Bienální výstava UMPRUM se po deseti letech vrací do Národní galerie. Skrze díla studujících i absolventů otevírá témata, která formují nejmladší dospělou generaci: prolínání skutečného a virtuálního světa, hledání identity, nostalgii, ekologickou úzkost i potřebu blízkosti a péče.
Dlouhá plstěná tapisérie z ovčí vlny se táhne mezaninem Veletržního paláce. Na pětimetrovém díle vizuální umělkyně Leony Krlínové se podílelo na padesát umělců a umělkyň. Exponát je nyní k vidění v Národní galerii, kde na konci března odstartovala bienální výstava Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Ta představuje umělecké počiny přibližně třicítky vystavujících napříč různými obory.
Ústředním tématem expozice je Generace Z. Koneckonců, právě pro takový název se nakonec rozhodli i kurátoři Michal Novotný a Tereza Vernerová Volná.
„Zda starší lidé rozumějí mladším je odvěká otázka a měli bychom si ji klást neustále. S Michalem Novotným jsme se shodli, že v dobách světových krizí to byly právě generační konflikty, které byly vždy obnažovány. S pandemií a válkami se dnes v jedné rozhodně nacházíme,“ přemítá pro Forbes Life nad šálkem kávy kurátorka Vernerová Volná, která na UMPRUM působí jako metodička katedry užitého umění.
Výstava je podle ní jen jedním z příspěvků do současné diskuse o generaci Z. „Věřím tomu, že o střetech mezi generacemi je potřeba mluvit. A nenechat je samovolně vybublat ve chvíli, kdy přerostou do konfliktu,“ podotýká.
Když se třicátnice, usazené naproti mě v proutěném křesle jedné karlínské kavárny, ptám, co se o generaci, od které ji samotnou dělí sotva deset let, při přípravě expozice dozvěděla, odpovídá bez váhání.
„Největší rozdíl pozoruji ve vnímání skutečného a virtuálního světa. U generace Z se ta hranice rozostřila, ba smazala,“ uvažuje.
Nejmladší dospělí vyrostli ruku v ruce s rozmachem nových technologií a na přítomnost v digitální realitě jsou zkrátka zvyklí od útlého věku.
„Myslím, že to, co zažívají na sociálních sítích, je pro ně zcela srovnatelné s tím, co zažívají v interakcích v běžném životě. A zároveň to nelze tak úplně oddělit,“ přemýšlí Vernerová Volná. „A to přes to, že kolikrát by chtěli ze sítí zmizet. Ale mají pocit, že to tak docela nejde,“ doplňuje.
Foto Eda Babák
Foto Eda Babák
Jedním z důsledků oné propustnosti virtuálního a reálného světa je podle kurátorky skutečnost, že právě nejmladší generace dnes tak často cítí potřebu vrátit se k rukodělným činnostem, jež se pojí s hmatovými vjemy, kdy pod rukama cítíme materiál, se kterým pracujeme. „Takové aktivity se navíc často pojí se společnou prací a komunitním životem,“ doplňuje kurátorka.
Ostatně právě rukodělná činnost a oslava sesterství – coby komunity – byla i ústředním tématem zmíněné tapisérie Leony Krlínové.
Umělecký fotograf Ondřej Kubeš se ve své vystavené instalaci Fractures of Sun zabývá pozůstatky fotografií, které coby adolescent kdysi vkládal na sociální sítě a jež dodnes migrují internetem. Fotografie v díle vytiskl na kůži a následně je obšil.
„Obrazy, které původně fungovaly ve virtuálním světě, byly znova přenesené do skutečnosti. A to poměrně intenzivně. Kůže, respektive její materialita, tu hraje důležitou roli,“ líčí kurátorka.
Foto Eda Babák
Za další důsledek splývání reálného prostředí s digitálním považuje Vernerová Volná skutečnost, že dříve rozšířené umělecké alter ego, jež v minulosti bývalo součástí identity leckterého tvůrce či tvůrkyně, dnes de facto neexistuje. „Tato hranice se opravdu setřela. Všechna alter ega dnes splývají do jediné fluidní identity,“ doplňuje.
Dílem umělkyně ukrajinského původu Lizavety Hrydziushky je tříkanálové video, které běží v běloruštině, angličtině a češtině, přičemž každá jazyková oblast je napojená na jinou část osobnosti umělkyně.
Zatímco běloruština, byť se nejedná o rodný jazyk, ji vrací k domovu minulosti, angličtina představuje jakýsi univerzální klíč. Čeština je pak stěžejním pracovním nástrojem, se kterým coby umělkyně působící v tuzemsku operuje především. „A všechny tyto identity se prolínají v jediné videoinstalaci,“ konstatuje Vernerová Volná.
Generace Z pohledem filozofů a sociologů
U příležitosti expozice byl vydán výpravný katalog. Nad Generací Z se tu zamýšlí její příslušník Tomáš Samek působící jako doktorand na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Ve svém textu se poukazuje na to, že právě současná nejmladší generace dospělých čelí světu, jež se nachází v bodě zlomu a je proto nutné zásadně přenastavit jeho uspořádání.
Svou esejí do katalogu přispěla také sociální antropoložka Marie Heřmanová. Zabývá se otázkou: Jakým způsobem náš život obohacuje bytostné tření s realitou a v čem naopak spočívají rizika „uhlazené existence“, jež nám umožňují zažívat technologie?
Zmíněný odkaz na minulost, jenž v díle Hrydziushky představuje běloruština, je pak dalším z témat, která lze ve výstavě vysledovat. Propojení minulosti, přítomnosti a budoucnosti s převládajícím pocitem nostalgie je patrné například ve vystavené latexové mikině – původně diplomové práci Anny Rusínové z oboru K.O.V.
Kus oděvu pokrývá vrstva kovových komponentů. Při bližším pohledu v nich rozpoznáte nejrůznější úlomky běžně používaných předmětů jako drátů či sluchátek.
„Je to důmyslné. Na objekt se totiž díváte pohledem někoho, kdo přichází z daleké budoucnosti. Nejste si jistí, odkud předmět pochází ani z čeho se skládá, a zároveň v něm vnímáte hrozně zvláštní, až odlidštěnou materialitu – latexu a všech střípků současnosti,“ uvažuje kurátorka.
Foto Eda Babák
Foto Eda Babák
Foto Eda Babák
Foto Eda Babák
„U generace Z pozorujeme zvýšenou citlivost vůči mezidruhovým vztahům – k rostlinám, živočichům i životnímu prostředí obecně,“ doplňuje kurátorka. Problematiku vystavující vztahují k ekologickým otázkám a potřebě péče. „Ekologie je samozřejmě palčivé téma, nejmladší tvůrci ho vnímají jako problém, který zdědili,“ podotýká Vernerová Volná.
Designér Adam Kvačka v expozici představuje svůj spekulativní projekt Paradox of Isoëtes, ve kterém se zabývá problematikou, jak můžeme zachránit ohrožený druh rostliny, konkrétně šídlatku (latinsky Isoëtes). Kvačka dospěl k závěru, že abychom rostlinu jako lidstvo opravdu zachránili, musíme z ní vyrobit něco nepostradatelného, něco, co nás donutí ohrožený druh zachovat.
Designér po pečlivém zkoumání rostliny navrhl nový materiál, jenž by bylo možné ze šídlatky vyrobit. A z nového materiálu nakonec navrhl i objekt – jednorázový příbor. „Je to ironické píchnutí do vosího hnízda. Upozornění, jak se dnes stavíme k ekologickým otázkám. Vyvíjet nový materiál jenom proto, abychom zachránili ohroženou rostlinu, je zkrátka nesmysl,“ popisuje Vernerová Volná.
Architekt Adam Varga zase ve svém urbanistickém projektu skrze nejmodernější metody navrhování ukazuje možné způsoby, jak nechat města „zdivočet“, jak divoké přírodě poskytnout větší prostor. Za pomoci umělé inteligence a dalších nástrojů pak predikuje, co by větší množství člověkem nekultivované přírody městům a těm, kdo je navrhují i obývají, mohlo přinést.
Foto Eda Babák
Foto Eda Babák
Současná politická krize, jež vyústila v odvolání generální ředitelky Národní galerie sotva pár dní před zahájením expozice, do výstavy podle kurátorky nijak výrazněji nezasáhla.
S bienální výstavou, s rozpočtem za milion dvě stě tisíc, se UMPURM do Národní galerie vrátila po deseti letech. Vstup do expozice je zdarma a díla studujících a absolventů a absolventek UMPRUM budou k vidění až do konce června.
Z doprovodných programů chystá výstavní tým početné komentované prohlídky, a to včetně prohlídky v angličtině i ve znakovém jazyce. Pod taktovkou vystavujících z katedry teorie a dějin umění je v plánu také moderovaná diskuze. Navazuje na jejich instalaci, která hledá odpověď na otázku: Jak se stát umělcem?
Foto Eda Babák
Foto Eda Babák
Foto Eda Babák
Foto Eda Babák
Bienální výstava je prestižní prezentací toho nejlepšího, co na UMPRUM v uplynulých dvou letech vzniklo. Výběru se pokaždé ujímají jiní kurátoři a kurátorky.
„Věřím, že absolventům a studujícím vystavení v Národní galerii přináší ocenění jejich práce, zodpovědnost i zkušenost. A upřímně doufám, že funguje i jako povzbuzení v další tvorbě,“ uzavírá pro Forbes Life Tereza Vernerová Volná. A dodává, že díky expozici v Národní galerii se díla, často diplomové práce z UMPRUM, dostanou ke zcela novému publiku.
