Ani ne jednu dekádu nemusí ve Švýcarsku zůstat v platnosti zákon, který v reakci na havárii jaderné elektrárny v japonské Fukušimě zakazoval výstavbu nových jaderných zdrojů. Důležitý krok k tomu v uplynulém týdnu udělal švýcarský parlament, jenž ji povoluje. O finálním osudu zákona rozhodne referendum.
Švýcarský parlament ve čtvrtek schválil kontroverzní vládní plán na výstavbu nových jaderných elektráren, čímž zrušil zákaz výstavby nových bloků schválený v roce 2018 a nastolil tím v této alpské zemi cestu k dalšímu referendu.
Švýcarský parlament tak podpořil vládní protinávrh lidové iniciativě Stop the Blackout, která v rámci posílení energetické bezpečnosti brojí za výstavbu nových zdrojů elektřiny v zemi. Iniciativa ovšem navrhuje zejména vyšší tempo výstavby obnovitelných zdrojů.
Během debat v parlamentu švýcarský ministr energetiky Albert Rösti řekl, že „zachování také jaderné varianty je nezbytné pro zajištění dlouhodobé energetické bezpečnosti země“.
Ta je totiž obzvláště v zimních měsících silně závislá na dodávkách elektřiny ze zahraničí, i když v celoročních statistikách vyrobí především díky vysoké letní produkci více elektřiny, než spotřebuje.
Švýcarsko je z pohledu rozlohy malým státem a to platí i pro jeho energetiku. Země ročně spotřebuje 58 terawatthodin elektřiny, což je o něco méně než Česko. Jaderné elektrárny drží v energetickém mixu Švýcarska třicetiprocentní podíl, hlavní silou tamní energetiky jsou ale obnovitelné zdroje.
Ovšem nejde ani tak o slunce ani vítr, který Švýcaři téměř nevyužívají. Pro zajímavost, Švýcaři mají ve větrné energetice velmi slabou pozici také v porovnání s Českem. V zemi jsou větrné elektrárny o celkovém výkonu sto megawattů, což v jejich energetickém mixu činí 0,2 procenta. V Česku je to z pohledu výkonu téměř čtyřikrát více.
Nejvíce z ranku obnovitelných zdrojů přispívají k výrobě elektřiny ve Švýcarsku tamní vodní elektrárny, jejichž turbíny roztáčejí divoké alpské řeky. Ty stojí až za více než polovinou z celkové výroby elektřiny v zemi.
Jenže vody v evropských řekách vlivem hydrogeologických změn ubývá, s ní se zmenšuje také síla řek a země je i dnes hlavně v zimě závislá na dovozu elektřiny z okolních států. Tato závislost se ukazuje jako slabina v případném válečném konfliktu, jakých jsme nyní svědky na Blízkém východě nebo na Ukrajině.
A spotřeba elektřiny ve Švýcarsku se má do roku 2050 zdvojnásobit, přičemž země do té doby musí splnit stanovený cíl být v tomto roce uhlíkově neutrální.
Švýcaři tak hledají nové vhodné zdroje a za daných podmínek jim jako jediné varianty vycházejí buď nové obnovitelné zdroje, nebo právě jaderná energie. U té však skřípají zuby především zelení politici a ideologové, kteří jádro nepovažují za bezemisní zdroj.
Foto: ramboldheiner; Pixabay.com
Předsedkyně švýcarských Zelených Lisa Mazzone v parlamentu uvedla, že hlasování „sabotuje rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů energie, ochranu klimatu a naši energetickou suverenitu“.
Švýcarská vláda ale dnes nevidí obnovitelné zdroje jako spolehlivou energetickou pojistku a má o nich pochyby i v příští dekádě.
Vládní projekt konkrétně tvrdí, že povolení výstavby nových jaderných elektráren by „vytvořilo pojistku pro dodávky elektřiny“ pro případ, že by obnovitelné zdroje energie nebyly dostatečné nebo pokud by neexistovala žádná jiná „klimaticky šetrná řešení, jež by zaručila výrobu elektřiny“.
Švýcarská jaderná otočka přichází po švédské či belgické, které proběhly už v uplynulém roce. K zákazu jádra Švýcary dovedla stejně jako v Německu havárie jaderné elektrárny v japonské Fukušimě v roce 2011. V reakci na ni začal od roku 2018 platit nový zákon zakazující výstavbu nových jaderných bloků v zemi. Ty staré mohou běžet, pokud budou bezpečné.
Švýcarsko nyní provozuje čtyři jaderné reaktory, dva z nich by ale měly být za šest let odstaveny.
První blok elektrárny Beznau byl uveden do provozu v roce 1969 a je nejstarším funkčním jaderným reaktorem v Evropě. Jeho provoz bude ukončen v roce 2033, zatímco druhý blok elektrárny Beznau, připojený k síti od roku 1971, má být podle původních plánů uzavřen o rok dříve. Uvažuje se však o prodloužení životnosti o dalších dvacet let.
Gösgen a Leibstadt zahájily provoz v letech 1979, respektive 1984, a mají tedy před sebou ještě desítky let své životnosti.
Švýcarská vláda ale už od roku 2024 usiluje o zrušení zákazu s odvoláním na rostoucí spotřebu elektřiny v zemi. Teď k tomu udělala první krok a míč poslala na stranu občanů. Aby zákon vstoupil v platnost, musejí ho posvětit v referendu, které už koalice vládnoucích stran začala připravovat.
Pro zahájení referenda v rámci švýcarského systému přímé demokracie je nutné do sta dnů od zveřejnění nového zákona shromáždit padesát tisíc platných podpisů, což by podle tamních politologů neměl být zásadní problém.
Švýcarsko je tak po Švédsku nebo Belgii posledním příkladem země, jež vzhledem k vývoji energetiky v Evropě změnila své rázné „ne“ jaderné energii na zatím opatrné „ano“. Teď už je jen otázkou, zda se podobného obratu nakonec dočkáme i v Německu.
