Lze to patrně označit za jedno z největších a nejhmatatelnějších dědictví Petra Kellnera, vlastníka společnosti PPF, který 27. března tragicky zahynul na Aljašce. Nadaci The Kellner Family Foundation miliardář založil s manželkou Renátou a podporuje vzdělání českých studentů. Od roku 2002 do loňska na to vynaložila 1,6 miliardy korun.
„Je předčasné se nyní vyjadřovat k otázce budoucího rozvoje, přesto mohu říct, že nadace disponuje dostatečnými zdroji a systém je nastaven tak, aby všechny dlouhodobé projekty pokračovaly,“ ujišťuje Petra Dobešová, členka správní rady nadace a jednatelka školy Open Gate.
Mohu se zeptat, jak jste se o smrti Petra Kellnera dozvěděla?
V pondělí 29. března jsem to cestou autem do práce slyšela ve zprávách. Nejprve jsem myslela, že si novináři dělají předčasný a hloupý apríl, že to zkrátka není pravda. Poté jsem zjistila, že tomu tak bohužel je. Obrečela jsem to, i dnes mám vlastně pocit, že to tak nemůže být. Tím spíš je pro mě těžké to přijmout, protože jsem se s panem Kellnerem znala osobně.
Jaký byl váš dojem z něj?
Pro mě to byl velice inspirativní člověk. Dokázal se na věci vždy podívat odlišným pohledem, čímž vás vyprovokoval k přemýšlení, k reflexi. S takovým přístupem se člověk hned tak nesetká.
Dejte mi příklad…
Tím může klidně být hned naše první setkání, když jsem u něj byla v roce 2010 na pracovním pohovoru. Ucházela jsem se o místo ve skupině PPF a v životě jsem takový pohovor nezažila. Místo abychom se bavili o mých dovednostech a o tom, co mám profesně za sebou, Petr Kellner se mě ptal na rodinu. Pak mi řekl, že jsem šťastná osoba díky tomu, jaké mám rodinné zázemí.
V PPF jsem nejprve byla u začátků biotechnologické firmy Sotio, v roce 2016 mi nabídla spolupráci paní Kellnerová, nejdříve jsem se věnovala pouze škole Open Gate, později jsem se zapojila i do aktivit rodinné nadace.
Nadace je primárně záležitostí Renáty Kellnerové, ale jak se o ni zajímal její manžel? Měl na to kapacitu?
S paní Kellnerovou se pravidelně setkávám a těchto diskusí se často účastnil i pan Kellner. Když šlo o zásadní rozhodnutí, o koncepce, byl přítomen. Dávali tomu opravdu hodně vlastní energie a času. Každý rok si také nenechal ujít setkání s mladými lidmi, kteří nadaci žádali o granty ke studiu v zahraničí a konzultoval jejich finální výběr. I studenty dokázal otázkami dostat z komfortní zóny, vykolejil je z jejich způsobu myšlení a bylo velice zajímavé sledovat, jak na to reagovali.
Jaký bude další osud nadace?
Kellnerovi vždy brali charitu jako samozřejmou součást svého života, doplňovali se v tomto. Primárně se sice nadaci věnovala paní Kellnerová, ale manželé spolu její chod konzultovali. Často také říkali, že je pro ně důležité vidět na konec řetězce. Tedy na to, jak darované peníze skutečně pomůžou. Proto pro nadaci vybrali tři hlavní projekty, kde pomáhají dlouhodobě a systematicky.
Další důležitou věcí je, že jim šlo vždy o Česko. Tady rodina žije, sem se vrací domů. Proto pomoc nadace The Kellner Family Foundation směřuje téměř výhradně do České republiky. Pozitivní změny ve společnosti chtějí přinést přes kvalitní vzdělávání. To bylo vždy smyslem nadace a myslím, že tomu tak bude i do budoucna. Nadace disponuje dostatečnými zdroji, aby tomu tak bylo.
Petru Kellnerovi bylo často vyčítáno, že má na zřeteli zejména globální byznys a Česko ho příliš nezajímá…
Zásadně nesouhlasím. Petr Kellner v Česku bydlel, byl zde daňovým rezidentem, jeho děti zde studují. Intenzivně uvažoval o projektech, které mají pro Českou republiku smysl. Česku pomáhal nejen prostřednictvím rodinné nadace, z dalších soukromých zdrojů dával peníze například na nákup moderních přístrojů do českých nemocnic, podporoval také Liberecko nebo Křivoklátsko.
Koneckonců i podmínka grantu pro české studenty na zahraničních univerzitách je, že vynaložené prostředky musí absolventi vrátit Česku tím, že budou během patnácti let po dokončení studia alespoň tři roky pracovat v Česku nebo se jinak zaslouží o dobré jméno země ve světě.
Jak konkrétně naplňuje nadace své cíle?
Z původního uvažování, kam a jak nadaci zacílit, vzešla myšlenka přispět ke snižování nerovností ve vzdělávání. V roce 2005 zahájilo první školní rok osmileté gymnázium Open Gate v Babicích, kde většina studentů čerpala sociální stipendium. Na něj navázal projekt grantů pro studenty univerzit. Prvními příjemci těchto grantů byli absolventi Open Gate, postupem času jsme rozšířili pozornost na všechny české studenty, kteří míří za studiem a zkušenostmi na prestižní zahraniční univerzity.
Nadace se rozhodla, že bude podporovat bakalářské programy, zatímco ostatní se často zaměřují na podporu magisterského a postgraduálního studia. Časem jsme si také uvědomili, že máme stále malý záběr na děti – žáky základních škol a přišel projekt Pomáháme školám k úspěchu.
V čem spočívá?
Chtěli jsme základním školám pomoci ve zvyšování gramotnosti žáků a se zaváděním způsobů výuky, které mají největší vliv na učení žáků. Jak čtenářství a kritické gramotnosti, tak gramotnosti matematické. Ustanovili jsme k tomu expertní skupinu, která připravila metodiku.
Postupně jsme vybrali dvaadvacet škol z dvanácti krajů. Školám byli mimo jiné k dispozici vyškolení externí konzultanti, kteří pedagogickému sboru pomáhali ve způsobu vyučování, aby se děti v učení posouvaly na maximum svých individuálních schopností.
Jak to pokračuje?
Obrazně řečeno, tyto školy tvořily výzkumnou laboratoř, kde jsme ověřovali, co a jak skutečně funguje k naplnění vize – školy, kde se každý žák učí naplno a s radostí. Projekt jsme od loňského září výrazně rozšířili, nyní se týká 113 škol. Jsou do něj zapojeni učitelé prvního i druhého stupně a po třech letech projekt vyhodnotíme. Podle ohlasů od učitelů, vedení zapojených škol i široké odborné veřejnosti jsme vykročili správným směrem.
Foto The Kellner Family Foundation
Pokud vím, rozšířili jste i projekt Open Gate. Už to není gymnázium určené výhradně pro sociálně znevýhodněné děti…
O gymnáziu bylo čím dál víc slyšet, a tím pádem přicházel zájem i od rodičů dětí, kteří školné za své děti platí sami. Při gymnáziu vznikla i základní škola prvního stupně, na jejíž žáky se sociální stipendia vůbec nevztahují.
Ambicí Open Gate je být špičkovou českou školou s přesahem do zahraničí. Má vést nejen k celoživotnímu vzdělávání a radosti z něj mimo rozsah školních osnov, ale i k celkovému osobnostnímu rozvoji, ke schopnosti naslouchat, být otevřený vůči názoru druhého.
Jaký je tedy aktuálně poměr těch, jimž gymnázium platí rodina, a těch, kteří jsou na něm díky stipendiu?
Ze třech stovek dětí na gymnáziu je kolem stovky těch, kteří čerpají sociální stipendium, a dvě stě studentů, kterým školné platí rodiče. Školné gymnázia je 256 tisíc za školní rok. Pro studenty, kteří bydlí na kolejích v areálu školy, což je takové all inclusive s ubytováním, celodenním stravováním, kroužky, zájezdy a podobně, pak činí 470 tisíc.
Jsou mezi dětmi rozdíly?
V Open Gate se potkávají děti z bohatých i chudých rodin, to je učí vzájemnému respektu. Studenti nosí uniformy, ale ty jim nezabrání rozpoznat, kdo je na tom z ekonomického pohledu hůř a kdo lépe, vždyť stačí, aby se jeden druhému podíval na mobil. Hlavním smyslem uniforem je projevovat se jiným způsobem než oblečením, uniformy odvádějí od povrchnosti.
Hodně sázíme na perfektní znalost angličtiny, pak mohou studenti čerpat informace i ze zahraničních zdrojů, což jim dává ucelenější obraz o světě. Díky této znalosti mohou také pokračovat ve studiu v cizině, otevře se před nimi paleta možností, která ale zároveň nutí k zodpovědnosti správné volby. A v neposlední řadě: přijdou-li do Open Gate děti z problematického prostředí, uvidí, že se dá žít i jinak.
Zase by to zřejmě chtělo příklad…
Osobně mám ráda příběh studenta, který k nám přišel a neuměl si ani vyčistit zuby, pravidelná hygiena mu nebyla vlastní. Po pěti letech je z něj dokonalý gentleman – empatický, s tahem na branku, dobře se učí. Vidět tyhle příběhy zahřeje u srdce. Naplňuje to myšlenku Kellnerů, že přes vzdělání se tvoří lepší svět.
Dalším pěkným příběhem je příběh Dominiky. Ta čelila na základní škole složité situaci a šikaně, osvícený dědeček ji přivezl na přijímačky do Open Gate, kde pak úplně rozkvetla. Po absolvování gymnázia šla studovat do Brna veterinu. Tu sice po roce vzdala, nějaký čas se hledala, aby přišla s jasným cílem a nyní studuje psychologii na University of New York v Praze. Je cenné i to, jak dokázala pracovat s vlastní chybou, a my ji dnes na univerzitě podporujeme grantem.
Granty jsou dalším pilířem nadace, že?
Právě přijímáme žádosti pro podporu v následujícím akademickém roce. Do 30. dubna může každý, kdo se chystá studovat v zahraničí – nebo už třeba na zahraniční univerzitě je a chybí mu peníze na úhradu nákladů – podat přihlášku a požádat nadaci o finanční podporu.
V žádosti studenti popisují vybranou školu, přikládají motivační dopis, proč si vybrali právě ji a také obor, kterému se chtějí věnovat. Součástí přihlášky je i finanční rozvaha: kolik je život na univerzitě bude stát, do jaké míry je podpoří vlastní rodina a o co se kupříkladu brigádami přičiní sami.
Jaký je o granty zájem a kolik žádostí uspěje?
V minulém roce nám přišlo sto žádostí. V předchozích letech to bylo více, ale loni jsme prožívali první vlnu pandemie a tato nejistota se zřejmě odrazila i v rozhodnutí jít studovat do zahraničí. Zhruba třicet mladých lidí si poté zveme k osobnímu pohovoru. Loni se těchto setkání účastnil i Petr Kellner. Tradičně je u nich Renáta Kellnerová a profesor Radek Špíšek ze společnosti Sotio spadající do skupiny PPF a zabývající se výzkumem léků proti nádorovým onemocněním. A občas byly přítomny i Kellnerovy dcery.
Podle mě je skvělé, že nikdy není předem dán striktní počet udělených grantů. Jestliže se jeden rok sejdou vynikající studenti, je grantů víc, a naopak.
Jakou pomoc mohou studenti získat?
Částky na podporu studia se liší, odvisí od nákladů na jednotlivých univerzitách. V minulosti se jednalo o 100 až 300 tisíc na školní rok, přičemž pokud není zásadní nespokojenost s výsledky studenta, je částka poskytována i na další rok a částečně kryje náklady nutné pro absolvování celého bakalářského programu.
Každoročně podporujeme okolo šedesáti studentů. Na nadaci se mi velmi líbí její štíhlá struktura. Díky ní jdou peníze adresně hlavně do podpory konkrétních lidí a konkrétních projektů.
