Přijde černá labuť, nebo se napětí ve světě vyostří a akcie zbrojařů poletí dál vzhůru? Vliv na cenu akcií české CSG může mít spousta věcí. Některé může ovlivnit sama firma, jiné mohou přijít shůry.
Po raketovém startu na amsterodamské burze se akcie CSG nejbohatšího Čecha Michala Strnada ustálily a oscilovaly třetí den obchodování kolem hodnoty 33 eur. Od hodnoty 25 eur při primárním úpisu jde pořád o 32procentní nárůst. Co jsou ale faktory, které mohou s akciemi momentálně nejhodnotnější české firmy zahýbat výrazněji?
Vzhledem ke zbrojařskému oboru nejspíše nikoho nepřekvapí, že jde především o bezpečnostní situaci. Ta současně ostatně nahrává zbrojařům plošně, CSG tím výrazněji, že značná část jejich zisku putuje z výroby dělostřeleckých granátů ráže 155 milimetrů. Ty jsou žhavým zbožím kvůli probíhajícímu konfliktu na Ukrajině.
Mír, nebo dlouhý konflikt?
„V tuto chvíli bych řekl, že jen průběh mírových jednání o Ukrajině,“ tipuje jako dominantní faktor pro akcie CSG Vladimír Vávra, makléř investiční společnosti Wood&Co. To je ale mince o dvou stranách. Buď začne vše skutečně směřovat k dohodě o míru, nebo ne a USA a velká část evropských zemí se zavážou k dlouhodobé podpoře Ukrajiny a konflikt se tím ještě protáhne.
Podle hlavního ekonoma Privatbanky z impéria skupiny Penta Richarda Tótha přispívá pozitivně k vnímané hodnotě CSG i to, že geopolitický systém nazývaný Pax Americana, kdy měly Spojené státy chránit svobodný západní svět, se rychle mění. „Oslabuje se pozice USA a ostatní členové posilují vlastní obranu, včetně Evropy,“ podotýká Tóth.
O tom, co by se stalo, kdyby Rusko a Ukrajina příměří skutečně uzavřely, hovořil ve velkém rozhovoru pro Forbes loni v září finanční ředitel skupiny CSG Zdeněk Jurák. Podle toho by byl i v takovém případě muniční byznys dlouhodobě udržitelný, firma si na toto téma nechala zpracovat i rozsáhlou studii.
„Parametry, ze kterých analýza vychází, jsou poměrně optimistické. Jedním z nich byla produkce munice 155 milimetrů v objemu dvou milionů kusů ročně, což zatím evropské kapacity neumějí. A už vůbec nemohou kapacity jet na sto procent, protože existují kritické komponenty a materiály, kterých je nedostatek,“ řekl.
Studii nastavila CSG na pouhé dvě třetiny požadavků NATO na zbrojení. I tak je ale dle Juráka nutné se bavit o horizontu kdesi za rokem 2040. „I přes to všechno by přezásobení trvalo nejspíše třináct až patnáct let. A to ještě v situaci, kdy válka skončí zítra,“ dodal.
I kdyby velké objednávky na munici ale pokračovaly i v následujících dvaceti letech, nemusejí investoři sdílet stejný optimismus.
„Pokud se podstatně zlepší bezpečnostní situace, například skončí válka na Ukrajině apod., pro akcie firem jako CSG to bude negativní, pravděpodobně by splaskly valuace a čekalo by se výhledové ochabnutí byznysu,“ myslí si například hlavní analytik společnosti Patria Finance Tomáš Vlk a připomíná právě byznysovou závislost CSG na prodeji munice. „Jakákoli eskalace s Ruskem či USA naopak znamená vyhlídku lepšího byznysu,“ dodává.
Írán, nebo snad Dálný východ?
Nemusíme se ale nutně dívat jen směrem na východ Evropy, ohnisek napětí je ve světě více. A nemusejí se týkat ani přímo CSG nebo zemí, do kterých dodává. Měnit se může celý pohled na obranný sektor.
„Pozitivní pro něj může být ještě případná intervence v Íránu,“ připomíná Vladimír Vávra situaci, kdy Íránu hrozí údery jak USA, tak Izrael. Podle Vávry může případný Trumpův útok na Írán spustit další vlnu zbrojení mezi zeměmi Blízkého východu a severní Afriky: systémy vzdušné obrany, válečné lodě, drony či stíhačky nejnovější generace F-35.
Ani jedno z toho CSG nicméně armádám nedodává. Jde spíš o firmy jako Lockheed, Boeing, BAE, Leonardo nebo Dassault. Případně další zbrojaře jako Aselsan, Theon nebo Elbit, kteří už mají kontrakty v Saúdské Arábii, Spojených arabských emirátech či Kataru.
„Nešlo by tedy o přímý pozitivní vliv na CSG, ale spíše o zprostředkovaný vliv skrze sentiment v obranném sektoru,“ vysvětluje Vávra.
Podle Richarda Tótha je zase otázkou času, kdy si pro Tchaj-wan dojde vojenskou agresí Čína.
Svého štěstí strůjce
Jsou ale i faktory, které může ovlivnit samotná Strnadova skupina. „Výhledově mohou mít podstatný vliv rovněž případné zprávy o dalších plánech firmy. Kromě komunikované vertikální integrace se nabízí diverzifikace do nových oborů, které by zvětšily záběr pro státní zakázky a rozmělnily výraznou expozici na Ukrajinu,“ říká Tomáš Vlk.
O něco podobného se CSG už ostatně snaží. Ve druhé polovině minulého roku oznámila novou divizi založenou na dronech, přičemž výkonný ředitel skupiny David Chour po IPO v Amsterodamu pro Forbes uvedl, že výroba dronů by měla být i v Česku. CSG loni koupila také srbského výrobce motorů pro drony MUST Solutions.
Pro investory bude obecně dobrým signálem adaptace dalších pokročilých technologií, které v tuto chvíli CSG oproti jejím západoevropským konkurentům chybějí. Zatímco KNDS a Rheinmetall vyvíjejí nový evropský tank, britská BAE Systems se podílí na vývoji stíhaček F-35 a třeba italské Leonardo má vrtulníky vlastní výroby.
V rostoucím segmentu munice mnoho příležitostí pro technologický růst není, příležitost má ale Strnadova CSG ve své druhé význačné vertikále pozemní techniky, do které spadají třeba raketomety RM-70 Vampire 8×8, obrněná vozidla Patriot I a II, samohybné houfnice Morana a Dana či modernizované tanky T-72 či T-55. Jeho nejnovějším produktem je obrněný transportér Pandur 8×8 EVO.
Právě Pandury mohou do Česka pod hlavičkou CSG přitáhnout výrobu některých pokročilých technologií, například od už zmíněného izraelského Elbitu.
Jde například o bojovou věž pod označením Elbit UT30MK2, která je vůbec nejdražší položkou celého obrněnce: z celkové ceny Panduru tvoří asi polovinu. Ta se v Česku jako licencovaná vyrábět bude, sestaví se tu i kompletní zbraňový systém. Bojovou věž bude moci navíc CSG prodávat dál jako exportní artikl.
Richard Tóth ale mimo jiné vyjmenovává i některá slabá místa, která mohou u CSG v budoucnu sehrát roli. „Obranné akcie poměrně dost korelují se zlatem. Pokles cen zlata, které je nyní na maximu, by mohl ovlivnit i ceny akcií CSG, pokud se konflikty nebo jejich riziko zmírní,“ myslí si hlavní ekonom Privatbanky.
Role náhody
Přes to všechno nakonec, jak nás učí dosavadní historie, dochází k největším vzestupům a pádům zbrojařských akcií bez jejich přičinění.
Nejaktuálnějším příkladem je rozhodně nárůst hodnoty akcií Rheinmetallu. Pokud vhodně zvolíte patřičné časové body, vyjde vám, že akcie německého zbrojního gigantu vyrostly za poslední čtyři roky o více než 1400 procent. Důvodem je pochopitelně Ukrajina a také „Zeitenwende“ neboli historická otočka německé vlády v postoji k vlastnímu zbrojení.
V ekonomii často narazíte na odkazy na takzvanou černou labuť. Jde o neočekávatelný jev s až katastrofickými konsekvencemi. Jednou takovou byla jistě i globální pandemie v podobě covidu, který zdecimoval veškerý cestovní ruch na planetě.
Odnesla to například spousta leteckých společností – v čele s americkým Boeingem, který už tou dobou navíc musel kvůli vlastním selháním uzemnit celou flotilu svých nejnovějších modelů 737 MAX po dvou tragických nehodách. Dokonce ani silná defence byznysová noha Boeingu nepomohla a jeho akcie se propadly o zhruba sedmdesát procent.
Najde se ale i pozitivní příběh z letectví. Za poslední čtyři roky se díky němu podařilo britské ikoně automotive Rolls-Royce vyhrabat z pořádné bryndy, kdy jejich výroba leteckých i dalších motorů byla během covidu doslova na odpis.
Po brutálním restrukturalizačním plánu nového CEO Tufana Erginbilgica ale britský motorový Fénix povstal a mohl pozorovat vzestup svých akcií o šest set procent. Byl u toho opět obranný sektor: firmě totiž velice pomohly kontrakty pro jaderné ponorky pro vojenský pakt AUKUS tvořený Velkou Británií, USA a Austrálií.
Co všechno dnes může srazit cenu akcií, si v prosinci 2016 vyzkoušel také třeba Lockheed Martin, hlavní vývojář stíhaček F-35.
Svět si tehdy ještě zvykal na nově zvoleného amerického prezidenta Donalda Trumpa, především na jeho aktivitu na sociálních sítích. Trump tehdy tweetoval o tom, že cena programu na F-35 se vymkla kontrole. Trhy si to vyložily po svém a Lockheed přišel během momentu o čtyři miliardy dolarů ze své gigantické valuace.
A někdy je to čistě o ekonomice. Ačkoli mívaly akcie zbrojařů pověst ne příliš dynamického aktiva, měly alespoň tu výhodu, že byly navázané na státní obranné rozpočty plánované na roky dopředu. Jinými slovy byly předvídatelné a investoři je mohli využít jako krizová aktiva pro případ ekonomických krizí.
Jenže to se ukázalo jako teorie. Krize likvidity, známá také jako Velká hospodářská krize, která začala v roce 2008, poslala akcie zbrojařů plošně zhruba o padesát procent dolů. Investoři totiž měli obavu, že nutnost vykoupit z finančního průšvihu banky udělá ostré zářezy do státních rozpočtů a že jako první půjdou pod sekáček obranné rozpočty. A přesně to se také stalo.
