Mark Zuckerberg oznámil, že s blížící se výměnou v Bílém domě mění jeho Meta pravidla pro ověřování faktů a další vnitřní předpisy na Facebooku. Čas ale spíš nastal k tomu, abychom my všichni změnili pravidla pro něj i další obří sociální sítě.
V českém byznysu platí za originál a toho se Václav Dejčmar držel i nyní, když na svém účtu na Facebooku navrhl, co by se nejen s touto obří sociální sítí mohlo dít dál. Právě v narážce na to, jak Zuckerberg mění své interní předpisy.
„Základní pravidlo regulace (spojené s ohromnými pokutami) by mělo být, že každý socnet nad jeden milion uživatelů má právní povinnost ověřit identitu každého účtu a ztotožnit jeho majitele na úrovni UBO (fyzická osoba). Plus výrazně označovat AI/bot účty. So easy. V bance si také nemůžete založit anonymní účet nebo účet na falešné jméno. O tohle primárně jde, všechno ostatní je méně podstatné,“ píše Dejčmar.
Jeho argumentace je následující. „Už jsme na Západě nějak zjistili, že to nejde, že vliv anonymních peněz umí snadno ohrozit celý systém. U velkých socnetů je to stejné. Jen lobby Valley guys je zatím příliš velká a schopnost politiků chápat priority a opravdový společenský zájem mizerná,“ dodává český investor a filantrop.
Už loni vzbudil rozruch postup Austrálie, která chce velké hráče – Facebook, TikTok, Instagram, X či Snapchat – omezit tím, že je budou moci používat pouze lidé od šestnácti let výše.
Podle průzkumu australského YouGov to podporuje 77 procent obyvatel země, a dokonce 87 procent je pro „výrazně tvrdší postihy“ pro tyto společnosti, pokud se nebudou řídit australskými zákony.
Nadměrné užívání sociálních sítí teenagery není, kulantně řečeno, zrovna nejvhodnější pro jejich rozvoj. Mimo jiné právě kvůli tomu, že už je těžké rozlišit, kdy něco píše skutečný člověk, kdy falešný účet a kdy AI bot, natož aby za to druhé dvě kategorie nesly reálné následky.
Anonymní účty potenciálně ohrožují společnost, ohledně tématu ostatně pro Forbes už v létě 2023 promluvil miliardář Daniel Křetínský.
„Přestala existovat veřejná debata, protože ji není jak vést, ten počet hlasů je přílišný. A většina z nich nenese žádnou odpovědnost,“ řekl mimo jiné druhý nejbohatší Čech.
Proti obojímu, tedy jak regulaci věkové, tak proti návrhům typu toho Dejčmarova ohledně omezování anonymních a falešných účtů, vyskakuje nejčastější protiargument. Že jde o omezování svobody projevu.
Foto Profimedia
Mark Zuckerberg (vpravo) s nastupujícím americkým prezidentem Donaldem Trumpem
To je patrně největší vítězství Marka Zuckerberga, Elona Muska a dalších: část společnosti přesvědčili, že naše svoboda závisí do jisté míry na možnosti vyjadřovat se na jejich komerčních platformách. Neexistuje přitom žádné právo či nárok být na Facebooku a na TikToku, plácat na síti X nebo sdílet videa na Instagramu.
Jde v mnoha směrech o pozoruhodné výtvory technologického světa 21. století a podnikavým lidem mohou posloužit jako prostor pro vlastní byznys.
Ale totéž lze říci třeba o podcastových platformách, které proměnily svět médií a umožnily novým projektům fungovat nezávisle a lépe než dosud, aniž bychom souběžně řešili jejich potenciál pro společenský rozvrat.
Titáni ze Silicon Valley nebo z Číny totiž dorostli do monopolů. Situace připomíná to, co v Česku dlouhodobě není schopen řešit Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (funkční asi jako Muskův smysl pro sebereflexi), tedy že trh je zkřivený ve prospěch několika hráčů.
Ostatně jsou to právě média, která už poznala, co v sobě Meta potenciálně skrývá. Vydavatelské domy se staly závislými na propagaci svých textů na Facebooku a v momentu, kdy Zuckerberg pod tlakem překopal pravidla v jejich neprospěch, poklesla čtenost hromadně tak, až to vypadalo, že půlka redakcí usnula nad klávesnicemi.
Je jistě chybou všech médií, že se do tohoto bludného kruhu nechala chytit. Svého druhu omluvou/výmluvou může být, že se něco analogického děje i ve světě reálném.
Připomíná to například situaci tuzemských výrobců potravin, kteří vsadí na zásadní odbyt v supermarketech, neboť tam nakupuje nejvíc lidí, řetězce pak díky své síle konstantně tlačí na cenu, s tím se pojí ředění kvality a výsledek dennodenně jíme. Závislost je tak velká, že z ní téměř není cesty ven.
U sociálních sítí totéž hrozí těm, kdo je používají pro byznysové účely. U jednotlivců je situace o dost snazší, autor textu může potvrdit, že pokud zrovna Facebook přestanete aktivně používat, promění se váš feed v absurdní nudu, neboť algoritmy jsou najednou ztracené jako hipster v nočním lese bez mobilního signálu.
Zároveň je věcí každého, jak svůj čas tráví. A bránit dospělým (a reálným, nikoli anonymním) lidem v užívání sociálních sítí, pokud dodržují jejich pravidla, a hlavně zákony, by bylo právě oním omezením svobody, se kterým operují kritici.
Opět tu ostatně máme analogie. Kouření objektivně škodí zdraví, není tudíž vhodné prodávat cigarety nezletilým, segment se patří výrazněji zdanit jakožto kompenzaci jeho nákladů pro zdravotnický systém a paralelně edukovat; nechť si pak s vědomím následků každý kouří či nekouří dle libosti.
Máme rovněž kontrolu potravin, regulaci alkoholu či drog, na to vše dohlížejí státy a instituce. V tomto ohledu nepůsobí nijak apokalypticky vize, že bychom museli při vstupu na TikTok použít osobní identifikátor, k čemuž by v Česku šlo využít například zavedenou a vysoce funkční bankovní identitu.
Že regulací je obecně ažaž? Že by se musela se vším výše napsaným pojit zvýšená péče o osobní data, aby ID údaje nekončily u Mety? Rozhodně ano. A rozhodně by to nebyl ani rychlý, ani snadný proces.
Ale tak jako považujeme za normální chránit tržní principy (byť ÚOHS v Česku opakovaně selhává), měli bychom si chránit i to, čemu říkáme veřejný prostor nebo vznešeněji sociální koheze.
Pokud by někdo ředil víno metanolem, půjde do vězení. Pokud někdo ředí realitu anonymními útoky a urážkami, půjde si po zablokování založit nový účet.
Identifikovat všechny pisatele se jeví jako krok správným směrem. Kdo by to cítil jako zásah vůči své osobě, ten by v souladu s Dejčmarovým návrhem, aby se vše týkalo jen největších a nejmocnějších platforem, ostatně hned měl další alternativy k ruce. Určitě by nikdo netrpěl možností nebýt slyšen a viděn.
Jenže Muskovi a spol. se povedla i další věc: vnutit světu kromě důležitosti vlastních produktů rovněž černo-bílé, binární vnímání. Proto najdete i názory, že než mladým Australanům omezovat přístup věkem, je přece lepší sázet na edukaci v rodinách, ve školách.
Ale tohle není buď, anebo; zákaz, nebo osvěta. Klidně můžeme omezit Facebook a Instagram, pokud se na tom shodneme, a souběžně být daleko pečlivější v tom, jak svým potomkům vysvětlujeme, co jim mohou přinést a co sebrat. Tomu se říká osobní zodpovědnost.
Jako jedinci můžeme vylepšit své okolí, nikoli však změnit status quo, na to jsou Meta a spol. příliš velké a silné. Václav Dejčmar má pravdu, nejde o prioritu vlád, a už vůbec ne té české, jejíž premiér halucinuje o německých platech a jiskří vizemi jako ebonitová tyč, jen se nic z toho jaksi nedostavuje.
V Austrálii vyšlo téma také z poptávky obyvatel a my můžeme chtít totéž. S vědomím, že víc svobody lze v tomto případě získat, nikoli ztratit.
