Když Bryan Roth, farmakolog ze Severokarolínské univerzity v Chapel Hill, přijde do práce, obvykle si nasadí 3D brýle, zasedne k počítači a zkoumá strukturní uspořádání nikdy neexistujících léků. Doufá v nalezení jedné molekuly, která by změnila svět.
Rothova laboratoř sídlí čtyři patra nad kampusem lemovaným stromy. Pracuje tu třicet lidí, kteří s pomocí robotů, ultra-large-scale výpočetní chemie či kryoelektronových mikroskopů objevili už miliony nových psychedelických sloučenin, jenž v mozku cílí na 5-HT2A receptor serotoninu – stejně jako to umí tryptaminy v magických houbičkách nebo v LSD.
Roth však nehledá další halucinogenní molekulu. „Těch už máme dost, další nepotřebujeme,“ vysvětluje. „Cílíme na sloučeniny, které jsou terapeutické, ne psychedelické.“
Díky grantu 27 milionů dolarů od federální Agentury ministerstva obrany pro pokročilé výzkumné projekty (DARPA) mohl Roth započít odyseu za lékem budoucnosti.
Lékem, který by byl v léčbě deprese a posttraumatické stresové poruchy (PTSD) podobně účinný, jako to klinické testy nasvědčují o psilocybinu či MDMA, kterou znáte spíše jako taneční drogu extázi nebo molly, zároveň však bez oné přidružené halucinogenní jízdy.
„Byl by to zázrak, revoluce,“ usmívá se Roth, „kdybychom měli lék, který si lupnete před spaním a probudíte se bez deprese. Znamenalo by to konec Prozacu.“
Prozac byl prvním masově předepisovaným antidepresivem. Léky skupiny SSRI nicméně zabírají pouze u třiceti procent pacientů. Mnohé společnosti proto věří, že budoucnost „štěstí“ nalezneme v psychedelických sloučeninách. | Foto Getty
Nový „velký“ lék na depresi, úzkosti či PTSD by před sebou měl nesmírné možnosti rozletu. Na světě se na depresi ročně předepíší léky za zhruba padesát miliard dolarů a v segmentu duševního zdraví se ročně průměrně utrží na prodejích kolem sto miliard dolarů.
Podle Světové zdravotnické organizace trpí depresí na světě 322 milionů lidí, přičemž zhruba sto milionů z nich rezistentní formou, kdy pacient zkoušel více druhů medikace při dosažení minimálního nebo žádného účinku.
Biotechnologičtí analytici odhadují, že pokud by americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) schválil psychedeliky asistovanou terapii využívající látky jako psilocybin či MDMA, mohlo by zacílení na pacienty s rezistentní depresí přinést ziskovost deset miliard dolarů. Nicméně ta skutečná příležitost dříme v nahrazení léků jako Prozac či Zoloft a jiných selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (SSRI).
Tania Gonsalves, analytička Canaccord Genuity Corp. pro oblast zdravotnictví, vnímá, jaký příslib představuje psychedeliky asistovaná terapie, ale nevěří, že vzhledem k účinkům na vědomí má potenciál stát se mainstreamovým léčebným postupem.
„Má-li se odvětví skutečně odlepit od země, je podle mě třeba, aby si člověk sám mohl pomoci doma,“ uvažuje Gonsalves. „Závisí-li přiblížení látek širší veřejnosti a jejich dostupnost na potlačení halucinogenních účinků, tou cestou je třeba jít.“
Z hlediska splynutí s mainstreamem je psychedelická zkušenost překážkou z různých důvodů: mnoho lidí má z tripu strach a například lidé, kteří mají v rodinné anamnéze psychotické poruchy či schizofrenii, by se měli psychotropním látkám obecně vyhýbat. Rovněž u osob, které berou antidepresiva skupiny SSRI, hrozí při požití psychedelik nebezpečné interakce.
Proto také DARPA podporuje Rothovo hledání nové zázračné molekuly. Tristan McClure-Begley, vedoucí agenturního programu Focused Pharma financujícího Rothův výzkum, k tomu dodává, že včera bylo pozdě.
„Akutní zhoršení psychického stavu je nejčastějším důvodem k evakuaci vojáků z misí,“ říká McClure-Begley. „Statistika také ukazuje, že krize duševního zdraví mezi veterány dosahuje téměř epidemických rozměrů.“ Každodenně podle něj spáchá sebevraždu průměrně dvaadvacet vojenských vysloužilců.
Dodává, že nemá žádné pochyby o možnostech, které skýtá terapie asistovaná psychedeliky. Už jen proto, že data ze soukromě financovaných klinických testů dokazují, že při léčbě depresí, úzkostí či PTSD je terapie za použití psilocybinu nebo MDMA účinnější než placebo. Což je první laťka, kterou musí každý nový lék překonat.
„Tohle jsou vše fenomenologické důkazy, že tu o něco skutečně jde,“ dodává. Psychedelickou zkušenost ale vnímá jako neblahý vedlejší účinek, který terapii komplikuje, neúměrně zvyšuje její časovou náročnost a pro řadu lidí ji činí zcela nedostupnou. „Ne u každého člověka je takovýto typ terapie žádoucí,“ vysvětluje.
Není čas čekat. Jde to i s tripem
Hon za nepsychedelickou, ale psychedeliky inspirovanou látkou, jde však zcela proti proudu výzkumné renesance, která už začala.
Slibné studie Univerzity Johnse Hopkinse, Newyorské univerzity, Královské univerzity v Londýně a dalších institucí již prokázaly terapeutický potenciál psychedelik jako psilocybin a MDMA při léčbě mnohých potíží. Mezi nimi jsou deprese, úzkost z konce života, posttraumatická stresová porucha, obsedantně kompulzivní porucha či závislost na kouření nebo alkoholu.
Mnoho společnosti proto teď pohání vidina toho, že získají pro terapeutické použití psychedelik povolení amerického úřadu pro kontrolu léčiv a vyrýžují na něm miliardy dolarů.
Článek je rozdělený na dvě části, pokud si chcete přečíst jeho zbytek, klikněte na následující tlačítko.
