Mají odpovědnost vůči akcionářům, zaměstnancům i zakladatelům. Přesto když někteří generální ředitelé vycítí blízký krach, než aby firmu zachraňovali, radši si z ní začnou odnášet co nejvíce peněz. Loni se na tohle přišlo v nejméně sedmi amerických společnostech a v minulosti na to doplatily i některé české.
Loď jde ke dnu a kapitán si při odchodu s sebou bere kormidlo. Tak by se daly popsat kroky některých amerických firem, které se v uplynulém roce potýkaly s finančními problémy, v čele s provozovatelem nemocnic Steward Health Care System.
O ochranu před bankrotem zažádala společnost v květnu 2024, přičemž v předchozím roce vyplatila vedoucím pracovníkům neuvěřitelné částky.
Generální ředitel společnosti Ralph de la Torre si tak přišel na roční mzdu ve výši 3,7 milionu dolarů a k tomu dostal bonus přesahující další milion dolarů. Výkonný viceprezident pak dostal bonus 1,25 milionu dolarů ke mzdě 823 tisíc dolarů ročně.
To by nebylo nijak překvapivé – mzdy vedoucích pracovníků jsou v podobných firmách obvykle vysoké. Zarážející je však fakt, že vysoké odměny šly na úkor pacientů, o které se měla společnost starat.
K tomu si už v roce 2016 odnesla ze společnosti osm set milionů dolarů investiční firma Cerberus Capital Management a zděšení zaměstnanců vyvolalo i zjištění, že si de la Torre koupil dvě jachty. Nemocnice se mezitím dostávaly do stále katastrofálnějšího stavu.
Podle výpovědí zaměstnanců jim například vedení mělo po rozbití pěti z šesti výtahů v nemocnici dát místo jejich opravy saně, aby na nich táhli nechodící pacienty po schodech.
Zdravotní sestra z jiné nemocnice pak hovořila o rozpadající se střeše budovy a kbelících, které používali k zachytávání deště. Podle nedávné kontroly navíc v této nemocnici chybělo 48 základních zdravotnických potřeb.
Aby se mohli o pacienty postarat, museli zaměstnanci léky a zdravotnický materiál často nakupovat sami. Dětské sestry se pak měly složit i na specializované boxy na předávání těl mrtvých novorozenců rodičům – Steward přitom počítal s tím, že jim je dá v obyčejných kartonových krabicích.
Šéfa společnosti, pyšnícího se přezdívkou „král kanibalů“, a další členy vedení pak při slyšení v americkém Senátu nazval jeden z politiků „zdravotnickými teroristy“.
To jim však zřejmě nevadilo, protože koncem ledna letošního roku začali vyhrožovat novým majitelům svých bývalých nemocnic, že pokud od nich nebudou dostávat každý měsíc další miliony dolarů, nenechají jim záznamy o pacientech a IT služby.
O ochranu před bankrotem požádal letos v lednu i další provozovatel nemocnic, Prospect Medical Holdings. Šéf podniku Sam Lee si za své vedení firmy vysloužil na devadesát milionů dolarů a investoři dostali dividendy za dalších asi 25 milionů dolarů, i když si na to společnost musela půjčovat.
Poté však Prospect oznámil, že má dluhy ve výši čtyř set milionů dolarů a společnost je nutné restrukturalizovat.
Podobná situace nastala i ve firmě NeueHealth, která za poslední kvartál vykázala ztrátu čtyřicet milionů dolarů. Obavy z bankrotu už vedení projevovalo v roce 2023, kdy podle nich společnost potřebovala vydělat tři sta milionů dolarů, aby přežila.
Ani to jí však nezabránilo vyplatit svému generálnímu řediteli bonus ve výši necelých dvou milionů dolarů. Rok předtím sice dostal bonus o tři sta tisíc dolarů menší, celý manažerský tým si ale rozdělil bonusy ve výši přes čtyři miliony dolarů. Společnost je přitom ve ztrátě již několik let.
A do čtveřice zdravotnických firem se přidal i řetězec lékáren Rite Aid. Ten sužovaly soudní spory, vysoké zadlužení i ztrátovost řady prodejen, přesto se rozhodl nového ředitele dobře zaplatit.
V den podání návrhu na konkurz do čela firmy nastoupil Jeffrey Stein, který i přes negativní reakce věřitelů začal pobírat tři sta tisíc dolarů měsíčně za poradenství. K tomu mu společnost slíbila odměnu ve výši dvaceti milionů dolarů za to, že ji ze situace dostane.
Foto Wikimedia / Eric Salard
American Airlines
V dubnu minulého roku přišla společnost American Airlines s finančními výsledky, které mnohé zarazily. Šéf aerolinek Robert Isom vydělal za rok více než 31 milionů dolarů a ostatní členové vedení dalších 38 milionů dolarů.
Tolik k hlášce Isoma, který rok předtím vyzval zaměstnance, aby neutráceli ani „o dolar více, než je nutné“. Podle specializovaného webu View from the wing pak při představování výsledků za druhý kvartál minulého roku řekl, že žádná jiná letecká společnost nezachází s penězi tak efektivně jako ta jeho.
Ke svému vysokému ohodnocení uvedl, že odpovídá tomu, jak jsou oceňováni šéfové jiných leteckých firem. Problémem však je, že American Airlines se jejich výsledkům nevyrovná a soudě podle výhledu zisku za první čtvrtletí se od nich dále odvrací.
Kromě toho společnost v uplynulém roce utrpěla ztrátu příjmů ve výši zhruba jeden a půl miliardy dolarů kvůli neúspěšnému plánu na podporu přímých rezervací u letecké společnosti namísto cestovních kanceláří a webů třetích stran. Akcie firmy poškodila také nedávná havárie jejího letadla s vrtulníkem, při níž zahynulo 67 lidí.
Že si bývalý generální ředitel Tim Baxter odnesl bonusy ve výši jednoho milionu dolarů, „zapomněl“ oznámit módní řetězec Express, který v dubnu vyhlásil bankrot. Podle americké agentury SEC měla společnost podhodnocovat odměny pro svého ředitele o 94 procent.
Zatímco se tak společnost přibližovala bankrotu, Baxter si například soukromě létal firemním letadlem. Investorům to však neřekl a firma se ho sedm měsíců před bankrotem zbavila.
Postupně zavírá pobočky i diskontní řetězec BigLots, jehož členové představenstva loni schválili „retenční bonusy“ pro vedení firmy ve výši 5,2 milionu dolarů.
Aby i přes problémy zůstal, dostal CEO Bruce Thorn největší z nich – 3,15 milionu dolarů. A to navzdory tomu, že je v čele společnosti od roku 2018 a pod jeho vedením se firma dostala do finančních problémů.
Dělat to přitom jde i jinak – na jeden dolar ročně si snížili mzdu Henrik Fisker, šéf výrobce elektroaut Fisker a jeho manželka Geeta Gupta-Fisker zastávající pozici provozní ředitelky.
Kromě toho se Henrik Fisker rozhodl prodat svůj luxusní dům v Los Angeles za 35 milionů dolarů, přestože to společnost, která loni v červnu vyhlásila bankrot, nakonec nezachránilo.
Foto se souhlasem Sazka
Loterijní společnost Sazka
Brát co nejvíce peněz z krachujících firem však není nový fenomén a v minulosti už se s ním potkaly i některé české firmy.
Loterijní společnost Sazka to zažila v roce 2011, kdy se dostala do insolvence a následně do konkurzu. Její tehdejší ředitel Aleš Hušák pobíral podle smlouvy z roku 2007 nejen základní mzdu ve výši 930 tisíc korun měsíčně, ale k tomu dostával i třináctou a čtrnáctou mzdu.
Pro porovnání – v roce, kdy smlouvu podepsal, byla průměrná hrubá mzda v Česku skoro 43krát nižší. Prezident Václav Klaus, v té době státem nejlépe placený politik, pak bral necelých 205 tisíc korun.
Jenže necelý milion korun měsíčně jsou jen čísla na papíře a nezahrnují bonusy i proplacené odměny. S těmi si měl Hušák podle dnešní České unie sportu za rok 2010 vydělat přes padesát a půl milionu korun a celkem pak měl Sazku podle odhadů stát čtvrt miliardy korun za čtyři roky.
Unie na něj podala žaloby za poškození dobrého jména a požadovala po něm i náhradu škody za údajné zavinění krachu Sazky. Soudní spory v roce 2018 ukončila mimosoudní dohoda.
O rok později si jedenáct manažerů těžební společnosti OKD vydělalo na odměnách 94 milionů korun, zatímco jejich podnik skončil v téměř miliardové ztrátě.
To už bylo ve chvíli, kdy OKD vlastnil státní podnik Prisko. Společnost, která se s finančními problémy potýká více než dekádu, ukončí těžbu uhlí na začátku roku 2026.