Příběh Hany Dvořákové je možná největším příběhem filantropie u nás. A rozhodně je jedním z nejinspirativnějších. Započal přitom jediným odvážným gestem vědkyně a jejího manžela. Kde končí? Možná u další české Nobelovy ceny za chemii.
Tenhle příběh začal dobrem. Konkrétně objevem látky, jež dokáže v lidském těle zastavit šíření viru HIV, a patří tak dnes k nejpoužívanějším lékům proti AIDS. Tento zázračný objev učinil profesor Antonín Holý spolu se svými kolegy před více než čtvrtstoletím v pražských Dejvicích na Ústavu organické chemie a biochemie. Mezi jeho spolupracovníky patřila právě i vědkyně Dvořáková.
Objev, který je dodnes považován za jeden z největších úspěchů české vědy, však není koncem příběhu. Hana Dvořáková a její manžel se rozhodli prostředky z licenčních poplatků, které za vynález obdrželi, věnovat na filantropické účely.
„Peníze jsem získala díky spolupráci s profesorem Holým na vývoji antivirových preparátů. I když jsem byla součástí týmu, který přivedl na svět nejúčinnější preparáty, měla jsem pocit, že jsem byla pouze ve správný čas na správném místě a že jsem se tolik nezasloužila. Proto jsme se rozhodli vrátit peníze zpět do vědy,“ přiznává skromně Hana Dvořáková.
Skromnost vědkyně je ostatně patrná během celého vyprávění, o penězích nikdy nehovoří jako o „svých“, a to i přesto, že spoluautorkou objevu byla právě ona. V posledních letech už s prostředky nespojuje přivlastňovací zájmeno vůbec – od roku 2020 do své Nadace Experientia, jež podporuje zejména mladé vědce a vědkyně, vložila společně se svým manželem celkem čtvrt miliardy, ze které je rovných dvě stě milionů korun uloženo v nadačním kapitálu.
