Ve vesmíru vzdáleném stovky bilionů kilometrů od Země se může skrývat život – a britští vědci si myslí, že právě zachytili jeho stopu.
Vědecký tým z britské Univerzity v Cambridgi publikoval v časopise The Astrophysical Journal Letters dosud nejpřesvědčivější důkaz o možné existenci života mimo naši Sluneční soustavu. Pomocí vesmírného dalekohledu Jamese Webba zkoumali exoplanetu K2-18b a v její atmosféře objevili chemické stopy dvou sloučenin, které na Zemi vytvářejí výhradně živé organismy.
Konkrétně jde o sloučeniny dimethylsulfid a dimethyldisulfid. Tyto plyny na Zemi produkují například mořské řasy a bakterie. Analýza jejich přítomnosti u vzdálené planety je teprve druhou svého druhu – a podle vědců slibuje víc než ta první.
„Je to dosud nejsilnější důkaz biologické aktivity mimo Sluneční soustavu,“ řekl profesor Nikku Madhusudhan, astrofyzik z Univerzity v Cambridgi, který pozorování vedl. „Mohu realisticky říct, že tento signál můžeme potvrdit během jednoho až dvou let,“ dodal.
Planeta K2-18b, která se nachází v souhvězdí Lva, je asi dvaapůlkrát větší než Země a je vzdálená přibližně 124 světelných let. Obíhá kolem hvězdy o poloviční velikosti Slunce v takzvané obyvatelné zóně, což znamená, že by se na jejím povrchu mohla nacházet kapalná voda – klíčová podmínka pro vznik života.
Pomocí vesmírného dalekohledu Jamese Webba mohli vědci analyzovat chemické složení atmosféry planety na základě světla, které jí prochází. A to odhalilo překvapivě silný signál.
„Množství tohoto plynu, které v atmosféře odhadujeme, je tisíckrát vyšší než to, jež máme na Zemi, takže pokud je spojení se životem skutečné, pak tato planeta životem doslova překypuje,“ řekl Madhusudhan.
„Pokud potvrdíme, že na K2-18b existuje život, mělo by to v podstatě potvrdit, že život je v galaxii velmi běžný,“ dodal.
Jak ale upozorňují vědci samotní, k definitivnímu potvrzení je ještě daleko. Současné měření má přesnost zhruba 99,7 procenta – tedy takzvanou jistotu tři sigma. To zní jako hodně, ale ve vědě je za standard považováno pět sigma, tedy 99,99999 procenta, jež vylučují chybu měření nebo náhodu. Předchozí měření mělo jen jedno sigma, tedy 68procentní jistotu, a bylo přijato se značnou skepsí.
Ani pět sigma ale podle odborníků nebude stačit k potvrzení života. Profesorka Catherine Heymans z Edinburské univerzity a skotská královská astronomka, která se na výzkumu nepodílela, upozorňuje na další problémy.
„I s touto jistotou zůstává otázka, jaký je původ tohoto plynu. Na Zemi jej produkují mikroorganismy v oceánu, ale ani s dokonalými daty nemůžeme s jistotou říct, že má biologický původ na cizí planetě, protože ve vesmíru se děje spousta podivných věcí a nevíme, jaká jiná geologická aktivita by na této planetě mohla tyto molekuly produkovat,“ řekla Heymans BBC.
Tým z Cambridge proto spolupracuje s dalšími skupinami na laboratorních testech, které mají zjistit, zda tyto dvě sloučeniny nemohou vzniknout i neživými procesy.
Vědecká komunita se neshodne ani na tom, co vlastně planeta K2-18b je. Zatímco cambridgeský vědecký tým se domnívá, že se pod její atmosférou nachází rozsáhlý oceán, o čemž by svědčila například nepřítomnost amoniaku, který by se mohl ve vodě rozpustit, jiní, včetně profesora Olivera Shorttlea z University of Cambridge, ale varují.
„Všechno, co víme o planetách obíhajících jiné hvězdy, pochází z nepatrných množství světla, které se odráží od jejich atmosfér. Takže čteme neuvěřitelně slabý signál – nejen v souvislosti se známkami života, ale v souvislosti úplně se vším.“
Další interpretaci nabízí dotkor Nicholas Wogan z NASA, který publikoval výzkum naznačující, že K2-18b je ve skutečnosti malý plynný obr bez pevného povrchu. Ani jeho teorie však není v souladu se všemi daty ze zmíněného vesmírného dalekohledu.
Profesor Madhusudhan ale věří, že jeho tým je blízko zásadnímu poznání. „Za pár desetiletí se můžeme ohlédnout zpět na tento okamžik a rozpoznat, že to byla chvíle, kdy se nám živý vesmír dostal na dosah. Toto by mohl být bod zlomu, kdy jsme náhle schopni odpovědět na zásadní otázku, zda jsme ve vesmíru sami.“
