Ukazuje se, že trpěliví lidé jsou více empatičtí a že mají obecně méně negativních emocí. Vědci navíc zjistili, že trpělivost není nic pevně daného a dá se jí naučit.
Pokud cítíte, že občas zbytečně vybuchujete, řiďte se tímto návodem.
Hledejte problematické vzorce
Klíčem k úspěchu je přesně vědět, kde a s čím vlastně máte problém, tvrdí autor knihy The Power of Patience a kouč M. J. Ryan. Máte výbuchy v autě, ve frontě v supermarketu, v přeplněném autobusu, nebo vás děsně rozčilují lidé, kteří se neumějí vyjadřovat? Pozorujte se a najděte své problematické vzorce.
Mantra jako lék
Už jste přišli na to, z čeho pěníte nejvíc? Skvěle. Tak si přesně pro tyhle situace vymyslete mantru. Neboli větu, kterou se budete snažit sami sebe trochu oblbnout. Třeba až budete stát ve frontě, která se nikam nehýbe, řekněte si „Vždyť přece nikam nespěchám.“ Nebo jestli nedáváte hledání parkovacího místa, uklidněte se třeba větou „Stejně nakonec vždycky nějak zaparkuju.“
Změňte perspektivu
Pokuste se také podívat na stresové situace z druhé strany. I když vás děsně iritují, určitě na nich najdete něco pozitivního. V koloně si můžete zazpívat nebo si poslechnout zajímavý rozhovor. To, že se rozhodnete na své neposedné dítě nezařvat, zase znamená, že neukazujete svou slabost, kterou křik vždy značí. V přeplněném autobuse zase můžete myslet na to, že se alespoň dostanete domů včas.
Hledejte únikové cesty
Zvažte také, jestli by se nešlo stresovým situacím nějak vyhnout. Opět – jestli vás štvou dlouhé fronty v potravinách, choďte tam ráno nebo naopak těsně před zavíračkou, kdy tam není tak plno.
Pokud nezvládáte hustou autodopravu, zvažte tu hromadnou. Nebo naopak. Prostě se snažte pokoušet svého vnitřního cholerika co nejméně.
Nemyslete si ale, že se vaše chování změní ze dne na den. Pokud chcete své netrpělivé a výbušné já umlčet, musíte to cvičit. Stejně jako jízdu na kole nebo hru na piano.
