Provozovat se z nich dá gastro, knihovny či zubní ordinace. Čeští podnikatelé najíždějí na zahraniční trend podnikání z dodávek, a i když díky nim někteří zvládnou vydělávat i desetkrát více než v kamenné pobočce, řada si je nechává jen jako rozšíření hlavní činnosti. Ne vždy to ale vyjde – ať už kvůli zákazníkům, nebo úřadům.
Fascinující příběhy přicházející z ciziny přitom k založení takové živnosti lákají. Například pojízdná holičství Trim-It, která se proslavila, když s covidovým lockdownem dosáhla třísetprocentního nárůstu objednávek a v roce 2021 vybrala 1,1 milionu dolarů, tedy 22 milionů korun.
Od roku 1994 zase americká společnost Wag’n Tails díky neustálému zájmu vybudovala již více než šest tisíc dodávek upravených tak, aby v nich mohli podnikatelé provozovat salony pro psy.
Klasicky oblíbené je pak v zahraničí, ale i v Česku provozovat z dodávek občerstvení. Kromě klasických foodtrucků se v zemi rozšířily i pojízdné kavárny – a jednu takovou má například kladenská společnost Moris’s Café.
„Jednalo se o takový rodinný nápad, kde se potkalo několik věcí – společné podnikání se sestrou a našimi partnery, láska ke kávě, vztah k autům a hlavně možnost si je opravit a upravit vlastními silami v rodinném autoservisu,“ vysvětluje Štěpán Trojan z Moris’s Café.
Čtveřice podnikatelů přitom provozuje kromě kavárny na kolech i kamennou pobočku v největším městě Středočeského kraje, a ta se při porovnání čísel své mobilní sestře nevyrovná.
„Jako výhodu dodávky beru to, že lze udělat za jeden den stejnou tržbu, jakou děláme v kamenné kavárně celý týden,“ říká Trojan a podotýká, že i když se na cestách někdy dostanou pouze na polovinu denní tržby, jindy zvládnou i desetinásobek.
Určitou nevýhodou paradoxně je, že k jejímu provozu potřebují kromě klasických kavárenských věcí – dvou ledniček, kuchyňské linky či kávovaru a zásob – také samotné auto. To je podle podnikatele sice nádhernou, ale zároveň nejproblematičtější částí.
Foto Moris's Café / Facebook (https://www.facebook.com/photo.php?fbid=262427695891436&set=pb.100063726215035.-2207520000&type=3)
„Je to takový živý organismus, který občas jede, občas ne. Každá cesta na akci je s otazníkem, ale když to vše klapne, je to o to lepší,“ popisuje Trojan.
Nejvíce se s dodávkou Ford Transit MK1 z roku 1972 v kempovací verzi těší na nápory zákazníků na kulinářských jarmarcích či kulturních akcích. Rozšiřovat vozový park však zatím neplánují. „Nyní kompletně renovujeme naši současnou dodávku, potřebovala to,“ poznamenává podnikatel.
A podobnou kavárnu má již sedmnáct let také Ondřej Abrahámek z Coffeemakers. „V té době jsem pracoval jako barman ve známém pražském baru, a protože jsme měli s majitelem dohodu, že mimo bar nesmíme pracovat s alkoholem a já chtěl začít podnikat, tak jsem si vymyslel tento projekt,“ vypráví podnikatel.
Přednost dnes dává hlavně farmářským trhům, firemním akcím, narozeninám a svatbám, klidně i na vesnicích. „Tam jsou většinou rádi, že někdo s kávou přijede. Velké festivaly nejezdím, protože je na nich velmi drahý pronájem a nejistý výdělek,“ tvrdí Abrahámek.
K provozování služeb z vozidel se však rozhodují i ti, pro které není výdělek na prvním místě. Například Městská knihovna v Praze má bibliobusy, jež přivážejí literaturu k těm, kteří by jinak měli problém se do knihovny dostat.
Bibliobus přitom může být přímo autobusem nebo jako v případě pražského Oskara také upravenou dodávkou. Velký knihovnický autobus pak má jak hlavní město, tak Plzeň.
Foto se svolením Moravskoslezská nemocnice Krnov / Jiří Krušina
Za účelem prevence se rozhodl Moravskoslezský kraj a Krnovská nemocnice zřídit „dentobus“ – dodávku, ve které od loňska vyšetřuje dětské zuby tým zkušených odborníků.
„V tuzemsku jde o novinku, ale tento koncept se už dříve osvědčil v Polsku,“ prozrazuje František Kuba, mluvčí nemocnice v Krnově.
„V Moravskoslezském kraji schází zubař odhadem 150 tisícům obyvatel. Obraceli se na nás také rodiče, že jejich děti nemají zubaře. Proto jsme se rozhodli ve spolupráci s krajem ověřit prostřednictvím dentobusu, jaká je reálná situace v regionu. To je vlastně mobilní ambulance se stomatologickým křeslem, která navštěvuje školy,“ dodává ředitel nemocnice Ladislav Václavec.
Dentobus už zavítal do deseti škol a tamní obří zájem jeho strůjce překvapil. Letos proto hodlají v tomto projektu ve spolupráci s vedením kraje pokračovat.
Vedle gastra či stříhání vlasů však přicházejí provozovatelé dodávek také s netradičnějšími a méně známými pojízdnými službami.
Kupříkladu dodavatel hydrauliky Hansa-Flex provozuje deset mobilních servisů, které na českém trhu fungují spíš jako služba na plánované úkony. Těmi jsou například opravy stavební mechanizace, lesnické techniky, hydrauliky nákladních vozidel či stacionární hydrauliky v průmyslových podnicích.
Foto Hansa-Flex (https://www.hansaflex.cz/uploads/SuperSizerTmp/gallery/112/2012_07_JA_HydraulikSofortservice_0119.-w1200-h800-p0-q85-F—–S1-c1.jpg?1747062275)
Na rozdíl od ciziny se v tuzemsku podle jednatelky společnosti Terezy Štampachové snaží stavební firmy zaměstnávat člověka, který vyjede s poškozenou hydraulickou hadicí, přijede na pobočku a doveze novou hadici na stavbu, kde si ji sami zaměstnanci namontují.
„To je samozřejmě z pohledu nákladů nesmysl, ale to v Česku nikomu nevysvětlíte. V Německu počítají i náklady na toho zaměstnance, a proto vědí, že tohle se nevyplatí,“ vysvětluje Štampachová.
Jejich servis proto spíš funguje tak, že jedou obhlédnout požadavek zákazníka, nacení ho, a pokud si službu objedná, pak teprve plánují termín realizace. Každá dodávka je přitom vybavena tak, aby technik dokázal na místě vyrobit novou hydraulickou hadici i ji namontovat. Zároveň vyřeší také filtraci oleje a případně zvládne rovněž montáže ohýbaných trubek.
Rozhodně se však nejedná o stěžejní byznys společnosti. „Každé vozidlo má zhruba pět až deset stálých zákazníků, což není velký počet. Stále výrazně převažuje prodej z provozoven,“ přibližuje Štampachová.
Kromě společnosti Hansa-Flex v Česku existují i další servisy v dodávkách, které jsou schopny na místě opravit například pneumatiky či sklo u auta. Společnost Kolofix zase provozuje dodávku, která zahrnuje kromě příslušenství pro servis kol i mycí box či kompresor a dle domluvy i náhradní díly.
Ročně ji však využijí pouze ve zhruba desítce případů, i když poptávek dostávají víc. Přestože prý žádaná je, většinou lidé chtějí vyřídit pouze drobné opravy, což pro společnost není rentabilní.
V rámci služby tak buď s dodávkou přijedou na dané místo, kolo vyzvednou, opraví a přivezou zpět, nebo jde o prémiovou službu, kdy provedou servis doma či pro firmy i jejich zaměstnance.
Foto Hansa-Flex (https://www.hansaflex.cz/uploads/SuperSizerTmp/gallery/112/2009_08_JA_FLEXXPRESS_31612.-w1200-h800-p0-q85-F—–S1-c1.jpg?1747062277)
Do poskytování služeb v dodávce se mimo jiné pustil též CETIN, největší poskytovatel telekomunikační infrastruktury v zemi. Za účelem řešení nestandardních situací vystavěli podle vlastního designu mobilní taktickou základnovou stanici v dodávce.
„Osvědčila se nám jak při pokrývání eventů, tak například při povodních na podzim roku 2024, kdy jsme ji úspěšně nasadili na Ostravsku v oblastech, které se vlivem zaplavení potýkaly s výpadky elektrického proudu,“ říká za CETIN jeho mluvčí Ctibor Jappel.
K obsluze stačí pouze dva technici, kteří na místo dorazí přímo vozidlem. Do hodiny jsou pak schopni uvést technologii do provozu, přičemž se vysune teleskopický stožár do výšky až dvanácti metrů, na kterém je umístěna technologie pro vysílání 5G signálu.
Foto se svolením CETIN
V tom přitom dodávka konkuruje dosavadním mobilním stanicím dopravovaným například v kontejnerech, kterých má CETIN přes sedmdesát. Auto se stanicí má sice jen jedno, staví však další.
Zprovoznění nedodávkových základen totiž obvykle trvá až čtyři hodiny, vyžadují nasazení více techniků a několika vozidel včetně přívěsu s dieselagregátem a automobilu se závažím. V tom je stanice na kolečkách podstatně lepší.
Jenže ne pokaždé mají pojízdné služby takový úspěch nebo možnost vůbec fungovat. Například společnost OptikDoDomu rozjela první tuzemskou mobilní vyšetřovnu zraku, v rámci které byla díky vybavené dodávce schopna provést screening očí přímo před bydlištěm zákazníka.
„Tuto službu již neprovozujeme, měření zraku probíhá pouze na všech našich kamenných prodejnách,“ podotýká dnes společnost. Za rozhodnutím podle ní mělo stát ministerstvo zdravotnictví, které nakonec firmě OptikDoDomu neudělilo povolení k poskytování takových úkonů.
„Investovali jsme statisíce do vybavení, právníků a dokumentace. Objížděli jsme kraje, žádali o povolení a někde nám to dovolili, jinde zakázali, přestože jsme všude předložili identické dokumenty,“ reagovala tehdy společnost.
Foto OptikDoDomu (https://optikdodomu.cz/ocni-optik-radi/432-mobilni-vysetrovna-inovace-v-mereni-zraku/)
Se službou v dodávce skončila i Sylwia Szymura, která téměř dva roky provozovala mobilní psí salon v Polsku. Jenže na české straně hranic podle ní lidé nebyli ochotni za tyto služby platit.
„Bohužel se mi tento koncept v Česku neosvědčil a po několika měsících jsem automobil prodala,“ vysvětluje podnikatelka, která se dnes o psy stará z kamenné pobočky v Ostravě.
Loni se také řešily mobilní pošty, které měly nahradit část rušených poboček státního podniku. Takové dodávky jsou schopné poskytovat stejné služby jako kamenná pošta, jsou však schopny obsloužit více měst během jednoho dne.
Jenže odpor některých obyvatel proti zavírání kamenných poboček byl tak velký, že server Aktuálně.cz například odhalil, že v jedné obci pošta ani nedostala povolení s dodávkou zaparkovat.
Automobilové pošty přitom na domácím území už jednou byly – od roku 1958 na necelé čtyři dekády projížděly takové autobusy vesnice, primárně za účelem dodávání denního tisku do co nejvíce koutů tehdejšího Československa.
A úspěchy vždy netrvají ani v zahraničí. Na začátku zmíněná společnost Trim-It ani přes zájem investorů nepřežila a od konce roku 2022 nestříhá, nedůvěrou ke službám v dodávkách to ale nebylo – její místo na britském trhu totiž rychle obsadily desítky jiných pojízdných podnikatelů.
