V jádru seznamovací aplikace Tinder funguje jedna zajímavá rovnice: absolutní většina ženských uživatelek se tu zajímá o absolutní menšinu mužských uživatelů. V konkrétních cifrách to vypadá takhle: 78 procent atraktivnějších žen se tu rve o dvacet procent nejatraktivnějších mužů, zatímco zbylých osmdesát procent méně atraktivních mužů dostane šanci jen u 22 procent žen.
Jde o přirozený důsledek toho, co se stane, když ze značné části sexuálního tržiště odstraníte všechny ostatní proměnné a přenesete ji do digitálního světa, kde o kontaktu rozhoduje ryzí vizualita.
Tinder dal světu něco dosud neslýchaného: umožnil nekonečnému množství žen přijmout nebo odmítnout partnera z nekonečného výběru mužů na základě několika fotografií a naopak. Fotografií, které vypovídají o socioekonomickém statusu muže (který na Tinderu více zajímá ženy) nebo atraktivitě ženy (která je tu primární ukazatel zase pro muže).
Výslednicí toho jsou výše zmíněná čísla vypovídající o tom, jak vypadá přirozený výběr ořezaný o reálný kontext a přenesený do online světa. Na Tinderu je každý, ale Tinder není pro každého.
Tinder slaví v těchto dnech deset let své existence a půda, kde byl před dekádou počat, vypovídá něco o tom, jaká je jeho přirozená nátura. Tinder totiž nevznikl v nějakém romantickém lesoparku, v němž do zurčení potůčků cvrlikají zamilovaní ptáčci. Tinder vznikl na hackathonu, technocentrickém svátku elitních programátorů, který v roce 2012 pořádal startupový inkubátor Hatch Labs ve West Hollywoodu.
A právě tam zabodoval se svou apkou Tinder tehdy šestadvacetiletý potomek íránských migrantů Sean Rad.
Ironií osudu je, že muž, který posunul globální seznamování do kyberpunkového věku a akceleroval instantní a nezávazné randění po celé planetě, pochází z poměrů naopak hluboce tradičních – Sean Rad vyrostl v pevně provázané persko-židovské komunitě a jen jeho nejbližší příbuzenstvo sestává z dvanácti strýců a dvaačtyřiceti bratranců a sestřenic.
Jeho apka ale přišla ve správnou chvíli do správně nastaveného světa a už dva roky po slavném hackathonu registrovala jednu miliardu „swajpnutí“ denně – tedy pohybů prstu po displeji telefonu, kterým uživatelé své protějšky shledávají buďto atraktivními, nebo nikoli.
O další rok později, v roce 2015, už byl Tinder pátou nejvýdělečnější mobilní aplikací na trhu. Právě tehdy spustil placenou službu Tinder Plus, která uživatelům umožňuje sbalit klidně i někoho za oceánem. A v roce 2017 Tinder rozjel další placené výhody ve formě placeného členství Tinder Gold.
Z hlediska svého byznysmodelu se přesunul do první ligy a dostal do pozice apky, jejíž publikum je v porovnání s jinými aplikacemi třeba menší, ale generuje mnohem větší obrat: ten totiž neplyne z reklam a nárazových členství, ale z velice stabilní předplatitelské základny.
Což vypovídá něco o tom, jak je to seznamování úspěšné a trvalé. Protože kdyby bylo, tak vám moc předplatitelů nezbude.
V roce 2020 měl Tinder 6,2 milionu předplatitelů a 75 milionů aktivních uživatelů za měsíc. Tržní kapitalizace společnosti Match Group, která Tinder vlastní, byla na konci loňského roku vyčíslena na 44,59 milionu dolarů. A je to právě konec loňského roku, kdy aktuální CEO společnosti Renate Nyborg oznámila, že seznamovací apka je připravena na nový krok směrem do budoucnosti.
Tím krokem bude vlastní metavesmír Tinderu, který se má jmenovat Tinderverse a půjde o sdílenou virtuální realitu po vzoru metaverza Facebooku. K dispozici by měla být také specifická měna s označením Tinder Coins, kterou budou uživatelé v rámci metavesmíru odměňováni za to, že jsou na sebe navzájem hodní, a budou si za ně moci pořizovat prémiové služby Tinderverza.
Není důvod pochybovat, že i když se ze seznamovací apky stane celý seznamovací virtuální vesmír, bude v jádru toho všeho fungovat úplně stejný přírodní výběr jako v aplikaci: absolutní většina žen usilující o absolutní menšinu mužů. Ale o to v konečném důsledku vůbec nejde. Bude to trojrozměrné a byznysmodel založený na touze najít toho pravého a jediného pošlape dál na jedničku.
