorem a nevychází z jednorázové poptávky. Roli hraje očekávání, že provozní náklady domácností neklesnou a že investice do stávajícího bydlení je pro mnoho lidí dostupnější než nákup nové nemovitosti.
Úvěry jsou často menšího rozsahu a nezajištěné nemovitostí. Tím doplňují prostor mezi hypotékami a běžnými spotřebitelskými půjčkami, což domácnostem umožňuje financovat úpravy bez nutnosti vázat se na dlouhodobý hypoteční úvěr.
Spořicí část stagnuje
Objemy úvěrů rostou rychle, ale spořicí smlouvy se nevyvíjejí stejným tempem. „Jakmile byla snížena státní podpora z dvou tisíc na jeden tisíc korun, zájem o stavební spoření za tu spořicí část spíše stagnuje,“ uvádí Vošický. Úvěrová aktivita je tak výrazně dynamičtější a stává se hlavním důvodem, proč klienti stavební spořitelny využívají.
Z investičního pohledu stavební spoření nedává příliš smysl vedle současné pestré nabídky jiných nástrojů. Roční podpora tisíc korun je zanedbatelná, šestiletá fixace prostředků omezuje flexibilitu a nutí držet peníze v produktu, který stěží překoná inflaci.
Ve srovnání s jinými možnostmi uložení peněz tak nejde o nástroj zhodnocování, ale spíš o disciplinovanou formu odkládání peněz pro ty, kteří nechtějí podstupovat riziko a nepotřebují mít své finanční prostředky stále k dispozici.
Garantované výnosy okolo čtyř a půl procenta ročně přesto drží konzervativní klientelu, která nehledá vyšší zhodnocení, ale jistotu.
Tato vrstva poptávky pomáhá udržet stabilitu smluv, i když sama o sobě není zdrojem růstu. Produkt se tak stále rozděluje na dvě základní funkce: spoření pro nízkorizikové střadatele a úvěrování renovací, které je dnes tahounem.
Dotační poradenství jako nový pilíř
Stavební spořitelny už nicméně nejsou jen poskytovatelem úvěrů. Za poslední rok a půl převzaly roli průvodce dotačními programy a staly se vstupním místem pro lidi, kteří chtějí renovovat dům a nechtějí se ztratit v administrativě.
„Za tu dobu se na nás obrátilo 35 tisíc klientů,“ potvrzuje Vošický. Školení zajišťuje Státní fond životního prostředí, který předává metodiku přímo pobočkám a interním týmům.
Poradenství nevzniklo jako marketing, ale jako reakce na poptávku u projektů, kde dotace tvoří podstatnou část financování. Energetické úpravy, fotovoltaika nebo výměna oken už nejsou jednorázové akce, které domácnosti řeší z úspor, ale systémové investice kombinující veřejné peníze a komerční úvěr.
Pro stavební spořitelny to znamená, že neprodávají jen peníze, ale i postup – co přesně dělat, kde žádat a jak si celou akci finančně poskládat.
Sektor počítá s tím, že tahle role bude pokračovat. Vošický říká, že lidé chtějí najít „nejen finance na rekonstrukce, ale zároveň jaké dotační tituly jsou k tomu vázané a co všechno potřebují, aby tu energetickou renovaci udělali“. Poradenství se tak stává součástí produktu, ne pouze jeho zanedbatelným doplňkem.
Družstevní bydlení jako budoucí směr?
Družstevní bydlení se objevuje jako jeden ze zamýšlených nástrojů dostupnějšího bydlení, ale realita je zatím skromná. „Úvěry na družstevní podíly sice existují, ale nemají se kde uplatnit, protože projekty nejsou připravené v potřebném rozsahu,“ vysvětluje Vošický.
Model podle něj dává ekonomicky smysl pro domácnosti, které nechtějí nebo nemohou vstoupit do vlastnického bydlení, ale klíč je na straně stavební produkce, nikoli bank. Dokud se nezvýší nabídka, zůstane družstevní model spíš tématem politických ambicí než masovým kanálem, jak dostat lidi do bydlení bez hypotéky.
Role stavebního spoření se tak mění, ale úplný odchod ze scény se nekoná. Češi podle expertů tradičně preferují bezpečné uložení peněz a jen omezeně vstupují do rizikovějších investic.
Když už míří mimo konzervativní produkty, často volí nemovitosti. Tato část populace nikam jen tak nezmizí a především ona pravděpodobně udrží stavební spoření na mapě finančních produktů i nadále.
