Je důležité se nevzdávat, protože nikdy nevíte, jak to všechno dopadne. Tahle věta může působit jako plytký motivační citát z levné motivační knihy. Když ji ale z úst vypustí šéf vinohradské popáleninové kliniky Robert Zajíček, najednou zní úplně jinak.
Ukrajinské drama, které děsí velkou část světa, odstartovalo letos 24. února. To víme všichni. Velká hrůza je ale složená ze spousty menších neštěstí. Jedno z takových se odehrálo ani ne o měsíc později v malé vesnici Čajkovyči poblíž západoukrajinského Lvova.
Adventní čas ale svádí k tomu, aby autor rovnou napsal, že mělo dobrý konec, za nímž stojí desítky lidí z Česka. Docent Robert Zajíček, přednosta Kliniky popáleninové medicíny pražské fakultní nemocnice na Vinohradech, je jedním z režisérů tohoto happy endu. Začalo to přitom nenápadně.
„Asi stejně jako spousta jiných jsem měl na začátku války pocit, že bych měl udělat něco konkrétního pro lidi, ne jen poslat pět nebo deset tisíc. Protože jestli někdo umí něco, co může pomoct, měl by se o to podělit,“ vysvětluje Zajíček.
Poměrně rychle tak tehdy sehnal kontakt na specialisty na popáleniny v nemocnicích ve Lvově a Užhorodě.
Jak pomoc vypadala?
Ve Lvově jsme se spojili s popáleninovým chirurgem Vasilijem Savčinem a během tří týdnů jsme společně s Červeným křížem a Medevacem zorganizovali transport, který zamířil přímo na popáleniny do Lvova.
Za asi dva miliony korun jim tam odešel materiál, který potřebujete, když zásadně vzroste počet popálených pacientů.
Foto Michael Tomeš
A to se dělo?
Obrovsky jim přibylo pacientů z řad vojáků. Jenže to pak znamená, že se lékařský tým popáleninových specialistů, který není nijak velký, nestačí starat o civilisty v takové míře, jako by to probíhalo za normální situace.
