Solární elektrárny a další nízkoemisní zdroje energie dostávají další pobídku. Jejich majitelé budou moci čerpat stovky miliard korun z nových dotačních programů. Vyplatí se firmám po těchto financích sáhnout?
Nejštědřejší by měl být Modernizační fond, do něhož tečou peníze z emisních povolenek, k dispozici bude mít nejméně 150 miliard korun. Dalším zdrojem je Fond spravedlivé transformace, určený na pomoc uhelným regionům, které čeká útlum těžby.
Získat podporu bude možné i v rámci projektu Národní fond obnovy, který pomáhá hojit ztráty způsobené covidovou krizí. Z rozpočtu stejně zaměřeného celoevropského fondu by pak měla Česká republika získat přes sedm miliard eur. A konečně, peníze budou k dispozici i v evropském Inovačním fondu.
Majitel Carnounion Holding a 55. nejbohatší Čech podle žebříčku Forbesu Petr Paukner však o tyto peníze zájem nemá a fotovoltaickou elektrárnu na Moravě, v níž měl majoritní podíl, dokonce na konci minulého roku prodal. Jak říká, byl to dobrý obchod, vydělal devět procent z investovaných peněz za každý rok, kdy elektrárnu držel.
A ještě více si oddechl, když slyšel o chystaných vyšších daních ze solární energie. Problém je podle něj totiž v Česku v tom, že se státu nedá věřit. Na začátku jsou nastavené určité podmínky, které se pak v průběhu času mění, takže podnikatel neví, do čeho vlastně jde.
Z tohoto důvodu o dotace nežádá a do státní kasy jen platí daně. A to přesto, že do solární energie znovu nedávno investoval zhruba tři miliony eur. Ale v Itálii, kde se dá, jak sám říká, nastaveným podmínkám věřit.
Na nestabilitu zdejšího prostředí poukazuje i majitel společnosti Solek Zdeněk Sobotka, který provozuje solární elektrárny v zahraničí, především v Chile.
„Vítáme veškerou podporu solární energetiky a obnovitelných zdrojů energie, kterou si každá země vybere. Obecně si myslíme, že nejlepší cestou je vytváření dlouhodobě udržitelného konkurenčního prostředí, které zelenou energetiku podporuje,“ míní a dodává, že často uváděným příkladem je systém stabilizovaných cen právě v Chile, kde podniká.
„Vhodným řešením pro Česko by mohly být například aukce, kde každý musí předložit otevřenou nabídku,“ uvažuje. Aktuální dotační pobídky ho však prý rozhodně k návratu na český trh nemotivují.
Záporně nad novými dotacemi kroutí hlavou i Pavel Váňa, výkonný ředitel skupiny Energo-Pro, která patří 23. nejbohatšímu Čechovi Jaromíru Tesařovi. Ani jeho firma neuvažuje, že by o ně žádala. Důvod je jednoduchý, podmínky jsou podle něj nastavené tak, že na ně společnost nedosáhne.
Hlavní ekonom BH Securities Štěpán Křeček si pak myslí, že energetická politika Česka obecně není ideální. Současný energetický mix je podle něj neslučitelný se zpřísňujícími se požadavky Evropské unie a bude se muset změnit.
„Česká republika se soustředí hlavně na jadernou energetiku, což z ekonomického pohledu nedává příliš velký smysl. Jádro je drahé a evropské země se od něj spíše odklánějí. Nelze proto očekávat, že v budoucnu bude výrazně zvýhodněno evropskými dotacemi,“ vysvětluje.
„Nízkoemisním zdrojům energie se naopak věnuje pozornosti příliš málo. Podle toho vypadají nové dotační možnosti. Ty jsou výhodné hlavně pro hráče, kteří již na energetickém trhu působí,“ konstatuje Štěpán Křeček.
Současné dotační podmínky podle něj eliminují malé subjekty na trhu, jejichž vstup by dělal problém ve fungování současné přenosové soustavy. „Muselo by se do ní hodně investovat, ale k tomu stejně dojde. Pravda je, že menší firmy nemají čas ani sílu zasahovat do přípravy dotačních titulů. Naopak velkým firmám se podařilo ovlivnit je ve svůj prospěch,“ říká ekonom.
Zůstává podle něj stále nezodpovězenou otázkou, jak nastavit dotace, aby dostaly prostor i menší firmy a neděly se chyby jako v případě prvních solárních elektráren. Dotace by podle něj však měly vést právě k větší otevřenosti energetického trhu, aby na něj mohli vstupovat noví hráči. „Nízkoemisní zdroje energie umožňují, aby vznikalo mnoho malých projektů. Jenže vůle k tomu chybí,“ dodává.
